Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Albert Schweitzer (90): Doktor, který chtěl zachránit Afriku
Wikimedia Commons
O čem se mluví

Albert Schweitzer (90): Doktor, který chtěl zachránit Afriku

datum: 30. 6. 2020 0:05 autor: Markéta Vavřinová
Mohl vést naprosto klidný život, přednášet na univerzitě a zároveň koncertovat a zabývat se hudební teorií. Přesto se Albert Schweitzer jako třicetiletý zapsal na medicínu a po jejím dokončení se vypravili společně s manželkou Helene budovat nemocnici do Gabonu.

V roce 1905 mu bylo třicet let, byl už tři roky docentem teologie a měl dva doktoráty – z filozofie a teologie. Mimořádně vzdělaný a talentovaný mladý muž byl zároveň brilantním varhaníkem a nadějným hudebním kritikem.

Studoval dvě vysoké najednou

Albert Schweitzer se narodil 14. ledna 1875 v rodině luteránského faráře v alsaském Kaisersbergu – dnes je to město na severovýchodě Francie, tehdy patřilo Německu.

Po souběžném studiu teologie a dějin umění Albert Schweitzer přednášel na univerzitě ve Štrasburku. Mladý muž se brzy stal oceňovaným odborníkem v oblasti teologie, publikoval vědecké práce z tohoto oboru. K tomu ho ještě fascinovala hudba Johana Sebastiana Bacha a byl jedinečným interpretem jeho skladeb. O Bachovi také vydal monografii.

Radikální změna

Ve třiceti letech už byl Albert Schweitzer známý a bohatý muž. Tehdy se však pevně rozhodl jít studovat medicínu, aby po zbytek života mohl léčit nemocné v Africe!

Jak to sám vysvětlil: „Už ve školních letech jsem přemýšlel o tom, proč někteří spolužáci žijí v nouzi, a my se máme dobře. Já jsem mohl studovat na univerzitě a dosáhnout úspěchů ve vědě a umění. Pořád mě ale pronásledovala myšlenka, že bych toto štěstí neměl brát jako samozřejmost, že za to musím něco dát. Došel jsem k závěru, že do třiceti musím porozumět vědě a umění, a pak se věnuji službě lidstvu.“

V roce 1905 nastoupil Albert na lékařskou fakultu univerzity ve Štrasburku. V jeho rozhodnutí ho jako jedna z mála podporovala Helene – osudová žena jeho života, kterou potkal na svatbě společných známých v roce 1898.

Žena, která měla pochopení

Helene Bresslau se narodila 25. ledna 1879 v Berlíně. Její otec, významný historik Harry Bresslau, dostal místo na univerzitě ve Štrasburku, a tak se tam rodina přestěhovala. Stejně jako Albert milovala hudbu a studovala hru na klavír na konzervatoři. Měla spoustu zájmů – docházela například na kurzy historie, ale i ošetřovatelství.

Pracovala nejprve jako učitelka hudby, pak v sirotčinci.

S Albertem ji především spojovala touha pomáhat ostatním. Jejich vztah začal přátelstvím a postupně se přeměnil v lásku. 

Operoval v kurníku

Když Albert ukončil studia medicíny, 12. června 1912 se vzali. To už měli plány na cestu do Afriky. Ty se završily na jaře 1913, kdy se vydali na cestu do tehdejší Francouzské rovníkové Afriky, dnešního Gabonu.

„Jsme rozmazlení. Pokud u nás někdo onemocní, doktor je vždy po ruce. Ale zkuste si představit milióny lidí žijících bez naděje na pomoc. Zamyslete se nad tím, jak byste žili třeba posledních deset let bez lékaře. Je čas, abychom se probudili a pocítili odpovědnost.“

Malá misijní stanice Andende ve vesnici Lambaréné – to bylo místo, kde v tropické džungli západního Gabonu u řeky Ogooué začali Schweitzerovi svou humanitární pomoc. Nemocnice tam nebyla, Helene s Albertem však s sebou dovezli nutné zdravotnické vybavení.

Jakmile se místní dozvěděli o příjezdu lékaře, pacienti se jen hrnuli. Podmínky pro práci lékaře byly primitivní, první operační sál si Albert vytvořil z místního kurníku.

Nemocnici zaplatil J. S. Bach

Ještě v témže roce byla vybudována nemocnice. „První nemocnici mi zaplatil J. S. Bach,“ vtipně komentoval Schweitzer financování stavby. Založil totiž fond, kam mj. ukládal peníze ze svého koncertování a honorář za knihu o oblíbeném skladatelovi.

Bambusové chaty nemocnice vyžadovaly stálou údržbu. Po každém tornádu nebo silnějším větru se musela znovu udělat střecha. Doktor často ordinoval pouze ráno, protože odpoledne se věnoval údržbě nemocniční budovy. 

Váleční zajatci

V průběhu první světové války měli manželé problémy. Jako Němci žijící ve francouzské kolonii byli zatčeni a odvezeni do Francie. Na základě vyhlášení premiéra Clemenceau měli být všichni němečtí občané posláni do zvláštních internačních táborů. Schweitzerovi prošli dokonce třemi – Albert tam onemocněl úplavicí a u Helene propukla tuberkulóza a od té doby měla podlomené zdraví.

V červenci 1918 došlo mezi Německem a Francií k výměně válečných zajatců a pár se odstěhoval do německého Bádenska-Württemberska. Tam se 14. ledna 1919 narodila jejich jediná dcera Rena, dlouho očekávané dítě!

