Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Daniely (40): Jediný syn
piqsels.com
Příběhy ze života

Příběh Daniely (40): Jediný syn

datum: 21. 1. 2022 0:05 autor: podle příběhu Daniely B. napsala Jana Hradilová
Ta rána v mém srdci se nikdy nezhojí. Pořád slyším jeho hlas: „Mami, za hodinu jsem zpátky!“ Nebyl. Už nikdy se nevrátil.

S Vojtou jsme se vzali jako čerstvě dospělí a tak trochu z nutnosti – bylo na mě na první pohled vidět, že budu brzo rodit. Honzu jsem přivedla na svět sotva měsíc po svatbě. Od té doby byl středem našeho života právě on.

Konec manželství

Zatímco rostl, s Vojtou jsme se naopak navzájem vzdalovali, až se náš syn stal tou jedinou věcí, co nás spojovala. „Danuš, s večeří nečekej, mám moc práce, přijdu až kolem půlnoci,“ slýchala jsem často. „O víkendu mám školení,“ to byla věta, se kterou jsem se setkávala alespoň jednou do měsíce.

Nakonec se stalo to, co jsem podvědomě očekávala – našel si milenku a oznámil mi, že by se rád rozvedl. I když jsem byla zpočátku naprosto proti, musela jsem po pár hádkách uznat, že když spolu zůstaneme, ale budeme každý žít svůj vlastní život, pro Honzu to nebude nejlepší příklad.

Když byla naše rozluka úředně potvrzena, zůstal Honza u mě. Vojta se o něj sice zajímal a bral si ho na víkendy k sobě, ale tehdy sedmiletý syn jeho zájem příliš neopětoval – i když bylo všechno mnohem složitější, měl jasno v tom, že za všechno může jeho otec. „Mami, mamí, proč tam musím? Chci být s tebou,“ plakal. Jejich vztah byl bohužel natrvalo narušený.

Nová láska

Přestože mě naplňovalo, jak Honza roste a těšila jsem se z každého jeho sebemenšího úspěchu ve škole i ve sportu, začínala jsem se cítit osaměle. Petr přišel v pravou chvíli. Se svou dcerou Anežkou přibližně v Honzově věku se zastavil v papírnictví, kde jsem pracovala, a zatímco nakoupil potřeby pro její výtvarnou výchovu, stihl mě dokonale okouzlit. Když se pak pro různé další maličkosti do papírnictví vracel i v dalších dnech, osmělil se nakonec a pozval mě na rande. „Dneska vám to zase tak sluší! Nešla byste po práci na kafe?“

Jak se ukázalo, i on byl rozvedený a o Anežku se staral sám – bývalá manželka o ni neměla zájem. Nakonec jsme se scházeli pravidelně i s dětmi, které si dokonale padly do oka, a po několika letech se rozhodli, že dáme instituci manželství druhou šanci. Anežka mi dokonce začala říkat „maminko“! Všechno fungovalo bezchybně celé roky. Až do chvíle, kdy měl čerstvě osmnáctiletý Honza tragickou nehodu na motorce.

Nechci už žít!

Právě dostal řidičák a na motorku si našetřil sám, z peněz za brigády. „Honzo, za chvíli bude večeře,“ volala jsem na něj, když si nasazoval helmu a chystal se předvést motorku spolužačce Klárce, do které byl zamilovaný. „Mami, za hodinu jsem zpátky,“ usmál se na mě. Za hodinu přijelo policejní auto. Opilý řidič bavoráku nerespektoval přednost zprava a napálil to přímo do Honzy.

Do nemocnice jsme chodili každý den. Držela jsem syna za ruku a doufala, že všechno dobře dopadne. Zmýlila jsem se – zemřel týden po nehodě. Celý svět se mi sesypal. I když se Petr snažil mi být oporou a cítila jsem zodpovědnost i za Anežku, se smrtí mého jediného dítěte jsem se vyrovnat nedokázala. Když jsem spolykala prášky, Petr ani na vteřinu nezaváhal. Z nemocnice mě pak rovnou vezl do blázince. Musím uznat, že udělal dobře. „Danuško, musíš žít,“ šeptal mi do ucha. „My s Anežkou tě tolik potřebujeme!“

Těžký návrat

Trvalo to přes čtvrt roku, ale dokázali mě tam jakžtakž postavit zpátky na nohy. Nebýt ale pravidelných návštěv Petra a Anežky, asi bych to nezvládla. „Mami, už abys byla doma,“ opakovala mi při návštěvách Anežka. „Zkusila jsem tátovi uvařit guláš podle tvého receptu, ale není to tak dobré jako od tebe.“ – „Danuško, mně se po tobě tak stýská, musíš se dát do pořádku. Moc tě miluju,“ hladil mě po hlavě Petr.

Dodnes beru antidepresiva a s Honzovou smrtí jsem se nevyrovnala. Přesto mě alespoň trochu drží nad vodou fakt, že mám milujícího manžela a skvělou dceru, kterou beru za svou, i když je nevlastní.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…