Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jarky (60): Záhada tajemného místa v lese
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Jarky (60): Záhada tajemného místa v lese

datum: 21. 11. 2020 0:05 autor: podle příběhu Jarky K. napsala Alžběta Morávková
Pořád si lámu hlavu, co se tehdy v lese stalo. Znervózněla jsem na místě, které jsem neznala, a měla strach, že zabloudím? Ale proč tolik zpanikařil i náš pes?

Před rokem jsem se rozhodla jít do předčasného důchodu. Můj František pořád říkal: „Tohle udělám, tohle opravím a…. až budu v důchodu.“ Jenže rychlá zákeřná nemoc ho porazila dřív, než stačil všechny plány uskutečnit.

Nová etapa života

Kolik let mám ještě před sebou? Má smysl honit se za penězi? Něco jsme našetřili, dcery jsou zajištěné. Tak jsem uzavřela jednu kapitolu svého života a od jara do podzimu se přestěhovala na chalupu, kde jsme s Františkem chtěli trávit většinu času.

Když jsme ji pořizovali, nemohli jsme se nabažit pohledu z okna na vzrostlý les. Do vesnice patnáct minut ostré chůze a všude kolem klid a pohoda. Nikdy jsme se na naší samotě nebáli. Jenže to jsme tam byli vždycky minimálně ve dvou. Holky trochu brblaly, že není dobré zůstávat tam úplně sama, a pořídily mi štěně německého ovčáka. Bertík byl od začátku úžasný společník. Po pár hodinách na cvičáku bez problémů poslouchal.

Zvykla jsem si, že většinu času trávíme na chalupě spolu. Také jsme si společně vytvořili různé rituály. Jedním z nich byla pravidelná odpolední skoro dvouhodinová procházka do lesa, a to za každého počasí. Bert většinou běžel přede mnou, pečlivě očichával všechno kolem a radostí vrtěl ocáskem. Občas nám přes cestu přeběhla srnka, někdy na nedaleké louce zajíc nebo bažant – prostě idylka. Po návratu jsem si uvařila kafe a Bertík dostal pamlsek.

Někdo mě sleduje!?

Ten zářijový den se vyvedl! I když už byl konec měsíce, sluníčko hřálo a v lese bylo příjemně. Možná i proto jsem sešla z obvyklé trasy a vydala se úzkou cestičkou směrem k palouku, kam jsem běžně nechodila. Jenže místo toho, aby se přede mnou les otevřel, porost byl stále hustší a terén špatně přístupný. Zřejmě tudy už dlouho nikdo nešel. „Asi jsem zabloudila,“ uvědomila jsem si. „Musím zachovat chladnou hlavu a vrátit se zpátky.“ – „Bertíku, Bertíku, jdeme!“ zavolala jsem na psa, který běžel jen pár metrů přede mnou. Najednou se zastavil, naježil, zpozorněl a zle zavrčel. „Co je, Bertíku? Co tam máš? Pojď, k noze!“

Bert se ani nepohnul – a hlavně mě neposlechl. To se mi do té doby ještě nikdy nestalo. Asi je tu schované nějaké zvíře v křoví. Pak jsem najednou měla divný pocit, že mě někdo pozoruje. Ve chvíli jsem neslyšela nic – ani ptáky, ani šumění lesa. Podivné ticho se rozprostřelo všude kolem nás. Bertík začal zoufale kňučet, ocas stažený. Vždyť on se něčeho bojí!

Hučelo mi v hlavě a v panice se otočila tím směrem, kam se upřeně díval pes. Nic tam nebylo. Přesto jsem měla dojem, že se na mě někdo dívá. Cítila jsem, jak mi po zádech teče pot a nohy mi úplně vrostly do země, nemohla jsem udělat ani krok. Snažila jsem se zhluboka dýchat.

Pak jak mávnutím proutku větve zašuměly, Bertík vesele vyskočil a zamířil cestou zpátky. Netuším, jak dlouho ten divný okamžik trval. Možná vteřinu, možná minutu… prostě nevím.

Byl to duch Marie?

Rozrušená jsem se vrátila do chalupy a pečlivě zamkla. Srdce se mi teprve teď rozbušilo. Druhý den jsem na půdě objevila dávno zapomenutou knížku pověstí a bájí z tohoto kraje. Vypadla na mě, když jsem hledala sklenice, abych mohla naložit houby.

Namátkou jsem ji otevřela a oči mi upadly na příběh o mladé dívce Marii, která utekla z domova, protože si nechtěla vzít staršího ženicha vybraného rodiči. V hustém porostu spadla do tůňky a utopila se. Její tělo našli až po několika dnech. Ta tůňka je podle pověsti zrádná, protože do posledního okamžiku není vidět. A duch Marie prý tam od té doby hlídá, a když se někdo přiblíží k místu, odkud by mohl sklouznout do vody, varuje ho…

Pořád si myslím, že Bertíka vyplašilo nějaké zvíře a já jsem z toho zpanikařila. Ale kdo ví?


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Autor: podle příběhu Lenky N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 6. 2021 0:05

Představujete si zdvořilého gentlemana s květinou v klopě z filmů z první republiky? Kdepak,…

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Autor: podle příběhu Slávky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2021 0:05

„Koho by napadlo, že to krásné páteční odpoledne tak strašně skončí?“ povzdechla si naše čtenářka…

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Autor: podle příběhu Marcely V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2021 0:05

„Ještě, že se toho nedožili rodiče,“ povzdychla si naše čtenářka Marcela. „Všechny tři nás…

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Autor: podle příběhu Andrey M. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 6. 2021 0:05

„Před pár lety jsem začala pociťovat stále větší únavu. Varovné signály jsem ignorovala, běhala ze…

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Autor: podle příběhu Hedviky C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2021 0:05

V poslední době se už jen nerada vracím domů. Táta přichází pozdě večer – a nebo vůbec – od mladé…

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Autor: podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2021 0:05

„Právě uplynul rok od smrti mé milované babičky,“ napsala nám naše čtenářka Eliška. „Byla slabá na…

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 5. 2021 0:05

„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila…

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Autor: podle příběhu Dany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2021 0:05

Naše čtenářka Dana porodila pět dětí. Manžel ji brzy opustil a ona se jen těžce protloukala životem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

15. 5. 2021 0:05 autor podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková