Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ivety (43): Byla jsem zamindrákovaná šedá myš
needpix.com
Příběhy ze života

Příběh Ivety (43): Byla jsem zamindrákovaná šedá myš

datum: 15. 8. 2020 0:05 autor: podle příběhu Ivety P. napsala Alžběta Morávková
Šedá a tichá myška, to jsem byla já v pubertě. Vyrostla ze mě zamindrákovaná holka, která si vůbec nevěřila.

Když mi bylo sedmnáct, potkala jsem na taneční zábavě ve vedlejší vesnici Honzu. Upřímně řečeno, dávno vím, že žádný krasavec to nebyl. O pět let starší student techniky s odstálýma ušima a silnými brýlemi. Já jsem byla tak zamilovaná – a po roce těhotná! Doma to kupodivu vzali s klidem, mámě se ulevilo, že nezůstanu na ocet. „Maturitu stihneš před porodem,“ řekla. „A Honza odpromuje a jako inženýr určitě najde dobré místo, aby vás uživil.“

Žena v domácnosti a úspěšný chlap

Robert se narodil měsíc po maturitě a Honza opravdu získal dobře placené místo. Přestěhovali jsme se do Prahy a pronajali si byt. Byla jsem doma šťastná, věnovala jsem Robíkovi a starala se o domácnost. Po dvou letech přišla ještě Editka.

Zatímco já jsem utírala nosy a prdelky, Honza stoupal po kariérním žebříčku.

Dotáhl to na ředitele pobočky jedné zahraniční firmy. Žili jsme si opravdu dobře, pořídili jsme si parcelu za Prahou, postavili si dům a každý rok jezdili na krásné dovolené.

Nevšimla jsem se, že se za mě stydí

Úplně mi uniklo, že z Honzy se stal atraktivní chlap. Obličej se mu trochu zakulatil a odstálé uši nebyly vidět. Dioptrie „vymazala“ laserová operace. Zato já jsem zůstala pořád tou stejnou šedou myškou. Dokonce ještě šedivější. Starala jsem se o domácnost, vozila děti do školy a na kroužky, psala s nimi úkoly a ve volném čase pěstovala rajčata, okurky, ředkvičky a jahody.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem trochu přibrala, že mi zhrubla pleť, ke kadeřnici jsem šla tak jednou za rok, když jsem chtěla zkrátit konečky. Společných aktivit jsme s Honzou měli stále méně a méně. Rodinné dovolené nějak vyšuměly. S dětmi jsme jezdili každý zvlášť. „Aspoň budou mít víc zážitků,“ komentoval to Honza. Vůbec jsem si neuvědomila, že se za mě stydí!

Děti dospěly a už nás moc nepotřebovaly. K moři jezdily s kamarády a já jsem byla čím dál víc doma sama. Honza mě na firemní akce nebral, za přáteli chodil bez mě. Zato počet služebních cest se zvyšoval.

Kruté prozření

„Víš, že budeme mít dvacáté výročí svatby?“ nadhodila jsem jednou, když byl výjimečně doma včas a seděli jsme u večeře. „Co kdybychom letěli do Paříže, nikdy jsem tam nebyla…,“ zasnila jsem se. – „Paříž za to nestojí, chaos, zmatek, nepořádek,“ shrnul jednou větou a lokl si piva. – „Celé dny jsem tu sama a už dlouho jsem se nikam nepodívala!“ – „Proč nejedeš s nějakou kamarádkou?“ – „Ale já nechci jet s kamarádkou, já chci jet s tebou!“ To už jsem vykřikla.

Provinile se na mě podíval. „Hele, Ivet, měl jsem ti to asi říct dřív,“ ztišil hlas. „Určitě stejně jako já cítíš, že jsme se odcizili,“ pokračoval. „Dostal jsem nabídku vést pobočku v Irsku. Já vedle sebe potřebuju reprezentativní partnerku…,“ špitnul. „A to ty nejsi.“ Překvapeně jsem se na něj podívala. „Bohužel jsi ustrnula, neumíš jazyky, neumíš se upravit, nalíčit, správně obléknout.“ – „Tak já jsem ustrnula?“ Křičela jsem na něj a polykala slzy vzteku i lítosti. „A kdo se tady o všechno staral? Kdo vařil pral, uklízel, pečoval o zahradu?“ – „Promiň, ale to dělají i jiné manželky, a přitom ještě dokážou být přitažlivé,“ dodal tvrdě.

