Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Miluše (47): Jak „holka z děcáku“ přišla k mámě a velké rodině
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Miluše (47): Jak „holka z děcáku“ přišla k mámě a velké rodině

datum: 23. 8. 2020 0:05 autor: podle příběhu Miluše K. napsala Alžběta Morávková
První mlhavou vzpomínku z dětství mám na velikou zahradu – sedím na trávníku, kolem mě se batolí další děti a „tety“ hubují, že jsem si umazala tepláky od trávy. Mohly mi být tak tři roky a nechápala jsem, co jsem udělala hrozného.

To je jediný obrázek, který mi v mysli zůstal z kojeňáku. Na dětský domov si už pamatuji víc a vybavuji si povlečení se srdíčky, tetu Zuzanu, kterou jsem si oblíbila, a ve svých snech si představovala, že ona je moje maminka. Realita byla prozaičtější.

Z kojeňáku do děcáku

Matka mě dala do kojeňáku ve třech měsících. Byla moc mladá, sedmnáct, neuměla se o mě postarat. Neměla nikoho, sama vyrostla v dětském domově a situace se jen opakovala. Asi bych měla šanci na adopci, jenže máma takzvaně „projevovala zájem“ – posílala mi pohledy k narozeninám, k svátku a k Vánocům. Dárky nikdy žádné.

Podívat se za mnou nepřišla. Čekala jsem každou neděli u plotu a vyhlížela, jestli přijde. Místo ní přišlo parte. Tety mi později řekly, že spáchala sebevraždu. Nikdy jsem tak neměla možnost se s ní potkat a zeptat se jí třeba na to, kdo byl můj táta.

Osamělá na internátě

Když mě přijali na zdrávku do okresního města, byla jsem šťastná! Nastěhovala jsem se na internát a jednou za měsíc jezdila „domů“ do domova. Jiný domov jsem neměla a neznala. Zbylé víkendy jsem trávila na internátě sama, když vyšlo kapesné, zašla jsem si třeba do cukrárny! To byl pro mě vrchol blaženosti!

„Co tu děláš, Miluško, tak sama?“ Leknutím jsem sebou trhla a otočila se. V cukrárně si vyzvedávala velký dort naše kuchařka ze školní jídelny. „Nojo, že mi to hned nedošlo,“ plácla se po čele. „Vždyť ty nemáš, holka, kam jít! Pojď se mnou na chvíli k nám.“ – „Ale to přece nejde,“ pokusila jsem se protestovat. – „A proč by to nešlo? Jen pojď, zvu tě na čaj.“

Setkání s velkou rodinou

Tak jsem vstoupila do Jaruščiny domácnosti. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Mluvili jeden přes druhého – Jaruška, její manžel Mirek, dva školou povinní synové Petr a Pavel, a taky babička a děda a další příbuzní.

Dort byl pro Mirka, zrovna slavil čtyřicátiny. Nejdřív jsem si připadala trapně, že tam nepatřím a že ruším, ale byli všichni tak milí a bezprostřední, že jsem si tuhle rodinu okamžitě zamilovala! Vůbec jim nepřišlo divné, že Jaruška si domů neplánovaně přivedla holku z intru.

„Tady máš pár chlebíčků a kousek dortu, Miluško, vem si to na intr, vždyť jsi taková vychrtlá, určitě pořádně nejíš,“ rázně řekla Jaruška a přidala ještě řízek. „To máš na zítra ke svačině.“ Přes mé protesty Jaruška každý den vyběhla z kuchyně, když jsem přicházela do školy, a do ruky mi dala svačinu. „Mažu chleby klukům, tak jeden navíc mě neporazí,“ usmála se.

Krásný „obyčejný“ život

Víkendy, které jsem nejezdila do domova, jsem byla pokaždé pozvána k Jarušce. „Chtěla jsem holku a mám ty dva kluky. Pořád lítají s Mirkem někde po hřišti,“ láteřila na oko. Já jsem si užívala, že mohu s Jaruškou trávit víkend doma. S ní jsem vařila a pekla, pomáhala jí na zahrádce. Moc mě ten „obyčejný“ život bavil.

Měla jsem strach, že na mě budou kluci žárlit, ale chovali se ke mně jako ke starší kamarádce. Jaruška s Mirkem mě brali na výlety, slavila jsem s nimi Vánoce i všechny narozeniny a svátky celé jejich velké rodiny. A dodnes vzpomínám na první společnou dovolenou v kempu na Balatonu!

Nečekané překvapení

„Připravili jsme ti tady z toho kumbálu pokojíček,“ řekla jednu sobotu Jaruška. „Mužský tam měli nepořádek, aspoň to uklidili. Nebudeš přece pořád spát v obýváku na gauči. A ti raubíři by tě rušili.“ Otevřela dveře a já jsem uviděla ten nejkrásnější pokojíček na světě!

„Je to taková nudle, ale na přespání to stačí, a když jsi u nás, budeš mít aspoň soukromí.“ Zůstala jsem stát jako přimrazená a údivem jsem úplně oněměla. Prvně v životě jsem měla vlastní pokoj! Jen pro mě! 

Vyhrkly mi slzy. „Děkuju, děkuju, mami… tedy paní Jaruško.“ Teď se pro změnu rozplakala Jaruška a kluci posmrkávali. „Víš, co? Jestli mně chceš říkat ‚mami‘, budu ta nejšťastnější ženská na světě!“  

Moje máma a můj táta

Maturitní vysvědčení jsem letěla jako první ukázat mámě. „Holka, nestála jsem tady nad těma hrncema za nic,“ objala mě. „Jsi šikovná a jsme na tebe moc pyšní,“ řekla s dojetím. 

Když jsem se před více než dvaceti lety vdávala, vedl mě k oltáři táta Mirek a máma Jaruška to oplakala. A v tom malém pokojíku, který byl původně pro mě, teď přespávají moje děti, když jsou u babičky a dědy na návštěvě. Jsou tam šťastní stejně jako já.  


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Autor: podle příběhu Marie A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 7. 2021 0:05

Kolem mé dcery upletl pavučinu a drží ji v ní. Vztah s dětmi vyměnila za psychopatického muže.

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Autor: podle příběhu Petry J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2021 0:05

Příběh nemocné dvanáctileté Natálky je opravdu silný. Do dvou let působila jako zdravé dítě, avšak…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 7. 2021 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 17. 7. 2021 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Autor: podle příběhu Milady J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 7. 2021 0:05

Někdy mi připadalo, že žiju snad v 19. století. Copak se dá pochopit, že na první pohled normální a…

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Autor: podle příběhu čtenářky Věry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2021 0:05

„Babi, babi, no tak se podívej, to je jsem já, Pavlína, a to je tvoje pravnučka!“ Pomalu otvírám…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 7. 2021 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Olgy (56): Bigamista

Příběh Olgy (56): Bigamista

Autor: podle příběhu Olgy J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 7. 2021 0:05

Delší dobu jsem tušila, že se něco děje. Pak zapomněl zavřít mailovou schránku a bylo to jasné.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

17. 7. 2021 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová