Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ilony (52): Nešťastná výhra
Dylan Nolte, Usnplash
Příběhy ze života

Příběh Ilony (52): Nešťastná výhra

datum: 12. 4. 2020 0:05 autor: podle příběhu Ilony J. napsala Alžběta Morávková
Jako většina lidí jsem si myslela, že nám peníze přinesou i štěstí. Přinesly jen slzy. Výhra v loterii byla prohrou našeho manželství.

Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat. Co taky s platem údržbáře a kadeřnice, kdy po zaplacení inkasa a všech poplatků dohromady dáte každý měsíc s bídou 25 000 Kč? Panelákový byt v našem městě se nám naštěstí podařilo koupit za slušný peníz, to bylo všechno, co jsme měli. Úspory minimální. Ještě, že naše Radka už byla samostatná a vydělávala si.

Manžel pravidelně sázel Sportku a já jsem se při každém vyplňování tiketu zlobila: „Podívej se, Romane, co to stojí! Kdybys ty peníze šetřil, aspoň bychom z toho něco měli!“ – „Ale Ilonko, tak se nerozčiluj,“ zase pokaždé odpovídal on. „Počkej, až vyhrajeme, vezmu tě na cestu kolem světa!“ – „Mně by stačila nová postel do ložnice s lepšími matracemi,“ odsekla jsem mu naposledy.

Tři a půl milionu

„Ilono, Ilonko, pojď sem,“ volal z obýváku, kde sledoval nedělní tah. „To není možný, už máme čtyři čísla… Ne, Ilonko, máme všech šest!“ Zůstala jsem stát jak zkoprnělá s utěrkou v ruce. Že bychom měli jednou v životě štěstí? Vždyť Roman za celou dobu, co sází, vyhrál asi třikrát čtvrtou, tedy pár stovek.

3 528 000, to byla ta částka, kterou v televizi ukázali! Zbytek večera jsme seděli proti sobě a málem se o nás pokoušel infarkt. „Koupíme si barák a nové auto. Jo, a pojedeme taky na dovolenou k moři, někam daleko, třeba na Bali,“ fantazíroval Roman. – „Ale Romane, přemýšlej, vždyť to zase není tolik peněz, abychom si dopřáli všechno. Měli bychom je spíš investovat.“ – „Pch, ty tomu tak rozumíš,“ odsekl uraženě. „Prý že to není tolik peněz! Ty jsi snad někdy tolik peněz pohromadě měla?“

Nebyla s ním řeč. Snažila jsem se ho přesvědčit, že by bylo dobré koupit byt, investiční, jak se tomu říká. Tady u nás na severu Čech se za milion a půl dal pořídit docela pěkný 2+kk. Kdybychom ho pronajali, měli bychom každý měsíc pravidelný příjem navíc.

Utrácení

Netrvalo dlouho a tři miliony nám přistály na kontě. „Ilonko, koupil jsem ti tu novou postel,“ křičel Roman už od dveří. „Tu se zdravotníma matracema.“ – „Ty jsi vybral peníze bez mého vědomí?“ Udiveně jsem se na něj podívala. – „Snad se nezlobíš…“ – „Zlobím! Co když jsem si tu postel chtěla vybrat sama? A hlavně,“ rozkřikla jsem se, „jak můžeš z našeho společného konta vybírat, aniž se se mnou domluvíš?“ Urazil se.

Druhý den za mnou provinile přišel do kuchyně: „Tak už se nezlob,“ kajícně řekl. „Tady máš něco na usmířenou!“ V ruce držel malou krabičku. Byl v ní prsten s brilianty. – „Už toho mám opravdu dost,“ křičela jsem na něj. „Přece nerozházíš peníze za blbosti!“ – „To jsem netušil, že brilianty jsou blbosti,“ pronesl dotčeně. „Asi chce madam něco lepšího!“

Dovolenou, kterou pro nás koupil, jsem si vlastně ani neužila. Na luxus jsem nebyla nikdy zvyklá, přála jsem si toulat se toskánskými městečky, bydlet v obyčejném apartmánu a jíst v malých místních restauracích. Strávili jsme dva týdny v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive v Dominikánské republice. Bylo to krásné, ale ne podle mých představ. A zbytečně drahé, tedy podle mě. Pochopitelně před odjezdem Roman trval na tom, že si musíme koupit s sebou všechno nové – od plavek přes oblečení po kufry.

Peníze ho změnily!

Po návratu utrácení pokračovalo. Koupil si drahé hodinky, ten nejdražší mobil, nový notebook, televizi… Než jsem se vzpamatovala, „vypařilo“ se z konta půl milionu. „Romane, vždyť nám za chvíli nic nezbyde,“ snažila jsem se s ním rozumně promluvit. – „Když jsem sázel, tak jsi měla starosti, co to stojí korun. Já si to chci, užít, když se na nás usmálo štěstí.“ Nic nepochopil.

