Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Michal I.: Rumunský král, bratranec anglické královny Alžběty II., byl poslední monarcha za železnou oponou
Wikimedia Commons
Inspirace / Královské rodiny

Michal I.: Rumunský král, bratranec anglické královny Alžběty II., byl poslední monarcha za železnou oponou

datum: 5. 6. 2019 0:05 autor: Luboš Y. Koláček
„Panovnice Alžběta II. truchlí! Zákeřným nemocem dnes podlehl člen královské rodiny...“ hlásají palcové titulky den před Mikulášem roku 2017. Ve svém švýcarském sídle umřel její bratranec, poslední rumunský král Michal I. (†92). Na trůn nastoupil už jako šestiletý na místo svého záletného otce.

Exkrál trpěl leukémií a rakovinou kůže. U jeho smrtelné postele stála i jeho nejstarší dcera, kněžna Margareta. Královo tělo bylo převezeno na hrad Peles v Rumunsku; dva dny pak odpočívalo v bývalém královském paláci v hlavním městě Bukurešti. Pohřeb se konal v bukurešťské patriarchální katedrále. „Na věčnost odešel necelý rok a půl po smrti své manželky Anny Rumunské (92). Ta zemřela v srpnu 2016...“, dodává bulvár. Jaký však byl jejich život?

Dítě na královském trůnu

Michal I. nastoupil vládu už jako malé dítě roku 1927 a na trůnu seděl do roku 1930, aby na něj pak znovu nastoupil roku 1940. Pak byl ale, dne 30. prosince 1947, definitivně nucen abdikovat, neboť zemi ovládla komunistická strana. Do roku 1992 žil v exilu, aby se pak vrátil do Rumunska jako poslední přeživší hlava státu v meziválečném období.

Michal I. Rumunský (rumunsky Mihai I.), se narodil 25. října 1921 a vládl jako čtvrtý a zároveň poslední rumunský král z rodu Hohenzollernů. Na svět přišel jako princ Michal Rumunský nebo také Michal Hohenzollernský (Michal Hohenzollern-Simaringen) na zámku Peles v rumunském Sinaia. Jeho otcem byl korunní princ Karel a matkou jeho manželka Helena Řecká a Dánská, praprababičkou pak britská královna Viktorie; sestřenicí ze třetího kolena současná anglická královna Alžběta II., jak už víme. Po smrti krále Ferdinanda I. byl Michal nastolen králem v šesti letech, ačkoliv sám nevládl. Už tehdy se nicméně dostal na titulní stránku časopisu Time – jako vůbec nejmladší žijící osoba, která se na takové titulní straně objevila.

Záletný následník se musel vzdát vlády

Na trůn byl Michal vyzdvižen poté, co 20. července roku 1927 zemřel panovník Ferdinand I., přestože jaksi „na řadě“ dle dědického práva byl jeho otec Karel II. Jenomže ten se musel jako nenapravitelný záletník vzdát trůnu, zejména pak vzhledem ke svému nepokrytému poměru k Helene Lupescu (v tu dobu byl stále ještě ženatý s Helenou Řeckou a Dánskou). Za nezletilého krále Michala nicméně vládla regentská rada. Jeho otec se pak ale roku 1930 samozvaně vrátil z Francie a byl prohlášen králem, aby vzápetí zavedl v zemi diktaturu. Dne 6. září 1940 byl ale král Karel II. nucen abdikovat, opět ve prospěch svého devatenáctiletého syna Michala. Rozhodla o tom vídeňská arbitráž, kvůli níž navíc Rumunsko ztratilo řadu území: Severní Bukovinu, Besarábii, severní Sedmihradsko a Jižní Dobružu. Karel zmizel ze země a Michal už ho nikdy neviděl.

Vyznamenáván Hitlerem, Trumanem i Stalinem

Za doby nové Michalovy vlády měl v zemi největší vliv maršál Ion Antonescu, který pokračoval ve své nadvládě na Rumunskem. A protože král Michal měl minimum pravomocí, rozhodl se roku 1944 přiklonit na stranu spojenců. Už před tímto převratem Antonescův spojenec Adolf Hitler králi nedůvěřoval, přestože zpočátku ho vyznamenával svou přízní, a chystal se ho nahradit jeho bratrancem arcivévodou Štěpánem Habsbursko-lotrinským, jenž žil od roku 1942 v Rumunsku.

