Čas jen pro mě

Osamocená v kavárně

Všude kolem červená srdíčka, páry držící se za ruce, výlohy plné romantiky… a já? Já měla chuť zalézt pod peřinu a ten den prostě vymazat z kalendáře.

„Darino, pojď s námi na víno,“ přemlouvala mě kamarádka Klára do telefonu. – „Ne. Nechci být třetí kolo u vozu,“ odsekla jsem. – „Tak aspoň vyjdi ven. Sama. Na kafe. Pro sebe,“ nevzdávala to.

Nakonec jsem si oblékla kabát, spíš ze vzteku než z chuti. Říkala jsem si, že aspoň projdu město a vyvětrám hlavu. V malé kavárně na rohu bylo plno, ale dvě místa u okna zůstala volná. Sedla jsem si tam, objednala cappuccino a dívala se ven na lidi, kteří se smáli, objímali, líbali. Trochu jsem jim záviděla. Hodně.

Co by se vám ještě mohlo líbit

Příběh Simony (44): Láska jako z červené knihovny

Náhodné setkání

„Promiňte, je tu volno?“ ozval se najednou hlas vedle mě. – Zvedla jsem oči a uviděla kluka s lehce rozcuchanými vlasy a rozpačitým úsměvem. – „Jo… teda ano,“ odpověděla jsem automaticky.

Sedl si, objednal si kávu a chvíli jsme oba mlčeli. Bylo to to ticho, které by normálně bylo trapné. Jenže nebylo. „Valentýn, co?“ pousmál se. – „Nejoblíbenější den všech single lidí,“ ironicky jsem se ušklíbla. – Zasmál se. „Tak to jsme na tom stejně. Jmenuju se Kryštof.“ – „Darina,“ představila jsem se a najednou jsem cítila, jak mi trochu polevuje ten kámen na hrudi.

Povídali jsme si o úplných maličkostech. O kávě, o tom, jak je venku zima, o tom, že Valentýn je někdy spíš marketing než láska. „Víš,“ řekl najednou, „já jsem si dneska slíbil, že nebudu smutný. Že se aspoň jednou usměju.“ Podívala jsem se na něj. – „Tak to se ti povedlo.“ – „Díky tobě,“ odpověděl tiše.

Romantické čtení

Do tajuplného prostředí samoty uprostřed mokřin přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů. Světová klasika Emily Brontëové nyní také jako celovečerní film! (Vydává nakladatelství Ikar.)

Romantická procházka

Když jsme odcházeli, venku se začalo snášet jemné sněžení. Stáli jsme před kavárnou a ani jednomu z nás se nechtělo odejít. „Nechceš se projít?“ zeptal se. Přikývla jsem. Bez přemýšlení.

Šli jsme mlčky, rameno vedle ramene. A pak se naše ruce náhodou dotkly. Kupodivu jsem ji neodtáhla. „Můžu?“ zeptal se nesměle. – „Můžeš,“ odpověděla jsem a nechala ho, aby mě chytil za ruku.

Ten večer neskončil velkým filmovým polibkem ani sliby navždy. Skončil smíchem, horkou čokoládou a pocitem, že svět možná ještě není tak rozbitý, jak jsem si myslela.

Další Valentýn slavíme

Dnes, o rok později, stojí Kryštof v kuchyni a plete se mi pod nohama, zatímco já chystám večeři. „Pamatuješ, jak jsi říkala, že Valentýn nesnášíš?“ škádlí mě. – Usměju se na něj. „Pamatuju. A taky si pamatuju, že jsem se tehdy mýlila.“

Protože někdy si láska nevybírá ideální chvíli. Někdy přijde přesně ve chvíli, kdy už to vůbec nečekáte. A někdy stačí jen jedno obyčejné cappuccino u okna, aby se vám znovu chtělo věřit.