Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Marie (78): Moje dcera není manželova
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Marie (78): Moje dcera není manželova

datum: 23. 5. 2020 0:05 autor: podle příběhu Marie Ž. napsala Alžběta Morávková
Je to taková staromódní historie jak z červené knihovny. O mladé a naivní holce a velké lásce, která nedostala šanci. Celý život přemýšlím, jaký by byl náš další osud, kdyby nedošlo k té tragédii.

Sníh pomalu tál, sluníčko hřálo a konečně přicházelo jaro! Bylo mi krásných osmnáct a nedávno jsem nastoupila jako prodavačka do místního smíšeného zboží. Právě jsem se snažila přemístit bedny se zbožím ze skladu, když se nade mnou ozval příjemný hlas: „Počkejte, netahejte se s ním. My vám pomůžeme.“ Otočila jsem se a uviděla tři vojáky z nedaleké posádky. Chodili sem čas od času pro cigarety, někdy taky pro pivo. Dva už jsem od vidění znala, ten třetí tu byl nový. Krásně se na mě usmál, koupil si balíček sušenek a při odchodu se mi tak upřeně zahleděl do očí, že jsem se v tom pohledu málem utopila!

Chystala jsem svatbu

Měla jsem vážnou známost. Josef ze sousedství byl skoro o deset let starší, vyučený tesař, ale uměl snad všechna řemesla. A už pro nás přistavoval u nich v domě podkroví. Proto taky začal jezdit na montáže po celé republice, aby vydělal nějaké peníze. „Mařenko, s Josefem jsi udělala terno,“ říkávala máma. „Každá holka by ho brala.“ Byla se mnou sama, táta umřel krátce po mém narození. Svatbu jsme plánovali na léto.

No, plánoval Josef, já vlastně nevím, proč jsem s ním začala chodit. Snad proto, že u nás v zapadlé vesnici na Šumavě moc příležitostí k seznamování nebylo. A před vojáky nás matky neustále varovali. „Jo, užijou si, odjedou, a holka tu zůstane v maléru.“

Tajné schůzky

Láďa, tak se ten voják jmenoval, se v krámě objevoval několikrát do týdne, když měl volno. Přišel třeba jen pro poštovní známku nebo pro nějakou jinou maličkost. A mně se rozbušilo srdce pokaždé, když jsem ho viděla!

Po návratu z práce jsem mívala ještě další šichtu. Máma byla moc šikovná švadlena, a tak si přivydělávala šitím či spíš přešíváním šatů, kabátů, prostě všeho. Já jsem pak jejím zákaznicím nosila hotové oblečení. Láďa si toho všiml a občas na mě čekal někde za vesnicí, aby nás nikdo neviděl. Josef byl na montáži, máma nic netušila a my jsme se začali scházet.

Byla jsem zamilovaná a všechno mi bylo jedno! Nikdy jsem si s nikým tak nerozuměla. Byl úplně jiný než Josef. Hodně jsme si povídali, byl sečtělý, tolik toho věděl. „Maruško, já tě miluju,“ šeptal mi do ucha. „Chtěl bych si tě po vojně vzít!“ Bydlel až na Slovensku, ale jeho rodiče byli Češi, kteří tam odešli za prací. Slíbila jsem mu, že Josefovi všechno řeknu, až se vrátí. „Já o tobě pak napíšu našim,“ říkal. „Až dostanu v létě dovolenou, mohla bys tam se mnou jet.“ Byl to měsíc intenzivní lásky. Do dneška se divím, že máma nic nepoznala, asi ji vůbec nenapadlo, že bych mohla mít ráda někoho jiného než Josefa.

Tragédii vystřídala naděje

„Na posádce se stalo nějaké neštěstí,“ vběhla do krámu stará Hořejšová. Ženské zrovna šly z práce, tak byl obchod plný. „Prý omylem zastřelili nějakého kluka ze Slovenska. „Tady Mařka ho určitě musí znát, vždyť jsem ti kluci občas chodili!“ Obrátila se na mě: „Ježíšmarjá, ty jsi nějaká bledá, nejsi nemocná?“

Onemocněla jsem, ale žalem. Nejdřív jsem věřila, že to nebyl Láďa. Pak mi to potvrdil jeho kamarád, ten jediný o nás věděl. Jak se to stalo, nikdo pořádně nevěděl, spíš o tom nesměli mluvit. Vždyť byl konec padesátých let!

Střídavě jsem měla zimnice a vysoké horečky, nebyla jsem schopná vstát z postele. Jen jsem se podívala na jídlo, bylo mi špatně. Podle doktora, kterého máma zavolala, šlo o těžký průběh chřipky. Jenže já jsem čekala dítě! Láďovo dítě.

Celoživotní tajemství

Když se vrátil Josef z montáže, přivezl krásnou látku na svatební šaty. „Nebudeme čekat do léta a vezmeme se hned,“ šťastně se na mě usmál. „Moc se mi po tobě stýskalo.“ Styděla jsem se. Myslela jsem si, že se přiznám a zůstanu sama. Pak jsem si vzpomněla, jak jsme se s mámou těžce protloukaly bez táty. Josefa ani na chvíli nenapadlo, že by snad Helenka nebyla jeho.

Jako otec byl úžasný, dva roky po Helence se narodil malý Josífek, a i když naše láska nebyla nijak vášnivá, měli jsme se rádi a nakonec spolu prožili víc než padesát let. Helenka byla vždycky moc chytrá, je z ní paní profesorka na gymnáziu. Když se usměje, rozzáří se jí oči a já v ní vidím Láďu. Jako by se v tu chvíli pokaždé zastavil čas... 

Celou dobu mě trápí, že Láďovi rodiče nevěděli, že mají vnučku. Myslela jsem si, že aspoň Helence řeknu pravdu, až bude dospělá, ale pořád jsem to odkládala. Teď už vím, že jí to nikdy neřeknu. To tajemství si vezmu do hrobu.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…

Tip šéfredaktorky

PŘEDVÁNOČNÍ SOUTĚŽ o 5 balíčků hydratačního séra Sebamed

6. 12. 2022 13:45 autor -red-