Čas jen pro mě

Výstava padesáti Goghových olejů a více než stovky akvarelů a kreseb ve vídeňské Albertině v roce 2008 překonala veškerá očekávání a byla několikrát prodloužena. Díla malíře, který zemřel téměř neznámý v pouhých sedmatřiceti letech, dobyla nejvýznamnější světové galerie.

„Pokud jde o mě, jsem v duchu dost často neklidný, protože si myslím, že můj život nebyl dostatečně klidný; všechna ta trpká zklamání, protivenství, změny mi brání v plném a přirozeném rozvoji mé umělecké kariéry.“ (biography.com)

Vincent číslo 2

Narodil se 30. března 1853 v Groot-Zundertu v Nizozemsku. Van Goghův otec Theodorus van Gogh byl přísný kazatel protestantské církve, matka Anna Cornelia Carbentus byla příležitostná umělkyně, jejíž láska k přírodě, kreslení a akvarelům se přenesla i na syna.

Malý Vincent přišel na svět přesně rok poté, co se první syn jeho rodičů, který se rovněž jmenoval Vincent, narodil mrtvý. Již v útlém věku se tak setkával s jeho jménem (a tedy vlastně svým jménem) vyrytým na náhrobku mrtvého bratra.

Claude Monet (†86): Milenka pečovala o nemocnou manželku

Goghovi měli ještě další děti, syny Thea a Cora, a tři dcery – Annu, Elizabeth a Willemien.

Nejbližší vztah měl Vincent s Theem. Ten později sehrál v životě svého staršího bratra důležitou roli jako důvěrník, podporovatel a obchodník s uměním.

Škola života a umění

Když bylo Vincentovi patnáct, rodina se potýkala s finančními problémy a on byl nucen opustit školu a jít pracovat. Získal práci u svého strýce Cornelise v haagské firmě Goupil & Cie., která obchodovala s uměním. V té době už chlapec kromě rodné nizozemštiny hovořil plynně francouzsky, německy a anglicky.

5 obrazů ze života Pabla Picassa (†91), milovníka umění a žen

V červnu 1873 byl van Gogh přeložen do londýnské galerie Groupil. Tam si zamiloval anglickou kulturu. Ve volném čase navštěvoval galerie a stal se také fanouškem spisů Charlese Dickense a George Eliota.

První nervové zhroucení

Zamiloval se také do dcery své bytné Eugenie Loyer. Když odmítla jeho nabídku k sňatku, van Gogh se zhroutil. Vyhodil všechny knihy kromě Bible a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu.

Ačkoli vyrůstal v nábožensky založené rodině, teprve v této době začal vážně uvažovat o tom, že by svůj život zasvětil církvi.

Amedeo Modigliani (†35): Bohém a génius, kterému osud dopřál jen krátký život

V galerii byl nepříjemný na lidi, zákazníkům říkal, aby nekupovali „bezcenné umění“. Není divu, že byl z práce propuštěn.

Místo našel v metodistické chlapecké škole a také kázal ve sboru.

Chtěl studovat teologii

V naději, že se stane duchovním, se připravoval na přijímací zkoušky na teologickou školu v Amsterdamu. Po roce pilného studia odmítl složit zkoušky z latiny, označil latinu za „mrtvý jazyk“ chudých lidí a následně mu bylo přijetí odepřeno.

Totéž se stalo v belgické církvi: V zimě roku 1878 se van Gogh dobrovolně přestěhoval do chudého uhelného dolu na jihu Belgie, kam byli kazatelé obvykle posíláni za trest. Kázal a sloužil nemocným a také kreslil obrazy horníků a jejich rodin, kteří mu říkali „Kristus z uhelných dolů“.

Nadřízení v církvi jejich nadšení nesdíleli. Nesouhlasili s van Goghovým životním stylem, který začal nabývat mučednického tónu. Odmítli mu prodloužit smlouvu a ten si musel najít jiné zaměstnání.

Budu malířem!

Na podzim roku 1880 se van Gogh rozhodl přestěhovat do Bruselu a stát se malířem. Ačkoli neměl žádné formální umělecké vzdělání, jeho bratr Theo nabídl van Goghovi finanční podporu.

Začal se učit sám a studoval knihy jako Travaux des champs od Jeana-Françoise Milleta a Cours de dessin od Charlese Bargue.

Umění mu pomáhalo udržet si psychickou rovnováhu. V roce 1885 začal pracovat na díle, které je považováno za jeho první mistrovské dílo, „Jedlíci brambor“. Theo, který tou dobou žil v Paříži, se domníval, že obraz nebude ve francouzském hlavním městě, kde se stal trendem impresionismus, dobře přijat.

