Čas jen pro mě

1. Zrodila se hvězda Americká filmová herečka, modelka, zpěvačka a producentka se narodila 1. června 1926 jako Norma Jeane Mortenson. Její matka Gladys přišla s největší pravděpodobností do jiného stavu s pracovníkem filmové laboratoře Stanem Giffordem, který s ní však odmítl žít, a tak za otce označila Edwarda Mortensona, svého exmanžela. 
2. Absence mateřské lásky Pouhých 14 dní po porodu si Gladys uvědomila, že péče o dceru bude nad její síly, a svěřila ji do opatrovnictví manželů Alberta a Idy Bolenderových, kde zůstala až do věku sedmi let. Ačkoliv malé Normě Jean po materiální stránce nic nechybělo, absenci biologické matky nesla velice těžce. Dokonce se domnívala, že si za její chladné city k ní může sama. „Byla poznamenaná duševním a citovým stresem z toho, že nevěděla čí je, a netušila, kdy by se matka mohla objevit a zase zmizet,“ píše hereččin životopisec, který dodává, že se Gladys po většinu života potýkala s hlubokými depresemi a pocity křivdy. Jak se brzy ukázalo, za všechno mohla paranoia a schizofrenie, se kterými se pak až do své smrti léčila v řadě nemocnic.
3. Setkání s filmem Když se Gladys občas odvážila navštívit svou dceru u jejich pozdějších pěstounů, většinou si s sebou jako podporu brávala svou dobrou kamarádku Grace Goddard. Není tajemstvím, že právě tato žena měla na dospívající dívku s andělsky blonďatými vlasy velký vliv. Díky tomu, že pracovala ve filmové střižně, měla Norma Jeane poměrně často možnost shlédnout ty nejnovější hollywoodské trháky. Kromě toho, že Grace o Normě Jeane básnila, jako by to bylo její vlastní dítě, prorokovala jí, že z ní vyroste filmová star. „Nic se neboj, Normo Jeane. Až vyrosteš, bude z tebe krasavice, budeš významná žena, filmová hvězda,“ povídala jí Goddard.
4. Školní léta Než nastoupila do osmé třídy v Emersenově škole v Los Angeles, byla průměrnou žákyní, která vynikala především v psaní. Když se jí na přelomu puberty začala měnit postava v kypřejší ženské tvary, víc jak psaní úkolů řešila zájem ze strany chlapců. Přestože se o jejich pozornost nemusela nijak zasazovat, stejně je ráda provokovala nošením nápadné červené rtěnky a make-upem, na který si ostatní děvčata ve škole moc nepotrpěla.
5. Modeling a první filmové role Už během manželství s Jamesem začala Norma (v té době pracující v továrně na padáky) koketovat s modelingem. Zvěsti o její kráse se šířily tak rychle, že už na konci války byla jednou z nejžádanějších fotomodelek. Odtud to byl jen malý krůček ke splnění jejího amerického snu, že se stane herečkou. Cesta za úspěchem ale byla trnitá. Než dostala pevnou smlouvu ve filmové společností 20th Century Fox, živila se na střídačku hraním v epizodních roličkách a pózováním fotografům. Právě z tohoto finančně nestabilního období kolem roku 1949 pochází její první nahé akty, za které byla Marilyn v následujích letech často odsuzována. „Co jsem měla dělat? Potřebovala jsem peníze. Chybělo málo a žila jsem na ulici,“ odpověděla Monroe dotěrným novinářům na otázku, proč s nafocením tak lascivních fotek souhlasila. Navíc honorář nebyl dvakrát vysoký – z vydělaných 50 dolarů tak tak poplatila nájem.
6. Kariérní úspěchy Mezi elitu ji dostal film „Páni mají radši blondýnky“ z roku 1953. V té době bylo Marilyn pouhých 27 let. Přestože ji režiséři kvůli jejímu vzhledu stále obsazovali do stejných typů postav svůdných žen, naivek nebo prostitutek, Marilyn se v této škatulce příčílo setrvávat a postupem času se z ní toužila vymanit. „Ráda bych hrála roli, která něco znamená, co by něco lidem dala, ale můj vzhled tomu odporuje, jsem příliš jednostranný typ,“ postěžovala si. O tom, že umí zahrát i dramatické role, se mohli diváci přesvědčit hned několikrát. Kromě „Zastávky v Kansasu“ se blýskla ve snímku „Princ a tanečnice“. Největší úspěch jí ale bezesporu přinesla komedie „Někdo to rád horké“. Díky ní si domů odnesla cenu Zlatý globus.
