Čas jen pro mě

Francouzského zpěváka Jacquese Pillse poprvé spatřila v Bruselu roku 1938. Ačkoliv o jeho zvučném hlase už předtím mockrát slyšela, příležitost setkat se s ním tváří v tvář dostala až v zákulisí hudebního klubu, kde oba v ten samý večer vystupovali.

Jacques Pills ji poprvé nezaujal

Sympatie tehdy Pills v Édith nevzbudil. Jelikož byl v té době oproti Piaf už velkou hvězdou, drobná zpěvačka na jeho slávu úplně obyčejně žárlila.

Podruhé měli tu čest se potkat o tři roky později v Nizze. „Musím přiznat, že jsem ho v Bruselu špatně odhadla a že mi není ani trochu nesympatický. Naopak! Velmi se mi zalíbil a podle toho, jak se se mnou bavil, se mi zdálo, že i já se mu líbím,“ svěřila se šestadvacetiletá pěnice, které přišlo v té době líto, že jsou oba dva zadaní.

Opět oplynul nějaký čas. Když uviděla Piaf Pillse potřetí, měl pro ni už složenou písničku. Během jejího zkoušení se už definitivně prolomily všechny bariéry a umělci si konečně vyznali lásku. „A co kdybych tě požádal, aby ses stala mou ženou?“ zeptal se Jacquese, aniž by tušil, jak vážnou otázku vyslovil. Do té doby Édith připadalo manželství neslučitelné se způsobem života, který vedla. Časté cestování, ponocování ji nedovolovalo vytvořit si opravdový domov. Možná právě proto si řekla, že nabídku k sňatku přijme. Chtěla se už konečně usadit.

Sňatek z rozumu

Své „ano“ si milenci řekli 20. září 1952 v New Yorku ve francouzském kostele. „Za svědka mi byla má velká přítelkyně Marlène Dietrich, která mě oblékla od hlavy až k patě,“ popsala svůj svatební den šansoniérka. „Nemyslím si, že by byla do Jacquese kdovíjak zamilovaná, ale měla ho ráda. Byl to okouzlující, hezký hoch. A dobrý společník. Důvěřovala mu. Byl to sňatek z rozumu. Ani on nebyl moc zamilovaný,“ myslel si nevěstin dvorní skladatel Philippe-Gérard, „bylo to spíše milostné přátelství než vášeň.“ Na svatební cestu nikam nejeli, oba měli svůj diář napěchovaný termíny koncertů spoustu měsíců dopředu.

Po ročním angažmá v New Yorku se pár vrací do Francie, kde si kupují byt nedaleko Boloňského lesíka. Právě v Paříži se eskalovala krize, kterou ve Spojených státech dosud mlčky přecházeli. Příčinou všech manželských hádek byly samozřejmě drogy a Piafina závislost na morfinu. Od začátku června 1953 byla Édith na Pillsův nátlak hospitalizována na klinice v Meudonu. I když se zdálo, že tuto těžkou zkoušku s vypětím všech sil úspěšně složila, po propuštění z nemocnice opět nasadila zběsilé tempo. To se jejímu muži pochopitelně nelíbí. Na podzim téhož roku si tedy dává Piaf další pauzu. „Máme dietu. Malá mrzutost, kterou nám připravila játra. A tak, aby nás to nelákalo, je v domě jen voda,“ oznánil Jacquese novinářům, kteří se snažili udělat s nemocnou divou rozhovor.

Drogy, milenci a rozvod

Po odpočinku se Édith upsala turné s cirkusem, jehož představení byla inspirována jejím dětstvím stráveným na ulici. 100 repríz a téměř jediný den bez oddechu se pochopitelně podepsaly na jejím zdraví. Následovala další detoxikační kúra a bohužel i pobyt v nemocnici kvůli akutnímu zánětu pobřišnice.

Náročný rok 1954 se zvolna přehoupl do ještě těžšího roku 1955, který prací zaneprázdněná Francouzka strávila na turné po Americe. S manželem na sebe neměli téměř žádný čas, což ale vášnivé Édith ani trošku nevadilo; i za velkou louží se jí za krátký okamžik podařilo najít za Pillse rovnocenou náhradu. Nejprve nalezla povyražení po boku textaře Jeana Dréjaca, posléze, to už ale vystupovala v Havaně, neodolala kouzlu kytaristy Jacquese Liébrarda. Ačkoliv Pills o většině jejich aférkách věděl, nijak proti svým sokům v lásce nebojoval. Skomírající manželství už mu nestálo za to nějak zachraňovat.

Po návratu do své rodné země v létě 1956 už Édith ani její muž nedokázali předstírat lásku. Po vzájemné dohodě médiím oznámili, že se budou rozvádět. Jako hlavní důvod uvedli, že jejich manželství nešlo skloubit s pěveckou kariérou a cestováním po světě. Ve skutečnosti byla pravou příčinou rozchodu s Jacquesem Piafina neochota vybudovat si stabilní milostný vztah. Raději, než se někomu dlouhodobě „podřizovat“, jí vyhovovalo si nezávazně užívat.

