Čas jen pro mě

Ale právě proto, že zná rodiče, pro které jsou přijímačky dětí noční můrou, a také díky tomu, že je velmi akční, dala dohromady učitele matematiky a českého jazyka, kteří studenty na přijímačky na víceletá gymnazia či střední školy takzvaně doučí a přijímačky nanečisto s žáky „nacvičí“.

„Napadlo mě to i proto, že si pamatuju, jak se mnou tehdy rodiče spolužáků mého syna Matyáše probírali, že vlastně ani oni sami testům dostupným na internetu nerozumí. Tak mi proběhlo hlavou, proč něco podobného jako přijímačky nanečisto nezorganizovat,“ přiznala upřímně autorka projektu Renata Rohlíková. „Hned na první škole, kde jsem projekt paní ředitelce nabídla, to mělo docela úspěch. Dopředu jsme nechali do testů nahlédnout jejich vlastním matikářům a češtinářům, aby posoudili, že jde o obdobu otázek a příkladů, jaké jsou pak i u zkoušek naostro. Po opravení testů našimi učiteli do čtyř dnů jsme pak dali výsledky na naše webové stránky a každý student se našel podle předem přiděleného kódu. Takže anonymně.“

Jak velká je tedy výhoda oproti testům na internetu? „Osobně přijdeme do třídy a zavelíme: ‚Posaďte se, na stole zůstane jen tužka a rýsovací potřeby. Nic víc!‘ Pak rozdáme všem testy A a B, takže je vše, včetně pochopitelné trémy, autentické. I stres totiž dokáže kolikrát hodně pokazit. Proto žákům v klidu vysvětlíme a poradíme, jak co křížkovat, což na netu nenajdou. Naopak tam ale mohou překračovat předepsaný limit 60 minut, o kolik chtějí. A že toho využívají, jsem zažila i u svého syna,“ vybavila si jasně. „Dneska je ale takový přetlak na školy, že se děti připravují klidně i rok dopředu, aby uspěly. No a testy opravdu lehké nejsou. Mám okolo sebe vysokoškoláky, kteří na ně koukli a měli často i problém najít správnou odpověď. Například našemu dědovi, který léta učil geodezii a matematiku, zabrala jedna zapeklitá slovní úloha pěkných pár minut. Tehdy prohlásil, že je to hodně o logice. Jako když vezmete do ruky Rubikovu kostku a potřebujete ji rychle složit.“

Tým kolem Renaty Rohlíkové ovšem neposkytuje jen přijímačky na nečisto na školách, kde o to projeví zájem, ale využívá i prostory v Obchodní akademii v Praze-Holešovicích. Tam doučuje i jednotlivce. „Kantoři se věnují skupinám po čtyřech, pěti až deseti žácích. Nejideálnější je dát dohromady čtyři ze stejného ročníku, pak to má obrovský efekt. Zatím je ale brzo, abychom bilancovali, protože přijímačky naostro začnou zhruba v dubnu 2020.“

Ne všichni ředitelé jsou však k projektu vstřícní. Zajímalo nás, zda to není tím, že by se „naštvali“, že se tím poukazuje na „neschopnost“ školy žáky na přijímačky připravit. To však Renata Rohlíková odmítá. „Takhle to nevidím. Látka na rok je totiž tak rozsáhlá, že se do ní vejde jen něco málo příkladů, které pak mohou studenty v testech zaskočit. Nemohou si je nacvičit, není na to čas. A málokdo z učitelů najde ještě prostor žáky doučovat.“ Že by tedy byla chyba ve školství? „Určitě. Vždyť si jen vezměte, že například stejné maturitní otázky jsou pro odborná učiliště s maturitou a gymnazia, což mi přijde nesrovnatelné. A i když rodiče mohou nakoupit drahé knihy a skripta, ale poradit, pokud v tom nedělají, už většinou nedokážou. Tak náročné testy jsou. Proto chodíme i na třídní schůzky do škol, kde o naší iniciativě rodiče informujeme. Naši pomoc jim ovšem nevnucujeme, nýbrž ji nabízíme.“