Agatha Christie (†85): Viktoriánskou lady zřejmě podváděli oba manželé

datum: 12. 1. 2026 0:05 autor: Anna Vágnerová

Uplynulo padesát let od chvíle, kdy svět přišel o jednu z nejčtenějších autorek všech dob. Agatha Christie, „královna detektivek“, odešla 12. ledna 1976. Její romány s Herculem Poirotem a slečnou Marplovou zná celý svět – méně se ale mluví o tom, jak důležitou roli v jejím životě sehrála rodina. Právě ona formovala její povahu, dala jí zázemí i inspiraci a pomáhala jí překonávat těžké chvíle.

Vyrůstala obklopena knihami

Agatha Mary Clarissa se narodila roku 1890 v anglickém Torquay do zámožné a láskyplné rodiny. Otec Frederick Alvah Miller, americký obchodník, byl klidný a tolerantní muž, matka Clara zase silná osobnost s bohatou fantazií. Právě ona Agathu odmala povzbuzovala ke čtení a vyprávění příběhů.

Agatha vyrůstala obklopená knihami, hudbou a klidem viktoriánského domu – a sama později přiznávala, že pocit bezpečí z dětství se do její tvorby otiskl víc, než si dlouho uvědomovala.

Agatha Mary Clarissa Christie (*15. září 1890, Torquay, Anglie) je autorka více než 66 detektivních románů a 14 povídkových souborů, které patří mezi nejprodávanější knihy všech dob (po Bibli a Shakespearovi). ● Její hry a knihy byly přeloženy do více než 100 jazyků. ● Otec Frederick Alvah Miller byl americký obchodník, matka Clara Boehmer Miller pocházela z Anglie a milovala literaturu. ● Prvním manželem byl pilot Archibald Christie, s nímž měla jedinou dceru Rosalind Hicks. Druhým manželem byl o čtrnáct let mladší archeolog Max Mallowan. ● O odkaz slavné spisovatelky se stará vnuk Matthew Prichard. ● Spisovatelka zemřela 12. ledna 1976 v anglickém Wallingfordu.

První manželství a bolestná zrada

V roce 1914 se provdala za letce Archibalda Christieho. Manželství však poznamenala první světová válka a pozdější Archibaldova nevěra. Právě v tomto období Agatha zažila jeden z největších otřesů svého života – rozvod.

Z tohoto svazku vzešla jediná dcera Rosalind, která se stala středem jejího světa. Agatha o ní mluvila s láskou a opakovaně zdůrazňovala, že mateřství pro ni znamenalo životní kotvu.

Rosalind vyrůstala částečně v internátních školách, ale vztah s matkou zůstal blízký. Byla to právě Rosalind, kdo později chránil autorčin odkaz – spravovala práva k dílům a dbala na to, aby jméno Agathy Christie zůstalo symbolem kvality. Matka a dcera měly odlišné povahy, přesto je spojovalo silné pouto. Agatha si vážila Rosalindiny praktičnosti a klidu, který sama často postrádala.

Skutečné štěstí našla Agatha až ve druhém manželství s archeologem Maxem Mallowanem, o patnáct let mladším. Jejich vztah byl plný respektu a porozumění. Agatha Maxe doprovázela na vykopávky na Blízkém východě a exotické prostředí se později promítlo do jejích románů.

5 nejznámějších knih Agathy Christie

Vražda v Orient expresu (Murder on the Orient Express, 1934) Jeden z nejslavnějších případů Hercula Poirota, odehrávající se v luxusním vlaku uvízlém ve sněhu. Dokonalá zápletka a šokující rozuzlení z ní udělaly nesmrtelnou klasiku.
Deset malých černoušků (And Then There Were None, 1939) Psychologicky mrazivý román o deseti lidech uvězněných na ostrově, kteří postupně umírají podle dětské říkanky. Nejprodávanější kniha Agathy Christie vůbec.
Smrt na Nilu (Death on the Nile, 1937) Exotické prostředí Egypta, žárlivost, láska a vražda na palubě parníku. Další slavný případ Hercula Poirota, kde hrají hlavní roli lidské vášně.
Záhada na zámku Styles (The Mysterious Affair at Styles, 1920) Debutový román Agathy Christie a první vystoupení Hercula Poirota. Kniha, která odstartovala její hvězdnou kariéru.
Vražda na faře (The Murder at the Vicarage, 1930) První román se slečnou Marplovou, nenápadnou starší dámou, která díky znalosti lidské povahy překvapí i zkušené vyšetřovatele.

Stíny pochybností i ve druhém manželství

Rodinný život po Maxově boku byl na první pohled klidný, stabilní a – jak sama říkala – konečně radostný. Max jí byl nejen manželem, ale i partnerem, který ji bral vážně jako ženu i spisovatelku.

Zdánlivě harmonické manželství však nebylo zcela ušetřeno spekulací. Někteří životopisci naznačují, že i Max mohl mít během dlouhých archeologických expedic blízké vztahy s jinými ženami, především mladšími spolupracovnicemi.

Mezi často zmiňované postavy v zákulisí druhého manželství Agathy Christie patří i Barbara Parkerová, mladá archeoložka, která se s Maxem Mallowanem setkala při vykopávkách v Iráku. Byla inteligentní, energická a s Maxem ji spojovala práce i vášeň pro starověké civilizace. Některé pozdější spekulace naznačují, že jejich vztah mohl překročit čistě profesionální rovinu, avšak přímé důkazy nikdy nevyšly najevo.

Sama Agatha Christie Barbaru Parkerovou znala a respektovala, dokonce ji zmiňuje ve svých pamětech bez náznaku hořkosti.

Pokud mezi Maxem a Barbarou skutečně existovalo něco víc než kolegiální blízkost, Agatha se k tomu rozhodla mlčet – možná z pragmatismu, možná z vědomí, že klidné manželství a vzájemná úcta pro ni měly větší cenu než bolestné hledání pravdy. Pro ni bylo důležité, že se po Maxově boku cítila respektovaná a vnitřně klidná – a právě tento pocit bezpečí považovala za skutečný důkaz lásky, nikoli bezchybnost partnera.

Tip na knihu pro milovníky Agathy Christie

Majestátní dům na hraně strmého útesu vzbuzuje emoce, zvědavost i tíseň a povídá se, že v něm straší. A právě tady Sophie Matthewsová slaví svých sladkých šestnáct ve velkém stylu. S nadějí pohlíží do budoucnosti a netuší, s jakými obavami na večírek přišly její matka Kim, druhá manželka jejího otce Dani, pověrčivá irská chůva Órlaith nebo Sophiina nejlepší kamarádka, nenápadná Mikayla. Všechny ženy jako by něco pronásledovalo – nenaplněná touha, sžíravý pocit viny, výbušná tajemství a přízraky minulosti, které mohou v prokletém sídle vyústit v jedinou věc – tenhle večírek někdo nepřežije. Otázkou zůstává, kdo to bude – a proč. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Rodina jako klíč k její síle

Ačkoli Agatha Christie působila navenek zdrženlivě, v soukromí byla citlivá a hluboce rodinně založená. Rodina jí dávala pevnou půdu pod nohama v dobách slávy i osobních krizí.

Padesát let po její smrti si tak nepřipomínáme jen geniální autorku záhad, ale také ženu, která celý život hledala – a nakonec našla – bezpečí v blízkosti těch, které milovala. A možná právě proto její příběhy dodnes čteme s pocitem, že za chladnou logikou zločinu vždy stojí hluboké lidské emoce.

Zdroje informací: archeologienadosah.cz; agathachristie.com/en a biography.com

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!