Čas jen pro mě

Z jejího vyprávění vyplynulo, že měla vždy jasno v tom, co chce dělat. Proto si opakovaně i na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kterou druhým rokem studovala, podala přihlášku na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor filmové a televizní grafiky. „To bylo snad už popáté,“ upřesnila nám s úsměvem. Ale tehdy jí to už vyšlo. „Když mi přišel termín přijímaček 2. 2. 1977, přesně v den mých 22. narozenin, řekla jsem si, že to je osud a že to musí dopadnout dobře.“ No a právě studium filmové a televizní grafiky se jí v budoucnu náramně hodilo. Práce v tomto oboru se stala společnou vášní jak paní Zuzany, tak i jejího manžela Jiřího Barty, známého úspěšného animátora a režiséra, kterému také při výrobě animovaných filmů dodnes pomáhá.

Když jsme se ocitli v pracovně paní Zuzany, hned bylo z interiéru zřejmé, že vedle filmových loutek tu mají poměrně velké slovo i její nově ušité nebo renovované hračky. Na ty se totiž soustředila a dnes oceňuje, že je to fajn koníček i pro ženskou v důchodovém věku. „Zejména v restaurování, které jsem chtěla odjakživa dělat, jsem se našla. Já jsem dokonce už jako patnáctiletá zazvonila u dveří restaurátorských dílen na Hradě a ptala se, jestli by mě nechtěli jako brigádnici. Jenže řekli, že nechtěli, čímž mi mou kariéru jaksi zvrtli☺. Teď ovšem na moje restaurátorské schopnosti došlo. Vidíte, doma mám spoustu medvědů i medvídků svých i těch, co mi lidé nosí, abych je dala do pucu. Mnohdy mají vydloubnuté oči, jsou slušně řečeno vypelichaní, chybí jim ruce, nohy, uši... Jeden méďa měl dokonce nesmírně promaštěný čumáček, asi byl hodně milovaný. Já si takhle vždycky najdu ke každému vztah a známým je opravím a obleču je třeba i do modelů ušitých z jejich oblíbeného trička, svetru, napodobím páníčkův výraz atd.“

Originální loutky Zuzany Bartové.

Svá originální dílka prezentuje na Fler.cz pod autorským jménem „serif“. Tam ji také můžete případně i kontaktovat. „Šerife, jsme si říkaly na umprumce s mou nejlepší kamarádkou, už ani nevím proč, a u té přezdívky jsme zůstaly dodnes,“ vybavila si. V tom ale její vyprávění přerušil telefon, aby jí rodina připomněla, že má „pohotovost“. Narodilo se jim totiž druhé vnouče a ona bude hlídat prvního, nyní už dvouletého vnuka. Proto nás hned zajímalo, jestli i pro svoje kluky nějaké originální hračky vyrobila. „Samozřejmě. Tomu prvnímu jsem zrestaurovala hračku po mém synovi. Dostal pejska, který, když se u něj zatáhlo za šňůrku, hrál. Druhému teď chystám také zrestaurovat po synovi závěs nad postýlku z prádélka. Snad se bude líbit jako ten pejsek, kterým jsem snachu docela dojala.“

A co má v plánu Zuzana Bartová dál? „Manžel chystá animovaného Golema, tak mu u toho budu pomáhat s animacemi. Na tenhle film pořád myslí, a Golem tak s námi žije už dvacet let☺. Takže se pustíme do jeho realizace. No a jsou tu přece i naše vnoučata, takže budu vytížená až až. A protože máme kamarády v Divadle Sklep, ještě chodím jeden den v týdnu učit malovat děti z Občanského sdružení ‚Sklep sobě‘. K tomu možná ještě přijdou také nějaké zakázky na Fler.cz nebo od kamarádů, abych jim opravila jejich medvědy z dětství. Vědí totiž o mně, že mým životním mottem je: ‚Ušít se dá všechno!‘ Že bych se tedy mohla začít nudit, nepřipadá v úvahu.“