Čas jen pro mě

Traduje se, že párek těchto úžasných psů například darovala egyptská královna Kleopatra VII. svému milenci, císaři Juliusu Ceasarovi. Je to pravda?
Ano, stopy existence tohoto plemena vedou do starověkého Egypta, a to až do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Tehdy sloužilo výhradně jako společník šlechty a vysoce postavených měšťanů. A královna Kleopatra byla skutečně chovatelkou tohoto nádherného plemene. Jiná verze však je, že to byl naopak Ceasar, který získal chrtíky v Řecku a pak je daroval Kleopatře.

Jak jste se k prvnímu pejskovi tohoto plemene dostala vy?
Před více než dvaceti lety, v roce 1995 jsme na žádost syna Mirka, který si pejska moc přál, zakoupili atlas psích plemen a začali jsme hledat takové plemeno, aby vyhovovalo našim představám a kritériím. Už po dvou dnech syn vybral malé, hravé a křehké plemeno – italského chrtíka. Mimochodem do té doby jsme o něm nikdy neslyšeli a nikde jsme ho ani neviděli. A jelikož internet nebyl ještě na takové úrovni jako dnes, jediným zdrojem našeho pátrání po chovatelských stanicích byly inzertní noviny Annonce. A tak, když jsme v únoru 1996 objevili inzerát na prodej italských chrtíků, dětské srdce zajásalo a my po telefonické dohodě vyrazili do Hostivic do chovatelské stanice Hippolit Star pana Jana Potůčka. Podotýkám, pouze se podívat.

Vřele nás přivítala manželka pana Potůčka a představila nám všechna plemena, která v tu dobu chovali. Asi jestli si to nerozmyslíme a nevybereme si třeba jiného pejska. Pak nás zavedla do prvního patra domu, kde na nás vyběhla tři krásná štěňátka, která mi připadala jako ušatá torpéda. První, co mi viselo na nohavici, jsem zvedla a na otázku paní Potůčkové, jestli chceme psa nebo fenku jsem odpověděla: „Já nevím, ale chci tohle, co mám v ruce!“ Byl to jediný pejsek toho vrhu, modrý Big Ben (ale jako velký zvon tedy nevypadal) – a byla to láska na první pohled. A tak po nutných náležitostech, kdy jsme se také dozvěděli, že nás pejsek pochází z běhací linie jeho matky Avelange Hippolit, jejíž babičkou byla Accanita pro Štěstí – mistr ČSR a ČSSR, Dostihový vítěz, jsme si vezli domů nového a velice živého člena naší rodiny.

Okamžitě si nás všechny koupil a nastal nám zprvu velice krušný život s jeho nápady, které nebraly konce. Ale po čase jsme se naučili jeho lumpárny předvídat. Po půl roce se vše uklidnilo a z našeho rozpustilého štěnda se stal krásný a ušlechtilý Big Ben. Milovali jsme ho jako další dítě 16 let. Když nám Bigánek navždy odešel, jeho ztrátu jsme nesli těžce. Proto jedinou náhradou nám mohl být další, samozřejmě chrtík. Rozhodli jsme se tentokrát pro fenku a první, kterou jsme objevili na internetu, byla naše nynější Gerri Genesiss – a láska na první pohled se opět opakovala.

Dnes už máte celou psí smečku, se kterou žijete v bytovce. Nevadí to pejskům – nebo sousedům?
Vůbec ne, pejsci jsou velmi skladní a nekonfliktní, takže soužití s nimi je jedna velká radost. Péči, kterou jim věnujeme, nám oplácejí nekončící láskou a oddaností. Chrtík je nejmenším představitelem chrtích plemen, o kterých lidé moc nevědí. Je ideálním společníkem, kterého si zamiluje každý. Je křehký, temperamentní, jemný a velmi elegantní, ale skrývá v sobě povahu velkého bojovníka na poli sportovním, jak coursingu tak dostihovém. Mnoho chrtíků se věnuje i agility, dogdancingu a jiným sportovním aktivitám v dnešní době hodně oblíbeným. Jenže, jak si jednou pořídíte chrtíka, jiné plemeno už nechcete. Hodí se do města, do malého bytu, šťastný bude i v domku se zahrádkou. Potřebuje však dostatek pohybu. Pokud odcházíte ráno do práce a vracíte se večer, nepořizujte si ho. On by sice na vás počkal, ale ze svého života by nic neměl.

