Čas jen pro mě

Julia Carolyn se narodila 15. srpna 1912 Johnu a Julii McWilliamsovým v Pasadeně v Kalifornii. Otec byl prominentním správcem pozemků a matka dědičkou papírenské společnosti. Rodinu po Julii ještě doplnili sourozenci John a Dorothy.

Po základní škole nastoupila Julia na střední internátní školu, kde se svou výškou 188 cm excelovala především ve sportovních aktivitách. Hrála tenis, golf a basketbal. Tomu se věnovala i na vysoké škole, kde v roce 1934 odpromovala v oboru historie. Po studiu nastoupila jako copywriter do reklamní agentury.

Setkání s „vynálezcem“ salátu Caesar

Její rodiče ji coby dospívající dívku na jedné rodinné dovolené v Tijuaně vzali na večeři do restaurace Caesara Cardiniho, aby ochutnali jeho vyhlášený salát Caesar.

„Rodiče byli salátem velmi nadšení! Byl tak elegantní. Sám Caesar byl báječný stařík. Jídlo chystal přímo před námi,“ zavzpomínala Julia na kulinářský zážitek.

O několik let později, když už byla sama slavnou šéfkuchařkou, přesvědčila Caesarovu dceru Rosu, aby se s ní o tajemství slavného receptu podělila.  

Vyzkoušela si práci špionky

Julia během druhé světové války pracovala po Úřad strategických služeb (OSS), což bylo v podstatě CIA (původně se hlásila do ženského armádního sboru, ale tam ji pro její vzrůst nevzali). Svou kariéru u OSS zahájila jako písařka.

Díky svému vzdělání a dobré praxi, byla povýšena do pozice přísně tajné výzkumné pracovníce, jejímž úkolem byl sběr a analýza informací o státech, které stály ve válce proti USA. Působila na Srí Lance a v Číně.

Zafačovaná nevěsta

Během služby se seznámila s důstojníkem OSS Paulem Childem. Ačkoliv se chtěli vzít co nejdříve, rozhodli se, že po skončení války spolu budou nějakou dobu žít, aby zjistili, jestli jim to klape i v civilu. Svatba se konala 1. září 1946.

Julia se až pěkných pár let po obřadu nechala slyšet, že by se ve svatební den cítila velmi šťastná, kdyby jen den předtím neměla autonehodu. Veřejnost si myslela, že jde o vtip. Bohužel si Julia legraci nedělala. Jako následek nehody musela nevěsta nosit několik dní na jedné straně obličeje obvaz. Škoda, že nejsou k vidění jejich svatební fotografie...

Nekonvenční manželství

Jejich soužití mělo do konvenčního manželství, přinejmenším podle standardů 50. let, hodně daleko. Ještě než Juliina kariéra nabrala hvězdnější směr, Paul jí velmi rád v kuchyni pomáhal, a to jakýmkoliv způsobem – byl ochutnávačem (ví se o něm, že měl velmi zmlsané chuťové pohárky), agentem, manažerem i „myčkou“ nádobí.

Po odchodu do důchodu v roce 1961 pomáhal své ženě v podnikání tím, že fotografoval její pokrmy a dělal ilustrace k receptům.

Julia Child ve své kuchyni. (zdroj: Wikimedia Commons)

Miloval ji a obdivoval

Podle listů The New York Times byl Child své ženě velice oddaný „bez zjevných nejistot mužského ega“.

V dopisech, které po něm zůstaly a byly adresované jeho bratrovi, se vyznává ze svých citů a obdivu k manželce, stejně tak i k jejím dovednostem a kuchařskému talentu. O jeho lásce k Julii si můžete přečíst v jeho básních, které jí věnoval.

Manželství Julie a Paula zůstalo bezdětné.

Do svých 30 let vařila mizerně

Přirozený talent na vaření Julia rozhodně neměla. Do svých 30 let, než se provdala za Paula, bývala v kuchyni chodící katastrofou. Raději si proto připravovala večeře ze zmražených polotovarů.

