Čas jen pro mě

Manželé po dlouhodobých neshodách začali řešit rozvod, s čímž vyvstala potřeba dohodnout se také na péči o společné děti. Žádný z rodičů však o děti nechtěl přijít a každý se domníval, že je to právě on, u kterého by děti měly zůstat. V takovém případě, kdy se rodiče nemohou na dětech dohodnout, je třeba, aby o úpravě poměrů nezletilých dětí rozhodl soud. Do doby než soud o dětech rozhodne, mají rodiče vykonávat péče v rámci své rodičovské odpovědnosti ve stejném rozsahu, kterou mezi sebou měli zavedenou, než nastala potřeba soudní úpravy.

Rodiče by si měli uvědomit, že jejich rozluka je pro dítě vždy těžká, a proto by mělo být v první řadě pamatováno na zájmy nezletilých dětí. Otázkou je, zda je vhodné, aby ještě před rozhodnutím soudu ve věci samé, jeden z rodičů svévolně, bez dohody s druhým, resp. s vědomím jeho nesouhlasu, odstěhoval děti z místa dosavadního bydliště rodiny. Rodič, který se rozhodl s dítětem odstěhovat, fakticky odepře druhému z rodičů vykonávat rodičovskou odpovědnost, kdy mj. poruší jeho právo spolurozhodovat o bydlišti dětí. Z důvodu přemístění dětí nadále není možné pečovat o děti způsobem, na které byly zvyklé.

V každém případě musí být zachována právo obou rodičů na styk s jejich dětmi, který se rozdělením místa bydlení rodičů dětí vždy zkomplikuje. V situaci, kdy je rodiči ve styku s dítětem bráněno, má tento možnost podat návrh na vydání předběžného opatření. Soud o tomto návrhu musí rozhodnout bezodkladně, tj. max. do 7 dnů, kdy v případě odůvodněné potřeby prozatímně (na dobu než bude rozhodnuto ve věci samé) rozhodne o způsobu styku rodičů s dětmi. Konečná podoba péče pak bude nadále předmětem probíhajícího řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí.

Více informací se dozvíte například na www.cikr.cz