Čas jen pro mě

Honzík od malička vysedával u počítače a po maturitě studoval programování na vysoké škole. O pět let mladší Kristýnka byla taková typická holčička. Zajímaly ji šminky, hrabala se mi ve skříni a zkoušela moje šaty a boty. Přiznám se, že se mi to docela líbilo. Vyrůstala jsem se dvěma bratry, doma manžel a syn – a teď najednou ženský prvek!

Sen o modelce

„Budu modelkou,“ měla Kristýnka jasno od samého začátku. „Nejdřív něčím musíš být, pak se procházej klidně po molu,“ bručel „velký“ Honza, tedy manžel, a oba jsme doufali, že ji to pustí. Nakonec nastoupila na zdravotní školu. Škola byla docela v pohodě, k tomu začala chodit na různé castingy. Podařilo se jí nafotit pár snímků s módou do několika časopisů, ale jiné nabídky nedostala.

„Přes prázdniny mám brigádu,“ radostně nám oznámila, ,,budu pracovat v produkci zahraničního filmového šťábu.“ Ráno odjela, večer přijela, často docela unavená. Dotazy na brigádu a na to, co tam ve skutečnosti dělá, pokaždé zamluvila. Vydělala si nakonec asi docela dost peněz, protože si nakoupila spoustu nových věcí.

Zameškané hodiny

Na první třídní schůzce po prázdninách jsem zjistila, že Kristýnka má zameškáno dost hodin. Byli jsme s manželem v šoku! „Můžeš nám vysvětlit, co se děje?“ láteřil manžel. „Nemůžeš přece jen tak hodit školu za hlavu a bůhvíkde se flákat!“ – „Já se neflákám,“ odpověděla vzpurně. „Pokračuju v brigádě, a někdy nestihnu školu. Nechtěla jsem vám to říkat, nedovolili byste mi to,“ rozplakala se. „Když tam vydržím, mám šanci se dostat k modelingu.“

Uzavřeli jsme dohodu, že dožene učení a teprve pak si půjde na tu svou brigádu. Předtím jsme ale chtěli o té firmě znát nějaké informace. „Tomu stejně nerozumíte,“ obracela oči v sloup. „Produkce zahraničních filmů hledají k natáčení lokality v Česku, je to tu totiž levnější,“ moudře nás poučila. „Shánějí proto i český kompars.“

Šokující odhalení

„Mami,“ přišel za mnou po několika měsících Honza, „musím ti něco říct.“ – Měl vážný výraz ve tváři, že jsem se vyděsila, co se mu stalo. „Jde o Kristýnu.“ – „Zase nechodí do školy?“ to bylo první, co mě napadlo. – „No, to nevím, ale…,“ lezlo to z něj pomalu, „když mluvila Kristýna o té zahraniční produkci, tak jsem si to chtěl najít,“ tiše říkal. „Víš, raději ti to řeknu já, než by ses to dozvěděla od jiných,“ zase kličkoval. – To jsem už byla nervózní. „O co jde?“ – „Ta produkce je opravdu zahraniční produkcí, ale porno filmů!“

Nemohla jsem popadnout dech. „Třeba tam jen s něčím pomáhá…“ – „Ne, mami, ona ty filmy natáčí!“ vzal mi Honza poslední naději. – „Bohužel se to dá najít na internetu, ale ty se na to radši nedívej…“

Když se to dozvěděl manžel, bála jsem se, že dostane infarkt. A Kristýna? „Nejsem první, ani jediná,“ řekla. „Je to takový přivýdělek a odtud se můžu dostat k opravdovému filmu, nebo do modelingových agentur!“ vykřikovala. – „Tak to se zase uklidni, holčičko,“ zařval velký Honza. „Je ti sedmnáct, nejsi plnoletá. Po škole domů! A už o žádných prapodivných brigádách nechci ani slyšet!“

Zmizela nám ze života

Kupodivu poslechla. Z veselé holky zbylo chodící zombie, mluvila s námi na půl úst, odsekávala. Po škole se zavírala do pokoje. Ukončila druhý ročníky zdrávky a chystala se do třetího. Předtím na konci srpna oslavila osmnáctiny.

„Do školy se nevrátím,“ oznámila nám 1. září, „jsem plnoletá, živit mě nemusíte. Vydělám si na sebe sama.“

Je už to skoro deset let, co Kristýnka odešla z domova i z našeho života. Manžel zemřel před rokem na následky dvou mrtvic. Honzu podezírám, že si Kristýnu „vygooglil“ a že o ní něco ví. Ale mlčí i on. Oženil se a má dvě krásné holčičky. Už teď ale v noci nespím a bojím se o ně, aby neudělaly nějakou hloupost jako Kristýnka.