Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Nikoly (32): Máma je jen jedna, i když je nevlastní!
pexels.com
Příběhy ze života

Příběh Nikoly (32): Máma je jen jedna, i když je nevlastní!

datum: 4. 7. 2020 0:05 autor: podle příběhu Nikoly P. napsala Alžběta Morávková
Že jsem adoptovaná, mně rodiče nikdy netajili. Bylo jim kolem čtyřiceti, vlastní děti nepřicházely. Jak maminka vyprávěla, pro adopci se rozhodli rychle. Věděli, že miminko už jim nikdo nedá, tak do toho šli bez jakýchkoli omezení a předsudků.

„Přece nebudeme říkat, že chceme modrookou holčičku, když domov zrovna potřebuje tmavovlasý kluk?“ Osud jim přinesl mě – černovlasou, černookou skoro tříletou holku s romskými geny.

Měli jste to zapotřebí?!

Když mě naši přivezli domů, prý jsem skoro nemluvila a všechny hračky si cpala pod peřinu. Celé dny jsem držela maminku za ruku a nechtěla se od ní hnout.

Zpětně si uvědomuju, jak to někdy rodiče neměli lehké – představte si malé město na jihu Čech, kde si dva učitelé z místní školy adoptují cikánku! Měli ohromnou trpělivost se mnou, emočně a intelektuálně opožděným dítětem, i s lidmi, kteří jejich rozhodnutí nechápali. Sama jsem byla jednou svědkem toho, jak jedna mých tet mámě říká: „Lidko, měli jste to s Jirkou zapotřebí? Co když se projeví ty její geny, však víš…“ šeptala.

Škola byla oříškem

Do školy jsem začala chodit až v sedmi letech. Zkraje jsem byla pomalá, pletla se mi písmenka a u psaní jsem plakala. Díky trpělivosti rodičů jsem nakonec do školy chodila ráda. Bavila mě matematika, taky jsem zpívala ve školním sboru. 

Gymnázium jsem zvládala docela v pohodě, hlavně matematiku, fyziku a chemii. S češtinou jsem válčila, ale kupodivu mi šly jazyky. Asi proto, že mám výborný hudební sluch. Maturitní vysvědčení naši obrečeli – nakonec  bylo s vyznamenáním, češtinu jsem vytáhla na dvojku! Po maturitě jsem složila zkoušky na stojní fakultu v Praze.

Neočekávaná návštěva

Jednou v pátek večer, když jsem přijela domů, našla jsem naše sedět v obýváku nezvykle zamlklé. „Co se stalo?“ – „Našla tě tvá matka,“ řekl tatínek. – „Jak, matka? Tomu nerozumím,“ nechápavě jsem kroutila hlavou. – „Moje maminka je tady vedle tebe!“ – „Myslím biologickou matku,“ odpověděl. „A chce tě vidět. Mohli jsme jí říct, aby už nikdy nechodila, ale možná bys nám to někdy vyčítala.“

Bylo to zvláštní setkání. Proti mně seděla jen o šestnáct let starší pohublá žena. V obličeji měla na svůj věk hluboké vrásky, nažloutlou nezdravou pleť. V ruce nervózně žmoulala kapesník. Tak to je moje máma, říkala jsem si. Stejná krev, máme stejné geny, ty její oči jsou přece stejné jako moje…  Jenže já jsem nic necítila, jen smutek „Chtěla jsem tě aspoň jednou vidět,“ řekla tiše. A začala vyprávět. Banální příběh lásky patnáctileté holky a o dvacet let staršího muže. „On nebyl cikán, byl bílý.“ Nepracoval, krátce po mém narození ho prý zavřeli. Pak už o něm Marie, tak se ta žena – máma říct nemůžu – jmenovala. Ta neměla kam jít, početná rodina se tísnila ve dvoupokojovém bytě. „Tak mi moje máma řekla, že děcko, teda tebe, dáme na chvíli do kojeňáku a pak si tě vezmu zpátky.“

Mám jí věřit?

K tomu už nedošlo. Nevím, jestli všemu, co mi vyprávěla, mohu věřit. Jestli měla opravdu v životě takovou smůlu na mužský, jak tvrdila, nebo si za spoustu věcí mohla sama. Ještě mnohokrát se prý nešťastně zamilovala. V průběhu svého šestatřicetiletého života přivedla na svět deset dětí! S ní zůstaly poslední dvě děti, dvouletí kluci – dvojčata. Dokonce žije i s jejich tátou.

„To on, Fero, mi pořád říkal, že mám najít aspoň tu nejstarší, že krev není voda. Jsem nemocná, rakovina slinivky. Prý se to nedá vyléčit. Hledám všechny svý děti, abych je aspoň před smrtí jednou viděla. Našla jsem jen tebe.“ Seděly jsme spolu asi tři hodiny. Chvíli jsem měla dojem, že si vymýšlí, chvíli jsem jí věřila ten podivný životní osud, plný nečekaných zákrut, dvou pobytů ve vězení – „Tam jsem byla nevinně,“ říkala. „To okrádání lidí v tramvaji na mě hodil Jožo, s tím mám Jožínka, kdoví, kde je mu konec…“

Odešla a už jsem ji nikdy neviděla. Je to už dvanáct let. Třeba už nežije, třeba někde zplodila další děti. Jen doufám, že většina mých sourozenců měla štěstí a našla tak hodné rodiče jako já. Hlavně milující mámu, tu nejlepší na celém světě! Máma je totiž jen jedna!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Soňa skončila na vozíku

Soňa skončila na vozíku

Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 7. 1. 2023 0:05

Soňa, která jako zdravotní sestřička na interním oddělení pomáhala druhým, musela v roce 2020…

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Tip šéfredaktorky

Frances Clevelandová (†83): Nejmladší americká první dáma

11. 1. 2023 0:05 autor Markéta Vavřinová