Peníze obstarával konzertováním

Albert chtěl opět pokračovat ve své práci v Africe, ale nejprve bylo potřeba získat peníze. Dalších šest let pracoval v nemocnici ve Štrasburku, přednášel na různých univerzitách a vydal dvoudílnou filozofii kultury, nyní považovanou za jeho hlavní filozofické dílo.

K tomu ještě stihl koncertovat po Evropě. V roce 1923 vystoupil i v Praze a v Mariánských Lázních. Podruhé navštívil Prahu v roce 1928, aby kromě hudebního vystoupení převzal čestný doktorát Karlovy univerzity a přijal ho i tehdejší prezident T. G. Masaryk.

Návrat do Afriky

V únoru 1924 konečně znovu odjel do Lambaréné, ale už bez Helene. Ta zůstala doma s malou dcerkou, ale také ze zdravotních důvodů.

Z původních misijních budov přežila pouze provozní chata a chata, která sloužila jako přijímací místnost. Podařilo se mu však sehnat pro misii další zdravotníky – lékaře i sestry. Nemocnice byla obnovena hned v dalším roce.

Tehdy propukla obrovská epidemie úplavice, kterou se týmu lékařů s vypětím sil podařilo zvládnout. Ukázalo se, že jedna nemocnice se 40 lůžky nestačí, proto po zdlouhavém boji s úřady získal Albert další pozemky a začal budovat novou nemocnici. Ta byla otevřena v roce 1927. 

Mezi Evropou a Afrikou

Peněz se pořád moc nedostávalo, tak Albert opět pravidelně jezdil do Evropy přednášet i koncertovat. A taky proto, aby mohl vidět manželku a dceru. Helene ho navštěvovala jen zřídka, podlomené zdraví jí nedovolovalo dlouho zůstávat.

Naposledy byla v Africe v roce 1929, ale v následujích letech se intenzivně věnovala popularizaci jeho práce. Od poloviny třicátých let cestovala po USA s přednáškami o misionářské práci v Lambaréné a pomáhala získávat dobrovolníky pro misijní práci i dary.

Vězněm v Africe

V průběhu druhé světové války zůstal Schweitzer doslova uvězněn v Africe, do Evropy se mohl podívat až v druhé polovině 40. let.

V polovině 20. století se Schweitzerova mise stala světoznámým fenoménem. To mu po druhé světové válce pomohlo založit Mezinárodní asociaci Alberta Schweitzera ve Francii, což ho osvobodilo od nutnosti osobně získávat peníze pro nemocnici v Lambaréné.

Bez ohledu na stav financí, Schweitzer udržoval svá oddělení za spartánských podmínek: například elektřina v nemocnici byla pouze na operačních sálech. 

Nobelova cena malomocným

V roce 1952 získal Schweitzer za svou humanitární práci Nobelovu cenu míru. Všechny peníze, které dostal, utratil na výstavbu vesnice pro malomocné. Samotné Lambaréné se stalo poutním místem pro dobrovolníky z celého světa.

V roce 1957 zemřela v Curychu Helene. Její ostatky nechal Albert převézt do Afriky a pohřbil je pod okny svého domu v Lambaréné. Od té doby už odsud nikdy neodešel. Zemřel o osm let později, 4. září 1965. Bylo mu 90 let. Byl pohřben vedle své ženy pod křížem, který sám vytvořil.

Neměl potřebu vzdělávat Afričany

Schweitzer nepochybně vykonal spoustu užitečné práce. Přesto mu někteří jeho kritici vyčítali, že se nepodílel na vzdělávání Afričanů a nezajímal se o šíření moderních lékařských znalostí mezi Afričany.

„Afričan je určitě můj bratr, ale mladší,“ říkal.

Místní obyvatelé, kteří v jeho nemocnici pracovali, nebyli školeni na žádnou kvalifikovanější práci. Přestože strávil v Africe tolik let, nikdy se nenaučil žádný místní jazyk.

Nemocnice Alberta Schweitzera i dnes slouží přibližně 50 tisícům pacientů ročně a je jednou z předních institucí v Africe, která se zabývá léčbou malárie, tuberkulózy i AIDS.

Česká „stopa“ v Lambaréné

V době krátkého politického uvolnění 1. ledna 1968 v 10.23 odstartovala ze Staroměstského náměstí výprava osmi studentů a absolventů pražských vysokých škol, která ve stříbrné Tatře 138 vezla léčiva a zdravotnický materiál do nemocnice dr. Alberta Schweitzera v gabonském Lambaréné. Iniciátory expedice byli novinář Petr Bárta a student medicíny Petr Bartůněk.

Zpátky se vrátili 13. září 1968. Za 256 dní své cesty urazili 35 000 km. Hlavním sponzorem výpravy bylo ministerstvo těžkého průmyslu. Náklady na provoz vozu v Africe zaplatil tehdejší podnik zahraničního obchodu Motokov.

O cestě pak byl natočený dokumentární seriál Expedice Lambaréné.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Elvis Presley (†46): Krátký život talentovaného zpěváka

Elvis Presley (†46): Krátký život talentovaného zpěváka

Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 14. 7. 2020 0:05
Karanténa

Karanténa

Autor: -red-, Datum: 25. 6. 2020 15:00
Tip šéfredaktorky

Pozor! Je tu velká letní SOUTĚŽ o 3 x stříbrné náušnice

9. 7. 2020 8:00 autor -red-