Čas jen pro mě

Co je TA KAVÁRNA?

Když Magdaléna R. poprvé vstoupila do TA KAVÁRNY na pražském Vyšehradě, nebyla si jistá, jestli to zvládne. Ne proto, že by práci nechtěla – ale proto, že si dlouho nevěřila. Šestadvacetiletá žena s dětskou mozkovou obrnou hledala práci složitě. Neměla maturitu a za sebou měla spíš pochybnosti než pracovní zkušenosti.

Narodila se ve 26. týdnu těhotenství s váhou necelý kilogram a od dětství žije s levostrannou hemiparézou – ochrnutím levé ruky a levé nohy. Navzdory svému handicapu chtěla jediné – fungovat v běžném pracovním prostředí a být zaměstnaná i při pobírání invalidního důchodu. Příležitost dostala právě v TA KAVÁRNĚ, kterou znala ze studia v Jedličkově ústavu.

„Poslala jsem životopis, a tím se mi otevřely další dveře,“ říká dnes.

TA KAVÁRNA funguje jako tréninkové pracoviště pro lidi s tělesným postižením. Nejde v ní jen o kávu, ale hlavně o prostor, kde se člověk může učit, chybovat a růst – bez zbytečného tlaku.

Nelehké začátky

Pro Magdalénu to byla první dlouhodobá pracovní zkušenost po odchodu ze školy na podzim roku 2024. Začátky nebyly jednoduché.

„Nejtěžší bylo, že jsem si nevěřila a pořád se podceňovala,“ přiznává. Postupně se ale zapojila do běžného chodu kavárny, učila se obsluze zákazníků, provozním rutinám i práci v týmu. Důležitá pro ni byla možnost pracovat vlastním tempem a nebát se udělat chybu.

„Najednou jsem měla pocit, že někam patřím,“ dodává.

Podpora lidí s tělesným postižením

Podle vedoucí tréninkového programu Andrey Šváchové je právě tohle klíčové. „Naším cílem je podpořit lidi s tělesným postižením, aby v bezpečném pracovním prostředí poznali sami sebe a troufli si na otevřený trh práce. U Majdy bylo krásně vidět, jak roste její sebevědomí i samostatnost.“

Kniha, která se vám bude líbit

Gdaňsk 1860. Mladá Johanna Berendová klepe kajícně na dveře patricijského domu v Dlouhé ulici. Před několika měsíci odtud utekla s mladým nadaným klavíristou – a nyní chce zpátky do lůna rodiny. Ale následuje šok, neboť se dozví, že její milovaný otec mezitím zemřel. Její panovačný starší bratr Theodor je nyní hlavou kupeckého domu. Jako jediné východisko ze zoufalé situace jí připadá manželství s dobromyslným, o hodně starším stavitelem lodí Bertholdem Forsterem. Mladou ženu fascinuje jeho práce a naléhá na něj, aby založil loděnici. Johanna se stále víc ujímá jejího vedení – k velké nelibosti Pawla, Forsterova syna z prvního manželství. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Další důležitý krok

Zkušenost z kavárny se brzy proměnila v další krok.

Když se objevila možnost práce v knihkupectví, byla už připravená. Z prostředí byla skutečně nadšená – čtení je její dlouhodobý koníček. Do nové práce odchází se smíšenými pocity, ale i s výbavou, kterou dřív neměla: sebevědomím a zkušeností, že zvládne běžný provoz.

„Do další práce si beru hlavně to, že se nebojím komunikovat s lidmi a cítím zodpovědnost za to, co dělám,“ říká Magdaléna.

Sama ví, že práce na sobě nekončí. Ale rozdíl je zásadní – dnes už ví, že na to má.

Příběh Magdalény ukazuje, že tréninková pracoviště mohou fungovat jako skutečný most mezi lidmi s handicapem a běžným zaměstnáním. A že někdy stačí dát člověku šanci, aby udělal další krok sám.

Pomozte dát šanci dalším lidem s tělesným postižením jako je Magdaléna. TA KAVÁRNA funguje jako tréninkové pracoviště pro lidi s handicapem. Díky podpoře dárců může nabízet pracovní trénink a místa, individuální podporu a pomáhat lidem získat jistotu i zkušenosti pro otevřený trh práce.