Na konci války bude král Michal I. – mimochodem: poslední monarcha za železnou oponou – vyznamenán americkým prezidentem Harry S. Trumanem prestižním řádem záslužné legie, načež ho sovětský „monarcha“ Stalin dekoroval Řádem vítězství „za odvahu při královském převratu“, neboť „přešel od nacistů k sovětům“. V době „po převratu“ se král ostatně těšil veliké oblibě svých poddaných, a to i poté, co se roku 1945 – za podpory Sovětského svazu – vlády v Rumunsku ujala zdejší Komunistická strana, která Michalovi I. ponechala jen formální úlohu a pravomoci.

Svoji královnu poznal na anglickém dvoře

Svatba budoucí královny Alžběty II. se konala v listopadu 1947, rumunský král Michal na ni přijel – a během obřadu poznal princeznu Annu Bourbonsko-Parmskou, do níž se zamiloval. Odmítl však nabídku azylu od anglického premiéra Winstona Churchila, vrátil se domů do Rumunska (místní komunisté v čele s premiérem Gozdou doufali, že už se nevrátí!) a oznámil úmysl oženit se s Annou. To na jednu stranu zvýšilo všeobecnou oblíbenost rumunské monarchie, na straně druhé uspíšilo snahy komunistů radikálně změnit režim v zemi.

Královský palác byl komunistickými jednotkami obklíčen 30. prosince 1947 a král Michal přinucen komunisty k abdikaci. K tomu však premiér Groza prohlásil, že „...jako loutka by mi zase až tak nevadil, ale Moskva tu žádnou monarchii tolerovat nebude!“. Král se hájil svou popularitou v zemi, ale Groza mu odpověděl, že právě kvůli ní musí odstoupit a odejít ze země, načež dodal: „Ostatně – palác je obklíčen, telefon odstřižen, a pokud abdikaci nepodepíšete, bude popraveno tisíc uvězněných studentů.“ Král podepsal, vzal královskou korunu a 3. ledna 1948 nuceně odjel z Rumunska. Svou Annu Bourbonskou-Parmskou si bere za manželku 10. června 1948 v kapli královského paláce v Athénách, nějakou dobu žijí v Londýně, pak chvíli v italské Florencii, načež se natrvalo přestěhují do švýcarského města Lausane. V exilu se schopný král Michal živí jako farmář, pilot a podnikatel. 

Exilová královna

Princezna Anna Marie Antoine Francoise Zita Marguerite de Bourbon-Parma se narodila 18. září 1923 v Paříži jako prvorozená (a zůstala jedinou) dcera prince Renata Bourbonsko-Parmského (1894-1962), syna vévody Roberta I. Dánského, a princezny Markéty Dánské, neteře krále Frederika VIII. Dánského. Zároveň byla neteří poslední české královny Zity.

Vzhledem k tomu, že Annin manžel v exilu svou rumunskou abdikaci odvolal, byla po celý svůj život titulována jako „Anna, královna rumunská“. Manželský pár nicméně užíval převážně titulu Princ a Princezna z Hohenzollernu. V exilu se jim narodilo pět dcer: Margareta, Elen, Irina, Sophie a Maria.

Po pádu komunistického režimu

Král Michal přiletěl do Rumunska na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 po pádu místního komunistického režimu, odsouzení a zastřelení diktátora Ceausesca. Po cestě z letiště byl však zadržen policií, dopraven zpět na letiště a přinucen opustit zemi.

Druhá králova návštěva země se uskutečnila v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu v průběhu velikonočních slavností. A přestože milionový dav, shromážděný v Bukurešti u královského paláce, čekal na jeho projev, nedostal Michal od aktuální vlády povolení. A tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Ovace byly nesmírné. Tato popularita exkrále však natolik vyděsila vládu prezidenta Iona Iliescu, že mu hned dvakrát (v letech 1994 a 1995) znemožnili návrat do země. Teprve když se následně stal prezidentem Emil Constantinescu, bylo Michalovi I. vráceno rumunské občanství. Od té doby žil střídavě ve švýcarském Aubonne a na rumunském zámku Savarsin nebo v bukurešťském Alžbětině paláci, který mu dal rumunský parlament k doživotnímu užívání. U příležitosti svých devadesátých narozenin vystoupil před rumunským parlamentem, patřil mezi nejoblíbenější postavy rumunského lidu, nicméně na trůn se už nikdy nevrátil.

V březnu 2016 oznámila královská rada, že Michal I. se stahuje ze zdravotních důvodů z veřejného života. Jeho povinnosti v čele rumunské královské rodiny převzala nejstarší dcera Margareta (Markéta) Rumunská.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky