Čas jen pro mě

V dostupných informacích o Johance z Arku je spousta prázdných míst. Historická pravda je smíchána s fikcí, ale tato mladá žena je jednou z nejzajímavějších a nejoblíbenějších postav evropských dějin. V současné době se někteří lékaři a vědci domnívají, že mohla trpět schizofrenií nebo bipolární poruchou. Pro tuto hypotézu svědčí fakt, že údajně slýchala hlasy, které jí našeptávaly, co má dělat.

Byla dcerou královny?

Narodila se zřejmě v roce 1412 do poměrně zámožné zemědělské rodiny Jacquese d´Arc a Isabelle Romée v lotrinské vesnici Domrémy, více než tři sta kilometrů jihovýchodně od Paříže. Podle některých pramenů prý byla nemanželskou dcerou francouzské královny Isabely Bavorské, manželky francouzského krále Karla VI.

Život budoucí národní hrdinky se v dětství nijak nelišil od jejích vrstevníků. Pásla ovce, doma vyšívala a pravidelně docházela do kostela.

Naslouchala tajemným hlasům

Zhruba od třinácti let prý slýchala hlasy andělů a světců, kteří jí říkali, že právě ona je Bohem vyvolena zachránit Francii. V první třetině 15. století vrcholila tzv. stoletá válka mezi Francii a Anglií a anglická koruna ovládala velkou část Francie. Anglická vojska plenila zemi a blížila se k Johančině rodné vsi.

Dívka žádala rodiče, aby jí umožnili vypravit se za dauphinem (titul pro prvorozeného syna krále – pozn. red.) Karlem VII., který prý jí poskytne vojáky. Rodiče si zřejmě s podivínskou a urputnou dcerou nevěděli rady, tak ji podle dochovaných záznamů provdali, aby „se starala o domácnost a přišla na jiné myšlenky“. Manžel však poměrně brzy požádal o rozvod – v té době naprosto neobvyklá věc! Jeho žena prý odmítala plnit manželské povinnosti.

Chce mluvit s princem

Šestnáctiletá Johanka měla úplně jiné starosti. Poprosila svého příbuzného Duranda Lassoise, aby ji vzal do nedalekého města Vaucouleurs. Tam sídlil kapitán královské posádky Robert de Baudricourt. Snažila se ho přesvědčit, aby jí dal ozbrojený doprovod, se kterým se vypraví ke královskému dvoru.

„Musím jít a postavit se do čela vojáků po boku krále, protože si to přeje Bůh,“ řekla prý Baudricourtovi.

Ten pro ni neměl pochopení a poslal ji zpátky domů. Dívka se nevzdala a přemluvila dva vojáky Baudricourtovy posádky, aby ji doprovodili ke královskému dvoru. Oblékla se do mužských šatů a ostříhala si vlasy. To už se o ní začalo mluvit jako o „božím hlasu“, protože předpověděla výsledek bitvy u Rouvray ještě předtím, než dorazili se zprávou poslové.

Po jedenácti dnech dorazila do Chinonu, kde sídlil Karel VII. Během soukromého rozhovoru mu prozradila, že jí andělé našeptali, že se stane příštím králem Francie. Johanka dokázala krále přesvědčit, aby jí dovolil doprovázet armádu do Orléans – místa, které Angličané obléhali a kde nakonec utrpěli porážku.

Úplně jí nedůvěřoval

Ačkoli Karel Johance úplně nedůvěřoval, její vize o tom, že bude v Remeši korunován králem – což se také v červenci 1429 stalo – ho přesvědčily, že dívka má zvláštní schopnosti. Na jaře 1430 ji pověřil, aby čelila útoku Burgunďanů, kteří podporovali anglickou korunu. Během bitvy spadla z koně a zůstala před branami města Compiègne. Burgunďané ji vzali do zajetí a nakonec ji přenechali Angličanům za 10 000 franků. Karel VII. se o jejím propuštění ani nepokusil vyjednávat…

Církevní soud odsoudil Johanku z Arku ze sedmdesáti zločinů – mezi nimi bylo čarodějnictví, kacířství či oblékání se za muže. 29. května 1431 soudní tribunál prohlásil, že se Johanka z Arku provinila kacířstvím. Hned další den, 30. května 1431, byla odvezena na tržiště v Rouenu a upálena na hranici. Bylo jí teprve devatenáct let!

Po její smrti pokračovala stoletá válka dalších dvacet dva let. Karel VII. nakonec nařídil vyšetřování, které v roce 1456 oficiálně prohlásilo Johanku z Arku za nevinnou vůči všem obviněním a označilo ji za mučednici.

V roce 1909 byla blahořečena a v květnu 1920 prohlášena za svatou.

Charismatická, negramotná – a možná i psychicky nemocná – dívka i po šesti stoletích zůstává symbolem francouzského vlastenectví.