První jídlo, které prý Paulovi uvařila, byly mozečky na červeném víně. „Nebylo to hezké na pohled ani dobré na chuť. Byla to hrůza!“ zavzpomínala Julia na neúspěch, který ji naštěstí od dalších pokusů v kuchyni neodradil.

„Baví mě u vaření pít víno. Někdy ho dokonce do jídla přileju.“

Ovlivnila ji Paříž

Po přestěhování do Paříže, kde kvůli Paulovým pracovním závazkům strávili několik let, začala Julia navštěvovat lekce v kulinárním institutu Le Cordon Bleu.

Šéfkuchaři a jejich mistrovství v oboru ji natolik učarovalo, že se posléze přidala do dámského kuchařského klubu, který si dal za cíl seznámit americké ženy s francouzskou gastronomií. Z této spolupráce vzešla dvoudílná kuchařka.

„Pokud se bojíte másla, použijte smetanu.“ (To Julia řekla o zdravém stravování.)

Svou první samostatně psanou knihu receptů Mastering the Art of French Cooking vydala Child až o devět let později. Jelikož šly knihy rychle na odbyt, brzy napsala díl druhý. Ani ten úspěch neminul. Ještě větší popularitě se těšil Juliin kuchařský televizní pořad The French Chef vysílaný od roku 1963.

Juliina kuchyně. (zdroj: Wikimedia Commons)

Hlavně se nebrat příliš vážně

Vzhledem k nepříliš moderní technice 60. let se Juliin televizní pořad před vysíláním nijak neupravoval, což způsobovalo, že diváci mohli slyšet její přeřeky apod. K autentičnosti jejího projevu pak přispívaly její hlášky.

V jednom díle jí například vylétly z pánve kousky bramborové palačinky. Zvedla je a vhodila zpět na pánev se slovy: „Vždycky to můžete zvednout ze země, protože když jste sami v kuchyni, kdo to uvidí?“

„Jediný vhodný čas ke konzumaci dietního jídla je ten, když se připravujete na pečení steaku.“

Co byla posvátná taška?

Podle novinového článku, který vyšel v New Yorkeru v roce 1974, nosívala Julia téměř kamkoliv přes rameno velkou černou plátěnou tašku, o které se šuškalo, že je posvátná. Spíš než svaté artefakty ale obsahovala kuchyňské náčiní, bez kterého Julia nemohla žít. Co v tašce bylo?

Kolečko na řezání těsta, její oblíbená lopatka na mouku a dobře nabroušené nože. Začala ji používat po premiéře své televizní kuchařské show The French Chef a půjčovala ji pouze lidem, kterým naprosto důvěřovala. Takový to byl pro ni poklad.

Porazila rakovinu prsu

Na konci 60. let jí byla diagnostikována rakovina prsu. Bohužel byla velice invazivní, lékaři proto se souhlasem Julie provedli mastektomii. Po desetidenním pobytu v nemocnici se dostala do hlubokých depresí, ani manžel na tom nebyl psychicky lépe.

„Rozhodně bych tiše nanašlapovala kolem radikální operace jako je mastektomie, protože to nestojí za to,“ řekla později o své operaci v naději, že se jiné ženy přestají nebo alespoň méně budou bát podobný zákrok podstoupit.

Osudné se Julii stalo až selhání ledvin 13. srpna 2004, dva dny před oslavou svých 92. narozenin. Poslední jídlo, které světoznámá kuchařka měla, bylo francouzská cibulová polévka.

Žlutá růže, která byla po Julii pojmenovaná. (zdroj: Wikimedia Commons)

Další zajímavosti ze života Julie Child

⇒ Je po ní pojmenován druh žluté růže.

⇒ Byla první ženou, která vstoupila do americké kulinářské síně slávy.

⇒ V roce 2009 byl natočen film inspirovaný jejím životem Julie & Julia. Julii Child ztvárnila Meryl Streep.

⇒ Jejím nejoblíbenějším jídlem země galského kohouta byly portugalské ústřice servírované v rozpůlené škebli v omáčce meunière s přepuštěným máslem z Normandie. Vše doplněné skleničkou bílého vína z Pouilly-Fumé.