Oba byli ovlivněni vzrušující hudbou, které se do jejich rádií dostávala zpoza Atlantiku. Jagger si díky svému talentu pro mimiku už tehdy vyvinul jedinečný styl zpěvu. A Richards, který pocházel z hudební rodiny a kdysi zpíval v kostelním sboru, se rychle prosazoval s kytarou.
Uvědomili si, že mají společného přítele v kytaristovi Dicku Taylorovi, který hrál s Jaggerem v kapele a v mezičase jamoval s Richardsem v Sidcupu. Brzy se všichni tři začali pravidelně scházet, aby poslouchali desky a objevovali začínající talenty, a společně s dalšími dvěma založili Little Boy Blue and the Blue Boys.
V dubnu 1962 se Jagger a Richards vydali do londýnského klubu Ealing, aby si poslechli skupinu Blues Incorporated Alexise Korvera. Bubeník kapely Charlie Watts, ovlivněný jazzem, hrál jistě, ale devatenáctileté mladíky zaujala zejména práce Briana Jonese na kytaru, který tehdy vystupoval pod jménem „Elmo Lewis“ podle svého bluesového hrdiny Elmora Jamese.
Jagger a Richards začali vystupovat s Blues Incorporated, ale Jones, odhodlaný vytvořit vlastní bluesovou kapelu, je brzy odlákal pro svou začínající skupinu. Připojil se k nim Taylor a na inzerát v Jazz News přivedl klávesistu Iana Stewarta.
Když Korner v létě toho roku stáhl Blues Incorporated z jejich pravidelného vystoupení v londýnském klubu Marquee kvůli kolizi termínů, navrhl jako náhradu Jonese, Jaggera a ostatní. Jejich skupina stále neměla jméno, Jones se inspiroval skladbou Muddyho Waterse „Rollin' Stone“ a zbytek je historie.
Dne 12. července 1962 skupina debutovala jako Rolling Stones v sestavě Jagger jako zpěvák, Richards a Jones na kytaru, Taylor na basu, Stewart na klávesy a Mick Avory – pozdější člen The Kinks – na bicí.
Pak se ke kapele přidali Bill Wyman a Charlie Watts.
Přestože majitel Marquee pozval Rolling Stones zpět na pravidelné koncerty, nadcházející měsíce byly pro členy kapely náročné. Jagger, Richards a Jones si našli společné bydlení v londýnské čtvrti Chelsea, kde žili v bídě a zbytek peněz z Jaggerova stipendia rozdělili mezi všechny tři.
V prosinci, poté co se Taylor vrátil na uměleckou školu, dali The Stones na zkoušku baskytaristu Billa Wymana z The Cliftons. Wyman, o několik let starší než ostatní a méně obeznámený s jejich R&B vlivy, přesto hrál dost dobře na to, aby si vysloužil souhlas, a pomohl si tím, že nedostatečně vybavené kapele věnoval své zesilovače.
Na začátku nového roku se podařilo zajistit další důležitou součást, když Watts nastoupil, aby skupině poskytl spolehlivého bubeníka. Dne 14. ledna 1963 hrála nyní již rozpoznatelná raná sestava Rolling Stones – Jagger, Richards, Jones, Watts, Wyman a Stewart – poprvé na veřejnosti v klubu Flamingo v Soho.
Další posilu kapele poskytl promotér Giorgio Gomelsky, který Stounům od února 1963 zamluvil hostování v klubu Crawdaddy v londýnském Richmondu. Zde si skupina získala své první významné příznivce, kteří se na tuto energickou R&B kapelu a jejího energického frontmana sjížděli z okolí. Místní noviny se o kapelu zajímaly a další začínající rocková skupina, Beatles, se dokonce přišla podívat, co je to za povyk.
Koncem dubna se o senzaci dozvěděl devatenáctiletý promotér Andrew Loog Oldham. Byl přesvědčen, že kombinace zvuku a sex-appealu skupiny zaujme - a protože Gomelsky byl mimo zemi - rychle se svým partnerem Ericem Eastonem podepsal se Stones manažerskou smlouvu. V polovině května byla uzavřena i smlouva s Decca Records.
Spolu s Gomelskym přišel zkrátka i podsaditý Stewart, který byl vyřazen z živých vystoupení (i když mohl zůstat jako session hudebník a road manager). Byla to součást řídícího stylu managementu Oldhama, který kapelu nabádal, aby myslela ve velkém a jednou provždy opustila svá denní zaměstnání.
Dne 7. června 1963 vydali Stones svůj debutový singl, cover verzi písně „Come On“ od Chucka Berryho. S vlastními uznávanými skladbami, které brzy následovaly, a změnami v sestavě, které se projevily tragickým odchodem Jonese, ale nikdy ne tandemem Jagger-Richards, byli Stones na cestě k tomu, aby svou řadou nezapomenutelných hitů a ohromující dlouhověkostí stanovili rock'n'rollový standard.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Milovali se i nenáviděli, ona měla milence, on milenky. Ačkoli se nakonec rozvedli, do konce svého…
Před více než sto lety byli lidé zvyklí jezdit na kolech s dřevěnými koly, často s ocelovými ráfky,…
Jako Afroameričan zažil na vlastní kůži rasovou segregaci. A to i coby lékař jeden ze zakladatelů…
Zakladatelka společnosti, která nese její jméno, byla vizionářkou a vzorem. Estée Lauder ve všech…
Benjamin Franklin vzal 10. června 1752 za bouřky ven papírového draka, připevnil ho ke kovové tyči…
Ačkoli máme často pocit, že lidé cestují jen posledních několik desetiletí, pravda je taková, že…
Zakladatel moderní české historie vůbec nebyl nudný patron. Od mládí to byl pohledný muž, který se…
Ve filmu Jamese Camerona Titanic byla pravdivě zobrazena jako dáma, která nabádala posádku…
Komentáře