Kdy vás napadlo, jezdit po výstavách a udělat z těch vašich chrtíků šampiony?
Gerri jsem si pořizovala po smrti našeho Big Bena s tím, že bych chtěla zkusit výstavy a trochu se podívat i do sportovního světa, neboť syn už byl dospělý. Tehdy jsme si s manželem řekli, že nastal čas cestovat a trochu relaxovat. Začali jsme na nižších typech výstav oblastních a krajských, až jsme si troufli na mezinárodní a národní, kde již získáváte hodnocení a pejskové tituly. S Genynkou jsme se nenechali odradit počátečními neúspěchy a hlavně jsem se vystavování (handling) musela naučit já. Geny to šlo výborně a samo, ráda se předváděla. Dosáhla kromě jiných šampionátů i nejvyššího výstavního úspěchu, titulu C.I.B, tedy Interšampion. (Musíte získat tzv. titul CACIB zadávaný pouze na mezinárodních výstavách a to 4x ve třech zemích). Arya je tvrdší oříšek, vystavování zrovna nepatří mezi její priority, je tak trochu svá a nerada se předvádí. Bas je v tomto ohledu mimořádný pes, který se již ve svých třech letech pyšní tituly junior šampiona, šampiona a grandšampiona CZ, Slovenský šampion krásy, Chorvatský šampion, Klubový šampion, Split Winner, National Winner a jiné. Je to prostě můj úžasnej kluk! Každý můj pes je jiný a něčím specifický, stejně jako je to u lidí.     

Nedávno jste vybalovala poháry a medaile. Znamená to, že patříte i k pořadatelům výstav?
Ano, jsem místopředsedkyní Klubu chovatelů italských chrtíků. Poháry a kokardy jsou oceněním na naši klubovou výstavu, která se koná 2x do roka a je to vždy tak trochu svátek všech milovníků italských chrtíků. Účast se nám rok od roku zvyšuje, musím přiznat, že je s organizací hodně práce, obzvlášť když se účast vloni vyšplhala na 60 vystavujících se jedinců. V této době zrovna plánujeme na 26. květen ve Stříteži u Jihlavy jarní klubovou výstavu, takže přípravy jsou v plném proudu.   

Jako vynikající fyzioterapeutka jste plně vytížená. Přesto, jak to stíháte i s výjezdy s chrtíky a momentálně i s péčí o štěňátka, která už momentálně jedna vaše fenka má a další je čeká?
Máme štěňátka, tři modré uzlíčky, a moc si je užíváme. Jelikož se nám vloni vrh nezdařil, tak nyní v květnu budeme mít druhý vrh, kde jde o spojení Base a Geny. Bude to jejich jediný vrh, který se již nikdy nebude opakovat. Genynce je 7 let a zaslouženě půjde do psího důchodu. Už jsme s manželem sehraní, já obstarávám pejsky ráno a dopoledne, manžel odpoledne a spolu večer. Myslím, že jsem si vybrala správně a relax s pesany, byť jen třeba procházkou, mi zcela vyrovnává někdy dost náročný den v mé profesi. Vždy jsem měla a mám ráda přírodu v jakékoli podobě, ať už práci na záhradě, či chov, oboje je pro mě posláním. U pejsků je všechno strašně rychlé, rostou jako z vody, rychle běhají, dospívají a taky odcházejí. Snažíme si s nimi užít každou možnou chvilku. Takže výlety, výstavy, běhání, dovolené. Jsou to prostě naši společníci v životě.

Jak se mohou čtenáři s vaší chovatelskou stanicí zkontaktovat?
Najdou nás na: www.gerrigenesiss.wbs.cz, také na facebooku: : Chovatelská stanice Gerri Genesiss nebo pod mým jménem, popřípadě v chovatelských stanicích našeho klubu Kchich: italsky-chrtik.utf.cz.

Co byste poradila těm, kdo si chtějí stejné plemeno psa pořídit. Na co se mají připravit?
Rozhodnutí, pořídit si pejska, je na velkém zvážení, protože je to závazek na zhruba 16 let. Není to o tom, že mě za chvilku pejsek přestane bavit a nebude se hodit pro můj další život, ale je to živý tvor. Jednou jsem četla, že pes vás miluje více než sebe, a je to naprostá pravda. V každém případě pořídit jedince s průkazem původu, tedy s rodokmenem!!! Argumenty, že oba rodiče štěňátka jsou s průkazem původu a oni se nechtějí někde organizovat v klubu, jsou výmluvy. Pokud takového pejska bez PP koupíte, podporujete pouze množírny a nekorektní rádobychovatele. Nám opravdovým chovatelům jde o zdraví zvířete, a abyste spolu prožili mnoho šťastných chvil. Jsem ráda, když se majitelé mých odchovů se mnou radí a udržujeme stálý kontakt. Chovatelský servis by měl být samozřejmostí u každého dobrého chovatele.

Vy si budoucí „příbuzné“ hodně „oťukáváte“, abyste štěňátkům našla pohodový domov. I tak, když se s miminky loučíte, pobrečíte si?
To víte, že jo. A jak! U každého pejska, který od nás odejde, si v hlavě přemítám, jestli jsem udělala správně a jestli je zrovna ta rodina tou správnou volbou. Ale tady mi hodně pomáhá moje práce s lidmi, kdy si po 25 letech praxe myslím, že mám vyvinutý šestý smysl. A zatím mě nikdy nezklamal.

Když už máte všeho nad hlavu, pomáhá vám překonat „překážky“ i nějaké životní motto?
Všechno v životě beru jako výzvu, takže: „Co tě nezabije, to tě posílí!“