Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Kláry (46): Zachránil mě opravdu anděl strážný?
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Kláry (46): Zachránil mě opravdu anděl strážný?

datum: 12. 12. 2020 0:05 autor: podle příběhu Kláry V. napsala Alžběta Morávková
„Moje babička byla taková typická venkovská ženská,“ začíná vyprávět svůj příběh Klára. „Jako malá holka jsem ráda poslouchala její vyprávění o tom, jak nad každém z nás drží ochrannou ruku nějaký ten anděl strážný.“

Pokaždé jsem babičce říkala: „Babi, ty tvoje vyprávěnky, ty přece patří do pohádek!“ – „No, děvenko, možná patří, ale třeba i tobě jednou nějaký ten andílek pomůže, až to budeš potřebovat.“

Nechtělo se mi jet

Od té zvláštní noci uplynulo čtvrt století. „Kláro, pojeď s námi na tu chatu! Netrhej partu,“ přemlouvala mě spolužačka Eva. Slavila tehdy jednadvacáté narozeniny a pozvala nás, nejbližší kamarádky a kamarády, na chatu jejích rodičů.

Moc se mi tam nechtělo. Hlavně kvůli Honzovi, který tam měl taky jet. Asi půl roku jsme spolu chodili a nechodili. Měla jsem pocit, že na rozdíl ode mě nebere náš vztah vážně. Ale rozejít se s ním jsem se nedokázala.

Nakonec jsem se tam vypravila. Stejně jsem neměla na víkend jiný program a vlastně jsem se docela těšila. Předpovědi slibovaly slunečné dny, tak jsem si říkala, že třeba vyrazím na koupaliště nebo jen tak do lesa. Tajně jsem doufala, že ty dva společné dny s Honzou nám pomohou a že si uvědomí, jak moc ho miluju.

Přijel s jinou?!

Začátek se nepovedl. Myslela jsem, že pojedu s Honzou autem. „Klárko, promiň, budu u rodičů v Ostravě, pojedu rovnou od nich.“ Hm, tak tohle nevyšlo. Asi by mě vzal do auta někdo jiný, ale nechtělo se mi všem vysvětlovat, že to s Honzou skřípe. Ale, co! Dva přestupy z vlaku na vlak mě neporazí a z nádraží těch pět kilometrů zdolám jako nic.

Vlak měl zpoždění, takže jsem dorazila poslední. „Kde jsi tak dlouho, Kláro?“ divila se Eva. „Myslela jsem, že přijedeš s Honzou. Už je tu přes hodinu.“ Nic jsem neříkala a podívala se dovnitř. Seděl tam Honza a držel kolem pasu dlouhovlasou blondýnu! „To je Zuzka,“ představil mi ji, jako by o nic nešlo. – Všichni ztichli a čekali. „Ahoj, já jsem Klára,“ nenuceně jsem jí potřásla rukou a vyšla ven na vzduch.

„Klári, to jsem fakt netušila,“ vyběhla za mnou Eva. „To nic, Evi, už to nefungovalo delší dobu. Tedy možná vůbec nikdy…“

Nechci už ho vidět

Snažila jsem se celý večer Honzovi vyhýbat. Nebylo to těžké, byl pořád někde zalezlý se Zuzanou. Před půlnocí už trochu ovíněný za mnou přišel. „Zrovna říkám Zuzce, že jsi fajn a že nevidím důvod, proč se s tebou třeba kamarádit. Víš, ne každá bejvalka je tak tolerantní jako ty a ….“ – „To, že jsem ‚bejvalka‘, jak říkáš, jsem zjistila před pár hodinami,“ rozkřičela jsem se na něj. „Tys neměl ani špetku odvahy, abys mi to řekl do očí!“ To už mi tekly slzy a všichni kolem nás ztichli.

„Jdu pryč,“ zařvala jsem. „Nechci tě už nikdy vidět!“ – „Neblbni, Kláro, kam bys šla, první vlak jede až v půl čtvrté ráno,“ snažila se mi Eva rozmluvit můj nápad. – „Nevadí, projdu se, po cestě jsem tam za hodinu a počkám na nádraží.“

Podivné světlo mě ukázalo cestu

„Bude bouřka, počkej…,“ volala za mnou Eva, ale já jsem popadla batoh a vydala se po cestě k nádraží. Po pár set metrech les potemněl a měla jsem co dělat, abych se držela cesty. Trochu jsem se začala bát. Jenže zpátky přece nepůjdu! Pak oblohu rozčísl ohromný záblesk a okamžitě udeřil hrom. Navíc začalo prudce pršet.

Pamatovala jsem si, že je kousek nějaký krmelec pro zvěř, schovám se pod ním. Kupodivu jsem ho našla. Schoulená pod ním jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že blesk udeří do stromu, a ne do krmelce. Asi po dvaceti minutách bouřka přestala.

Přestože jsem si stačila obléknout pláštěnku, byla jsem celá promáčená. Navíc, jak se říká, v lese prší dvakrát. Vydala jsem se směrem k nádraží. V černočerné tmě jsem skoro neviděla a najednou jsem se znovu ocitla u krmelce! Zabloudila jsem a chodím pořád dokola. Teď už jsem byla vyděšená a sama sobě v duchu nadávala za ten bláznivý nápad. Budu muset počkat, až se rozední.

Najednou se přede mnou objevilo takové jasné světélko a já jsem v jeho paprsku spatřila v dálce cestu. Bezmyšlenkovitě jsem se tam vydala. Světélko bylo pořád pár desítek metrů přede mnou a já jsem po pár minutách byla na cestě! Záře mě provázela až k nádraží, pak najednou zmizela. To už jsem byla v bezpečí.

Už nikdy jsem nic podobného nezažila a raději o tom nikomu nevyprávím. Ale věřím, že mně tenkrát pomohl můj anděl strážný.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Autor: podle příběhu Lenky N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 6. 2021 0:05

Představujete si zdvořilého gentlemana s květinou v klopě z filmů z první republiky? Kdepak,…

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Autor: podle příběhu Slávky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2021 0:05

„Koho by napadlo, že to krásné páteční odpoledne tak strašně skončí?“ povzdechla si naše čtenářka…

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Autor: podle příběhu Marcely V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2021 0:05

„Ještě, že se toho nedožili rodiče,“ povzdychla si naše čtenářka Marcela. „Všechny tři nás…

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Autor: podle příběhu Andrey M. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 6. 2021 0:05

„Před pár lety jsem začala pociťovat stále větší únavu. Varovné signály jsem ignorovala, běhala ze…

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Autor: podle příběhu Hedviky C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2021 0:05

V poslední době se už jen nerada vracím domů. Táta přichází pozdě večer – a nebo vůbec – od mladé…

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Autor: podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2021 0:05

„Právě uplynul rok od smrti mé milované babičky,“ napsala nám naše čtenářka Eliška. „Byla slabá na…

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 5. 2021 0:05

„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila…

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Autor: podle příběhu Dany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2021 0:05

Naše čtenářka Dana porodila pět dětí. Manžel ji brzy opustil a ona se jen těžce protloukala životem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

15. 5. 2021 0:05 autor podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková