Čas jen pro mě

Seznámení na firemním večírku

S Jakubem jsem se seznámila v práci. Zaujalo mě na něm, jak je vždycky dokonale upravený, košile vyžehlená bez jediného faldíku. Pomyslela jsem si, že se o něj asi stará nějaká přítelkyně, na mamánka totiž nevypadal.

Letní firemní party se vydařila. My mladší jsme to táhli až do ranních hodin. Tam jsme se sblížili. „Žiji sám,“ řekl mi, „nikdy jsem neměl přítelkyni, která by se mnou bydlela.“

Já jsem se k němu nastěhovala za dva měsíce. „Katko, je divný,“ řekla mi kamarádka Karolína. „Šestatřicetiletý chlap, který nikdy s nikým nežil, musí mít nějaké mouchy.“

Přestěhování

Jeho byt mě uchvátil. Byl ve staré zástavbě, takže kuchyň byla opravdu samostatná místnost. Prostorná a s jídelním koutem. Obývák a ložnice s vysokými stropy. A všude neuvěřitelný pořádek! „To by mě nikdy nenapadlo, že chlap může mít doma tak uklizeno,“ udiveně jsem poznamenala. – „Kačenko, mám rád pořádek,“ usmál se.

Nejdřív se mi to líbilo. Jenže Jakub několikrát denně luxoval a vytíral. „Kačenko, vytři po sobě ten sprchový kout,“ slyšela jsem každý večer. „Je to přece jen pár minut!“

Tip na zajímavou knihu

Strhující psychologický thriller plný překvapivých zvratů. Pokud se vám líbily Pomocnice, Zmizelá či Dívka ve vlaku, Doktorova vdova vás dostane! Milovala jsem svého manžela, doktora Drewa Devlina, ale on mě zradil. A teď je mrtvý. Když otevírám dveře nového luxusního domu, který jsem si pořídila z Drewovy pojistky, vím, že nejhorší je za mnou. Mé tajemství je v bezpečí. Pak potkám Rogera. Nehledala jsem vztah, ale časem pochopím, že on je přesně to, co teď potřebuju. Roger není jako Drew, je spontánní a romantický. A hlavně je upřímný. Myslí si, že jsem bohatá, osamělá žena. Jistěže se mýlí... Jenže jednou v noci, když se spolu tulíme v posteli, Roger řekne něco, z čeho mi ztuhne krev v žilách. Myslím, že zná pravdu. Udělám cokoli, aby mě moje minulost nedohnala... A je Roger opravdu tím, za koho se vydává? Nebo je teď můj život v nebezpečí? (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Všude pach dezinfekce

Neříkám, že mě to neštvalo. Přitom Kuba pokaždé večer, než šel spát, postříkal sprchový kout, umyvadlo i záchod dezinfekcí. „Ten smrad je hrozný,“ postěžovala jsem si jednou. – „Jaký smrad?“ nevěřícně se na mě podíval. „Kačenko, napadlo tě někdy, kolik virů kolem krouží? To snad dokážeš ten smrad, jak říkáš, překonat,“ dodal uraženě.

Možná to ze začátku bylo legrační. Jenže jeho posedlost pořádkem se stupňovala. Musela jsem se zouvat před vchodem do bytu a boty dezinfikovat. „Kdoví, kde jsi chodila, Kačenko.“ Oblečení bylo nutné dát do zvláštního pytle a postříkat dezinfekcí ve spreji.

„Do praní přidej dezinfekci, je to lepší.“ – „Myj si ruce, když saháš na kabelku, mohla sis přinést nějakou chorobu.“ – „Kačenko, kuchyň a koupelnu přece musíme vytírat po každém použití!“

Několikrát denně jsme utírali prach na všech možných i nemožných místech, luxovali a vytírali, co šlo.

Tip na zajímavou knihu

Jmenuji se Eleanor a jsem poslední ženou v naší rodině. Někomu však hodně záleží na tom, abych zemřela. A kdo je on? I přes celá staletí, která uběhla, bez něj nemůžu žít… Lea je moderní mladá žena. Má skvělého přítele a práci, kterou má ráda. Její milovaná babička však umírá a před smrtí jí vtiskne do dlaně malý klíček. Náhle se začnou dít podivné věci. Leu ohrožuje přízrak rudovlasé ženy a jen s pomocí podivného ochránce unikne jisté smrti. Začne pátrat po tajemství klíčku a dozvídá se o prokletí, které ohrožuje již po staletí ženy její rodiny. Podaří se Lee za pomoci tajemného ochránce zrušit kletbu a žít normální život? (Vydává nakladatelství Ikar.)

A dost!

Dodnes nechápu, že jsem to vydržela skoro dva roky. Pak jsem pochopila, že to nedám. A taky mi bylo jasné, proč Jakub nikdy nebydlel s žádnou přítelkyní. Vždyť, kdo by to vydržel?

„Už toho mám dost, Kubo,“ zvýšila jsem na něj hlas. „Jedinou naší společnou činností je uklízení. To přece není normální! Já chci žít! Chodit do divadla, do kina, na koncerty, na výlety…“

„Ale Kačenko, ty nechápeš, že tam bychom mohli něco chytit?!“ udiveně se na mě podíval. „Není krásné být doma v nádherně uklizeném prostředí?“

Odstěhovala jsem se a Jakuba se to dotklo, dokonce dal v práci výpověď, aby mě už víc nemusel vídat.

Měla jsem štěstí. Přes internetovou seznamku jsem potkala Honzu, úplně normálního a trochu bordelářského kluka. Je nám spolu dobře už osm let. Před sedmi roky jsme se vzali a máme dva kluky. Občas doma šílím, když sbírám ponožky z podlahy. Pak si vzpomenu na Kubu a jsem šťastná!