Pravdivý pohled do zrcadla

Rozvod byl rychlý a Honza velkorysý. Za peníze, které mi dal, jsem si pořídila byt na Vinohradech. Pak jsem začala hledat práci. Od maturity na obchodní akademii uběhlo dvacet let. Myslela jsem si, že bych mohla sedět aspoň někde na recepci. Absolvovala jsem spoustu pohovorů – a nic.

„Mami, podívej se na sebe do zrcadla,“ řekla mi Editka. „Když někam přijdeš ve vytahaném svetru, vlasy stažené do culíku a s neupraveným obličejem, nemůžeš se divit, že tě nikde nechtějí,“ nebrala si servítky. – „Celý život jsem se nemalovala, ani to neumím,“ odpověděla jsem podrážděně. – „No, právě. To není jen o líčení, to je o péči o pleť, o vlasy…,“ dodala dcera a druhý den mě odvlekla ke své kadeřnici. Pár proužků melíru a trochu prostříhané vlasy, a najednou jsem vypadala jinak.

„Teď pleť a tělo,“ řekla Editka. „Tady kousek od bytu je úžasný salon, chodím tam na kosmetiku, používají speciální přístroje, půjdeš tam.“ „Já jsem nikdy v žádném salonu nebyla,“ bránila jsem se. „Co když se tam na mě budou špatně dívat?“ „Už jsem tě objednala,“ rázně ukončila konverzaci dcera.

Zázraky se dějí

„Dobrý den, pojďte dál,“ uvítala mě milá recepční tak v mém věku. „Vás sem objednala dcera, že?“ Usmívala se a nabídla mi kávu. A pak mě převzala kosmetička. – „Já jsem nikdy nebyla na kosmetice,“ pípla jsem. – „Hlavně, že jste přišla,“ řekla. Bylo to tak příjemné! 

„To snad není možné,“ vykřikla jsem při pohledu do zrcadla. Ten rozdíl byl tak viditelný, že se mi chtělo plakat! Nejkrásnější na tom bylo, že radost měly i ta sympatická kosmetička a recepční. Objednala jsem se okamžitě na příští měsíc a zároveň si naplánovala i kúru na zpevnění těla. Koupila jsem si i přípravky na domácí péči, které mi doporučily.

Nový život

Uběhlo pět let, s nadsázkou dnes mohu říct, že jsem získala sebevědomí, které jsem nikdy neměla. A taky práci. Dělám asistentku jednomu obchodnímu řediteli. Naučila jsem se udělat si čas jen pro sebe. Pravidelně cvičím, chodím na jógu a každý měsíc si dopřeju, kadeřníka, kosmetiku a občas i údržbu těla“. 

Nedávno jsem potkala náhodou Honzu. „No, Ivetko, tobě to ale sluší,“ nemohl uvěřit vlastním očím. Prohodili jsme spolu jen pár slov. Pospíchala jsem na schůzku. Už dva roky mám přítele, a představte si, že je o dva roky mladší!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc

Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00

Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Autor: podle příběhu Heleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 5. 2022 0:05

„Když jsem ráno prohlížela zprávy na internetu, všimla jsem si rozhovoru k poslední knize známé…

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 5. 2022 0:05

„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

Autor: podle příběhu Karolíny Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2022 0:05

Naplánovat si život dopředu se většinou nepodaří. Věci a okolnosti kolem se mění a občas zasáhne…

Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala

Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala

Autor: podle příběhu Ludmily H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 4. 2022 0:05

Milovaná maminka umřela, když bylo Lídě teprve osm let. S ženou, kterou si její otec o pár let…

Příběh Evy (53): Plním si sny, možná už je pozdě

Příběh Evy (53): Plním si sny, možná už je pozdě

Autor: podle příběhu Evy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2022 0:05

„Nechci říct, že za to může jen covid, ale je pravda, že jsem dvakrát vynechala preventivní…

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Autor: podle příběhu Mirky E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2022 0:05

Vždycky jsem se těšila, až si synové přivedou partnerky. Představovala jsem si, že s nimi budu mít…

Tip šéfredaktorky

Nová SOUTĚŽ o L.O.L. Surprise!

25. 5. 2022 13:13 autor -red-