Pak dostal výpověď z práce, prý měl neomluvené absence. Celé dny se poflakoval doma a sledoval televizi. „Koupím nové auto,“ prohodil jen tak mimochodem jednou ráno, když jsem se chystala do práce. – „A z čeho budeš platit benzín? Pojistku? Vždyť nepracuješ!“ – „To nemusím. A taky nebudu. Mám dost peněz na to, abych si žil, jak chci.“

Vlastně je mi ho líto

To už na mě bylo moc. Zašla jsem za právníkem. „Váš manžel by měl navštívit psychologa a poradit se s ním,“ řekl mi. „Ale mám obavu, že to neudělá. Už podle toho, co mi tu vyprávíte.“ Neudělal. Zato já jsem podala žádost o rozvod. Než jsme byli rozvedeni, rozházel dalších dvě stě tisíc. V rámci porozvodového dělení majetku jsem dostala milion a půl. Koupila jsem si garsonku a odstěhovala se. Víc nepotřebuju, mám dvě ruce, tak se uživím.

Roman dopadl špatně. Nejdřív začal chodit hodně do hospody a pít a taky se na něj „nalepila“ spousta kamarádíčků. Dokud za ně mohl platit, měli ho rádi. Když mu začaly docházet peníze, vykašlali se na něj. Pak přišel v exekuci o byt. Co mám poslední zprávy od dcery, která mu občas vypomůže, našel si práci na stavbě a bydlí na ubytovně. Je mi ho líto. Někdy si říkám, proč nás pánbů tak potrestal tou výhrou…


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Aleny (61): Facebooková sestra

Příběh Aleny (61): Facebooková sestra

Autor: podle příběhu Aleny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 11. 2020 0:05

„Dejte mi s těmi sociálními sítěmi pokoj,“ říkala jsem dětem. „Když už bych chtěla někomu vyprávět…

Příběh Jarky (60): Záhada tajemného místa v lese

Příběh Jarky (60): Záhada tajemného místa v lese

Autor: podle příběhu Jarky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 11. 2020 0:05

Pořád si lámu hlavu, co se tehdy v lese stalo. Znervózněla jsem na místě, které jsem neznala, a…

Příběh Veroniky (48): Děti nemám a nikdy jsem je nechtěla. Prý jsem divná

Příběh Veroniky (48): Děti nemám a nikdy jsem je nechtěla. Prý jsem divná

Autor: podle příběhu Veroniky T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 11. 2020 0:05

Když žena nemá dítě, všichni ji litují a myslí si, že asi neměla v tom správném věku vhodného…

Příběh Karolíny (44): Dobrý skutek se mi opravdu nevyplatil

Příběh Karolíny (44): Dobrý skutek se mi opravdu nevyplatil

Autor: podle příběhu Karolíny H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 11. 2020 0:05

Naletět podvodníkovi se dá někdy docela snadno. A většinou nás nenapadne, že by to mohla být třeba…

Příběh Ivany (48): Podivný sen, který se splnil

Příběh Ivany (48): Podivný sen, který se splnil

Autor: podle příběhu Ivany H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 11. 2020 0:05

Nevysvětlitelné věci se občas stanou každému z nás. Naše čtenářka Ivana se nám rozhodla svěřit s…

Příběh Markéty (52): Migréna mi ničila i dovolenou

Příběh Markéty (52): Migréna mi ničila i dovolenou

Autor: podle příběhu Markéty R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 11. 2020 0:05

„Kvůli migréně jsem žila pořád ve strachu. Bála jsem se, že další záchvat přijde, když budu mít…

Příběh Jany (58): Jak nám má říkat partner mé dcery a otec jejich dítěte?

Příběh Jany (58): Jak nám má říkat partner mé dcery a otec jejich dítěte?

Autor: podle příběhu Jany N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 11. 2020 0:05

Ještě před několika desítkami let se tchyním a tchánům vykalo a oslovovali se se „maminko“ a…

Příběh Lenky (49): Pomáhám jí, přestože je zlá a sobecká

Příběh Lenky (49): Pomáhám jí, přestože je zlá a sobecká

Autor: podle příběhu Lenky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 10. 2020 0:05

„Můj táta se ženil pozdě, bylo mu už přes čtyřicet,“ začíná své vyprávění Lenka. „Mámě bylo skoro o…

Tip šéfredaktorky

Příběh Ivany (48): Podivný sen, který se splnil

8. 11. 2020 0:05 autor podle příběhu Ivany H. napsala Alžběta Morávková