Čas jen pro mě

1. Čtrnáct let na vrcholu Francii vedl v letech 1981–1995, tedy dvě celá sedmiletá období. Žádný jiný prezident Francouzské republiky neúřadoval déle. Stal se také prvním levicovým prezidentem páté republiky. Když konečně získal klíče od Elysejského paláce, bylo mu čtyřiašedesát. Předcházely tomu dvě neúspěšné prezidentské kandidatury: vytrvalost mu rozhodně nechyběla.

2. Zajatec, úředník i odbojář Za války byl raněn a padl do německého zajetí. Uprchnout se mu podařilo až napotřetí, v prosinci 1941. Jeho další cesta však nebyla přímočará: pracoval pro vichistický režim a obdržel jeho vyznamenání Francisque. Následně působil v odboji pod jménem Morland. Tahle nepohodlná minulost ho doháněla ještě v prezidentském úřadě.

3. Danielle nebyla jen ozdobou Budoucí manželku Danielle Gouze poznal během odboje a v říjnu 1944 se vzali. Měli tři syny: Pascal zemřel jako kojenec, následovali Jean-Christophe a Gilbert. Danielle si později vybudovala vlastní postavení obhájkyně lidských práv. Jejich manželství přetrvalo přes padesát let, přestože prezidentovo srdce rozhodně nepatřilo pouze jí.

4. Druhá láska, druhý domov Historička umění Anne Pingeot byla o sedmadvacet let mladší. Jejich milostný vztah začal v šedesátých letech a vydržel až do jeho smrti. Mitterrand se však nerozvedl. Vedle oficiálního manželství tak po desetiletí existoval další rodinný svět. Anne zůstávala v ústraní, zatímco Danielle doprovázela prezidenta při veřejných příležitostech.

5. Dcera ukrytá před veřejností Z tohoto vztahu se v prosinci 1974 narodila Mazarine. Francouzská veřejnost se o prezidentově dceři naplno dozvěděla až roku 1994, kdy Paris Match zveřejnil společné fotografie. Na pohřbu v lednu 1996 pak vedle sebe stály manželka Danielle, Anne i Mazarine. Soukromí, které léta chránilo mlčení, se dostalo na veřejnost i oficiálně.

6. Muž píšící zamilované dopisy Politik proslulý zdrženlivostí dokázal být v soukromí vášnivým pisatelem. Anne posílal dopisy po více než třicet let. Jejich knižní vydání Lettres à Anne (1962–1995) vyšlo v roce 2016. Čtenáři najednou poznali jiného Mitterranda: něžného, zranitelného a zaujatého milovanou ženou. Vedle státnických projevů zanechal i rozsáhlé vyznání lásky.

7. Nemoc jako státní tajemství Rakovinu prostaty mu lékaři zjistili už v roce 1981, krátce po nástupu do funkce. Veřejnost se o ní dozvěděla až roku 1992. Přitom sliboval pravidelné informování o zdravotním stavu. Lékařská sdělení skutečnost zastírala. I podruhé tedy kandidoval s vědomím vážné diagnózy. Zemřel 8. ledna 1996, necelých osm měsíců po odchodu z úřadu.

8. Poslal gilotinu do historie K jeho zásadním odkazům patří zrušení trestu smrti v roce 1981. Reformu prosadil ministr spravedlnosti Robert Badinter s prezidentovou podporou. Nebyl to pohodlný krok podle průzkumů: velká část Francouzů si tehdy přála popravy zachovat. Mitterrand přesto dodržel volební slib. Prezident spojovaný s tajnostmi zde zaujal jednoznačný postoj.

9. Snídaně, na kterou Češi nezapomněli Dne 9. prosince 1988 pozval na francouzské velvyslanectví v Praze osm československých disidentů včetně Václava Havla. Během státní návštěvy tím vyslal komunistickému vedení nepřehlédnutelný signál. Setkání plánované na pětačtyřicet minut se protáhlo na hodinu a půl. Někdy může mít obyčejná snídaně větší význam než slavnostní banket.

Zdroje informací: gar-education-pfpart.afp.com; english.radio.cz; nybooks.com; theguardian.com a bbc.co.uk