Čas jen pro mě

Tak jako Einstein převrátil klasické představy o čase a prostoru, Friedrich Nietzsche zpochybnil základní principy morálky a náboženství 19. století, Roentgen zase našel způsob, jak se pomocí paprsků „podívat“ do lidského těla, Sigmund Freud pomohl nahlédnout do lidské psychiky.

„Zlatíčko Sigi“

Sigismund Šlomo Freud se narodil 6. května 1856 v moravském městě Příbor (tehdy Freiberg). Otec Jákob, místní obchodník, měl z předchozího manželství už dva dospělé syny a vnuka. Jákobova žena Amálie byla dokonce mladší, než její vyvdaní synové.

Sigi, nebo také „zlatíčko Sigi“, jak mu říkala matka, byl nesmírně milovaným a hýčkaným dítětem, nejstarším s celkem osmi dětí, které přicházely na svět rychle za sebou. Sílící antisemitismus a protižidovské nálady donutili Freudovi odstěhovat se nejprve do Lipska a pak do Vídně. Přestože nebyli nikterak bohatí, snažili se především Sigmundovi vytvořit podmínky pro vzdělávání.

Ten už jako školák hovořil anglicky, naučil se latinu a řečtinu, hrál na klavír, nadšeně četl Shakespeara a Goetheho, zajímal se o literaturu, historii i sociologii.

Práva, nebo medicína?

Početná rodina žila v bytě na Kaiser-Josef-Strasse. Měli k dispozici kuchyň, jídelnu, obývací pokoj a tři ložnice. Úzkou místnost, které říkali kabinet, dali k dispozici Sigmundovi, aby měl klid a prostor pro studium.

Zájmy mladého muže byly široké a ještě před maturitou na vídeňském gymnáziu přemýšlel o studiu práv. Nakonec pod vlivem Darwina, jehož publikace byly tehdy populární, se rozhodl pro lékařskou fakultu.

Ke všemu však přistupoval zodpovědně, proto třeba zoologii studoval podrobněji, než bylo pro mediky povinné. Zajímala ho i vědecká činnost. Jeho první příspěvek v odborném časopise je věnován pohlavním žlázám úhořů a druhý centrální nervové soustavě mihule říční.

Nežil jen vědou

Na rozdíl od mnoha svých kolegů nechtěl mladý Freud obětovat vědě úplně všechno. Když do jeho života vstoupila láska v podobě Marthy Bernaysové, rozhodl se pro soukromou lékařskou praxi, aby byl schopný zabezpečit v budoucnosti rodinu.

„Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?“

Nejprve musel absolvovat stáž ve Všeobecné vídeňské nemocnici. Tam ho natolik zaujala psychiatrie, že se ji vydal studovat do Paříže, kde se blíž seznámil s metodou hypnózy, která se využívala mj. při léčbě hysterie.

S Marthou si každý den vyměňovali dlouhé dopisy. Freud však na snoubenku strašně žárlil a měli zpočátku spory ohledně její údajné závislosti na matce. Ta jako finančně zajištěná vdova se zdráhala svolit k sňatku své dcery s nezámožným doktorem.

Vzorný otec

Přesto se roku 1886 vzali nejprve na radnici a po občanském obřadu následoval ještě židovský v domě Marhtiny matky. Podle dobových svědectví to bylo manželství spokojené. Freud byl totiž rodinný typ. Během osmi let se jim narodilo šest dětí – tři synové a tři dcery.  

„Každé hrající si dítě si počíná jako básník, když si vytváří jakýsi vlastní svět, nebo přesněji řečeno, když dává věcem svého světa nový, jemu vyhovující řád.“

Jeho děti o něm vyprávěly, že otec nebyl nikdy žádný suchar, dával jim na tehdejší dobu hodně volnosti a maximálně se jim všem věnoval. Nejmladší Anna se pak vydala v jeho šlépějích a položila základy dětské psychoanalýzy.

Léčba „mluvením“

Freud si otevřel soukromou psychiatrickou praxi, kde se zabýval především léčením hysterie a neuróz. Přes hypnózu se propracoval k vlastní teorii – k psychoanalýze.

Zajímavé je, že prý neměl vlohy pro uvádění lidí do hypnotického spánku. A protože byl netrpělivý, vymyslel jinou metodu. V ordinaci nainstaloval pohovku, které dnes říkáme Freudova. Pacientům vsugeroval, že stačí si lehnout, dát ruku na čelo a zasunuté vzpomínky se vynoří.

Fungovalo to. Šlo vlastně o léčbu „mluvením“, zajímaly ho sny a jejich výklad i volné asociace. Kromě toho se začal zabývat rolí sexuality při neurotických poruchách.

„Cokoli konáme, pramení ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí.“

Jeho vědecké práce znamenaly zásadní převrat v chápání nevědomí a byly počátkem nového směru ve vnímání duše a její činnosti.

Odmítal do poslední chvíle emigraci

Freudovy objevy nebyly zkraje přijímány odbornou veřejností s žádným nadšením a vstřícností. Uznání se dočkal až ve 30. letech. Předtím však prodělal rakovinu horní čelisti a po jejím rozsáhlém operativním odstranění měl problémy s mluvením.

„Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopení blbci.“

Přišla však ještě horší věc než rakovina – nacismus. Freud nevěřil, že by Rakousko mohlo být fašistické. Dlouho odmítal odejít do emigrace. Až po anšlusu Rakouska, tedy jeho faktickém připojení k Německu v roce 1938 pochopil, že není jiná cesta a přesídlil do Londýna.

Tam se mu v únoru 1939 vrátila rakovina. Trpěl velkými bolestmi, ale odmítal morfium, aby „měl jasnou mysl“. 1. srpna 1939 ukončil svou psychiatrickou praxi. To už byl viditelně zesláblý. Údajně teprve pak požádal ošetřujícího lékaře o morfium, aby mohl sám ukončit svůj život. Po druhé dávce, kterou si vzal, 23. září 1939 zemřel.  

Tip redakce

Unikátní kniha o Sigmundu Freudovi. Nejen, že je shrnut jeho život, základní objevy na poli psychologie a neurologie, ale i záznamy jeho deníků či posledních poznámek před smrtí. Součástí publikace jsou známé i méně známé fotografie z rodinného archivu.

Bohatě ilustrovanou publikaci Freud napsala Ruth Sheppardová. Vydává ji Universum a koupit ji můžete mj. na booktook.cz.