„Ádéhádě“

O čem se mluví

„Ádéhádě“

datum: 15. 11. 2018 12:41 autor: Markéta Vavřinová

„Ta moucha, co letěla kolem, byla fakt zajímavější než to, co říkala paní učitelka...“

Milé čtenářky,

když se mi dostala do rukou kniha Pavlíny Brzákové Kryštof ÁdéHádě, vzpomněla jsem si na větu o mouše, jejíž zajímavost předčila výklad paní učitelky. Bylo to před více než dvěma desítkami let. I můj syn měl diagnostikováno ADHD, tehdy se uvádělo LMD (lehká mozková dysfunkce). Písmenka se změnila, ale podstata zůstává. Dnes je to zodpovědný dospělý muž a budoucí otec. Musel však ujít dlouhou a složitou cestu. A my s ním.

Pavlína Brzáková vypráví o překonávání překážek, hlubokém zoufalství a prožitcích vykoupení. O naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. O (ne)pochopení nejbližší rodiny i o srážce se školským systémem. Poznámky z žákovské knížky „Chci po něm sešit, hodí mi ho jako psovi,“ nebo „Stále se plazí po lavici a nedává pozor,“ se tak podobají těm, které jsme v žákovské knížce našeho syna nacházeli my.

Pro vás, kteří jste ve stejné situaci, bude kniha velkou inspirací. A ti ostatní si možná při pohledu na neklidné poskakující dítě uvědomí, že třeba není neposlušné a nevychované, jen tak trochu „ádéhádě“...

Vaše Markéta Vavřinová, šéfredaktorka

Knihu Pavlíny Brzákové vydalo nakladatelství Eminent.