Čas jen pro mě

Milé čtenářky,

když se mi dostala do rukou kniha Pavlíny Brzákové Kryštof ÁdéHádě, vzpomněla jsem si na větu o mouše, jejíž zajímavost předčila výklad paní učitelky. Bylo to před více než dvěma desítkami let. I můj syn měl diagnostikováno ADHD, tehdy se uvádělo LMD (lehká mozková dysfunkce). Písmenka se změnila, ale podstata zůstává. Dnes je to zodpovědný dospělý muž a budoucí otec. Musel však ujít dlouhou a složitou cestu. A my s ním.

Pavlína Brzáková vypráví o překonávání překážek, hlubokém zoufalství a prožitcích vykoupení. O naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. O (ne)pochopení nejbližší rodiny i o srážce se školským systémem. Poznámky z žákovské knížky „Chci po něm sešit, hodí mi ho jako psovi,“ nebo „Stále se plazí po lavici a nedává pozor,“ se tak podobají těm, které jsme v žákovské knížce našeho syna nacházeli my. 

Pro vás, kteří jste ve stejné situaci, bude kniha velkou inspirací. A ti ostatní si možná při pohledu na neklidné poskakující dítě uvědomí, že třeba není neposlušné a nevychované, jen tak trochu „ádéhádě“...

Vaše Markéta Vavřinová, šéfredaktorka

Knihu Pavlíny Brzákové vydalo nakladatelství Eminent.