Jedlíci brambor (1885), Rotterdam, Museum Boijmans Van Beuningen. (zdroj: Wikimedia Commons)

Přesto se van Gogh rozhodl do Paříže přestěhovat a bez pozvání se v březnu 1886 objevil v Theově malém bytě.

V Paříži van Gogh poprvé spatřil impresionistické umění a byl inspirován barvami a světlem. Začal studovat u Henriho de Toulouse-Lautreca, Camilla Pissarra a dalších.

Van Gogh se často hádal s ostatními malíři o jejich díla, čímž si znepřátelil ty, které jeho hádky unavovaly.

Láska jako na houpačce

Vincentův milostný život odrážel jeho situaci: přitahovaly ho ženy v nesnázích a myslel si, že jim může pomoci. Když se zamiloval do své čerstvě ovdovělé sestřenice Kate, utekla před ním do Amsterdamu.

Van Gogh se poté přestěhoval do Haagu a zamiloval se do Clasiny Marie Hoornik, prostitutky a alkoholičky. Stala se jeho společnicí, milenkou a modelkou. Když se žena vrátila k prostituci, van Gogh propadl naprosté depresi. V roce 1882 mu rodina pohrozila, že mu odejme peníze, pokud ji neopustí.

Vincent odjel v polovině září téhož roku z Haagu do Drenthe.

Japonské světlo v Arles

Později ho ovlivnilo japonské umění a snil o cestě do Japonska. Toulouse-Lautrec mu řekl, že světlo ve vesnici Arles je stejně intenzivní jako v Japonsku.

V únoru 1888 nasedl van Gogh na vlak do jižní Francie. Nastěhoval se do dnes již proslulého „žlutého domu“ v Arles a peníze od Thea utrácel spíše za barvy než za jídlo. V prosinci 1888 žil van Gogh ve francouzském Arles pouze o kávě, chlebu a absintu.

Slunečnice (1888), Mnichov, Neue Pinakothek, Mnichov. (zdroj: Wikimedia Commons)

Zanedlouho se ukázalo, že kromě fyzické nemoci se zhoršuje i jeho psychické zdraví. Je známo, že přibližně v této době popíjel terpentýn a jedl barvu.

Bratr Theo si dělal starosti a nabídl Paulu Gauguinovi peníze, aby odjel Vincenta hlídat do Arles. Během měsíce se van Gogh a Gauguin neustále hádali a jedné noci Gauguin odešel. Van Gogh ho následoval, a když se Gauguin otočil, uviděl van Gogha, jak drží v ruce břitvu.

Olivovníky (1889), Amsterodan, Van Gogh Museum. (zdroj: Wikimedia Commons)

O několik hodin později šel van Gogh do místního nevěstince a zaplatil si prostitutku jménem Rachel. S krví, která mu tekla z ruky, jí nabídl své ucho a požádal ji, aby „tento předmět pečlivě opatrovala“.

Druhý den ráno našla policie van Gogha v jeho pokoji a přijala ho do nemocnice Hôtel-Dieu. Theo přijel na Štědrý den za van Goghem, který byl zesláblý ztrátou krve a měl prudké záchvaty.

Lékaři Thea ujistili, že jeho bratr bude žít a že o něj bude dobře postaráno a začátkem ledna 1889 byl van Gogh z nemocnice propuštěn. 

Tragický konec

Zůstal však sám a v depresi. Naději hledal v malování a v přírodě, ale klid nenašel a byl znovu hospitalizován. Přes den maloval ve žlutém domě a v noci se vracel do nemocnice.

27. července 1890 ráno se malíř střelil do hrudi, ale kulka ho nezabila. Byl nalezen krvácející ve svém pokoji. Byl převezen do nedaleké nemocnice a jeho lékaři poslali pro Thea. Zemřel o dva dny později, 27. července 1890 Theovi v náručí. Bylo mu pouhých 37 let.

Theo, který trpěl syfilidou a zeslábl smrtí svého bratra, zemřel jen pár měsíců po něm. Byl pohřben v Utrechtu, ale v roce 1914 Theova manželka Johanna, která byla propagátorkou van Goghových děl, nechala Theovo tělo znovu pohřbít na hřbitově Auvers vedle Vincenta. Jeho jméno dál nesl Johannin a Theův syn Vincent Willem van Gogh, který se narodil 31. ledna 1890.