7. Změna jména 12. března 1956 se Norma Jeane Mortenson stala legálně Marilyn Monroe. „Chci přijmout jméno, které mnoho let užívám a pod nímž jsem nyní ve své profesi známá: Marilyn Monroe,“ prohlásila herečka, jež při volbě nového příjmení sáhla do rodinné historie. Její matka Gladys se zasvobodna jmenovala Monroe.
8. Plastické operace Ačkoliv Marilyn Monroe tvrdila, že je její krása čistě dílem přírody, opak byl pravdou. Na konci 50. let jí její agent zaplatil plastickou operaci nosu. Z rentgenových snímků pořízených jejím plastickým chirurgem je také zřejmé, že si nechala do čelisti voperovat silikonové implantáty.
9. Osobní styl Zatímco jí filmoví kostýmní výtvarníci rádi halili do šatů, které podtrhovaly její ženskost, v civilu dávala Marilyn přednost jednoduché eleganci bez zbytečných dekorací. Jejími oblíbenými barvami byly bílá a černá. A značka bot? Slabost měla pro lodičky od italského návrháře Salvatora Ferragama.
10. Neprofesionální přístup Na její přístup k práci si během natáčení stěžovala řada kolegů. Kromě toho, že se často učila scénář na poslední chvíli a všechny tím zdržovala, i při ostrých klapkách nebyla často schopná si na svou repliku vzpomenout. Běžně si tak po rekvizitách lepila taháky s textem. Pozdní příchody na plac už byly kapitolou sama pro sebe...
11. Vztahy s muži Marilyn Monroe se za svůj krátký, ale bouřlivý život stihla vdát hned třikrát. Krátce po svých 16. narozeninách se provdala za o pět let staršího Jima Doughertyho. Po dvou letech bylo jejich manželství rozvedeno. Své druhé „ano“ řekla v roce 1954 tehdejší baseballové hvězdě Joe DiMaggiovi. Tentokrát se manželství nedožilo ani ročního výročí. Naposledy pak byla Marilyn v roce 1956 provdána za slavného dramatika Arthura Millera, s nímž vydržela nejdéle – až do roku 1961, kdy se pár rozvedl. Vedle tří oficiálních partnerů se po jejím boku vystřídala řada milenců. Kromě prezidenta Johna F. Kennedyho měla Marilyn milostné pletky s Frankem Sinatrou či Marlonem Brandem.
12. Psychické problémy Na psychoterapie začala Monroe docházet už během manželství s Millerem. Trápila se nevydařenými manželstvími, prodělanými potraty i ustavičnou kritikou od lidí z filmové branže. Navíc měla před očima obraz své psychicky labilní matky, po které zdědila sklony o sobě neustále pochybovat. Od roku 1955 vystřídala Marilyn několik ordinací psychiatrů, až zakotvila u Ralpha Greensona. Ten přesvědčil svého kamaráda, praktického lékaře Hymana Engelberga, aby jí předepisoval léky, jaké si zamane. Většinou to byly prášky na spaní a barbituráty, na kterých už byla herečka dlouhodobě závislá a kvůli kterým často ani nemohla natáčet, natož vstát ráno z postele. „Ptáte-li se, proč byla nervózní a chodila pozdě, odpovědí je, že jí chyběl zdravý spánek. Mnohdy přišla do studia úplně grogy se slovy, že se necítí dobře,“ potvrdil choreograf Jack Cole její potíže s chronickou nespavostí.
13. Nevyjasněné úmrtí Marylin zemřela náhle 4. srpna 1962. Do deseti minut po ohlášení její smrti hospodyní, přijeli do jejího domu policisté a začalo vyšetřování. Výpovědi svědků byly bohužel zmatené a protiřečily si. Nejasnosti kolem jejího skonu si vyžádaly soudní pitvu. Předběžná zpráva koronera zněla, že se Marilyn předávkovala barbituráty – v krvi jí našli 8 mg chloralhydrátu (hypnotikum) a 4,5 mg Nembutalu (sedativum). Poloprázdné lahvičky s několika léky, které měla mrtvá herečka na svém nočním stolku, naznačovaly, že šlo zřejmě o sebevraždu. Podle jedné konspirační teorie předávkoval herečku její psychiatr Ralph Greenson. Jiní si zase myslí, že za jejím odchodem na onen svět stojí komunisté, mafiáni nebo CIA.

Další zajímavosti ze života Marylin

⇒ Měřila 166 cm.

⇒ Roku 1947 byla zvolena Miss artyčoků.

⇒ Její nejoblíbenější značkou krému byla Nivea.

⇒ Nosila dioptrické brýle.

⇒ Ráda četla i psala poezii.

⇒ Poté, co v roce 1956 konvertovala k judaismu, zakázal Egypt promítat její filmy.

⇒ Prášky na spaní zapíjela šampaňským.

⇒ Je pochována ve Westwood Village Memorial Park v Los Angeles.