Théo Satrapo, manžel č. 2

Rok před smrtí řekla Édith „ano“ krásnému a o 20 let mladšímu kadeřníkovi Théovi Sarapovi. Po jejich seznámení, které proběhlo v nemocnici, kde se Piaf v zimě 1961 podrobila operaci žaludku, se jí mladík začal dvořit. Stejně jako Montand, chtěl být i Sarapo zpěvákem a Édith mu k tomu měla dopomoci. Po jejím odchodu do hudebního nebe se těšil slávě jen 7 let. V roce 1970 umírá na následky automobilové nehody.

Další Édithini milenci

• Yves Montand Montandovi byla Piaf nejen milenkou, ale také učitelkou. To díky ní se stal známým zpěvákem. „Když jsem ho uviděla, málem jsem se rozesmála. Byl vysoký, snědý, oblečený v nevkusném kostkovaném saku a na hlavě měl klobouček. Zpíval příšerně, ale věřila jsem, že by z něj něco mohlo být,“ řekla Édith o třiadvacetiletém mladíkovi, se kterým začla spolupracovat roku 1944. Kromě toho, že mu napsala několik písniček, které z něj učinily nefalšovanou hvězdu, ho zahrnula i velkou láskou. Přes všechnu obětavost a podporu se s ní Yves na podzim roku 1945 rozešel. Způsob, kterým tak učinil, ale Piaf velice zarmoutil. „Právě jsem dostala telegram, ve kterém se se mnou Yves rozchází. Tomu říkám pojetí lásky!“ rozčilovala se zpěvačka s přezdívkou „vrabčák“.
• Jean-Louis Jaubert O tomto šansoniérovi si v září 1946 napsala do deníku: „Cítím, že cosi čistého může kolovat v mém srdci a duši. Bylo by ode mne hloupé projít kolem tak velké krásné lásky nečinně.“ Jiskření mezi Jeanem a Édith přestalo v moment, kdy přišlo na přetřes téma svatby. Jelikož byla zpěvákova rodina židovského původu, nikdy by prý nepřipustila, aby se Jean oženil s dívkou jiného vyznání.
• John Garfield  „Poznala jsem tu jednoho chlapce, nesměj se, je to pravda, miluji ho opravdu, už nikdy nebudu milovat tak, jako jeho,“ vzkázala Édith své kamarádce v lednu 1947, když se pro změnu zakoukala do amerického herce Johna Garfielda.
• Marcel Cedran Jediný muž, o kterém by se dalo říct, že by za něj Édith položila život. Nebýt jeho předčasné smrti (zemřel tragicky, když se jeho letadlo zřítilo nad Azorskými ostrovy), nespadla by Piaf na psychické dno svých sil, ze kterého se už nikdy neodrazila. „Před Marcelem jsem nebyla nic. Jen slavná zpěvačka... To Marcel mě naučil žít. To on zahnal mou zatrpklost i zoufalství, které mi otravovaly duši i tělo,“ poznamenala si Francouzka během roku 1949, kdy ještě netušila, jaké překážky jí osud připraví.
• Eddie Constantine Americký herec a zpěvák si s Piaf začal z čistě prospěchářských důvodů. Když ji v roce 1950 potkal, využil šanci a nabídl jí pomoc překladem jejich textů do angličtiny. Ačkoliv byl tou dobou ženatý, nechal se od Édith vydržovat. Někteří lidé jsou dodnes přesvědčeni, že se svou manželkou vymysleli důmyslný plán, podle něhož měl zpěvačku svést a s její pomocí se posunout výš v kariéře. Při obletování naivní Piaf ale došlo k tomu, že se do ni skutečně zamiloval. „Žádný muž na světě by neodolal Édith Piaf. Když rozehrála ten svůj šarm, bylo po boji. Jediným pohledem by dokázala zbořit šestipatrový dům!“ svěřil se Eddie, jenž se po pár měsících vrátil ke své manželce – samozřejmě o poznání slavnější.
• André Pousse Vztah s cyklistickým šampionem v roce 1951 byl více jak bouřlivý. Édith vyvolávala hádky a tu a tam dala Andrému facku. On jí ale nezůstal nic dlužen. „To on mi dal do držky,“ omlouvala se zpěvačka s úsměvem ve tváři, když kvůli modřině a pohmoždění ve tváři musela zrušit koncert. Podle Piafina kamaráda Gérarda se jí ale líbilo, když ji její partneři občas propleskli: „Vykládala mi, že rány pěstí vnímá jako takový doplněk k lichotkám.“
• Louis Gérardin S dráhovým cyklistou se Piaf scházela na začátku 50. let. „Vzal sis mě, jak to dosud žádný jiný muž neudělal, a já jsem ti dala něco, co jsem zatím žádnému jinému nedala, totiž sebe,“ napsala Piaf Gérardinovi v milostném dopise, ve kterém se mu také svěřila, že by s ním chtěla mít dítě. O tři rok starší a ženatý sportovec se k rok trvajícímu poměru ze zpěvačkou vyjádřil velmi nelichotivě: „Osmačtyřicet hodin s Piaf je únavnější než jedna etapa Tour de France.“