Čas jen pro mě

Zde pak ale pozor (!), aby nedošlo k záměně s její dcerou, současnou britskou královnou Alžbětou II.

Alžběta II. (93): Na řešení rodinných problémů má manžela

A snad ještě zmiňme, že Alžběta byla též poslední irskou královnou a také indickou císařovnou. Ufff... Ale není to jen tak, stát se královnou Anglie.

„Šikulka“, co se dobře vdala

Alžběta (4. srpna 1900–30. června 2002) se narodila přímo na rodovém zámku Glamis do významné aristokratické rodiny. Pochází tak ze starobylého skotského šlechtického – a to hraběcího – rodu ze Strathmoru a Kinghomu. Zjevně však nebyla nějakou zpychlou princezničkou, neboť už za první světové války (1914–1918) obětavě pracovala jako zdravotní sestra ve vojenském lazaretu, po válce pak nějakou dobu dělá sekretářku svému otci. Ve svých jedenadvaceti letech pak dokonce vede skautský oddíl. Zatím je tedy jakousi „normální holkou“.

Pak ale přichází vysněný sňatek a tím Alžbětina životní kometa stoupá na hvězdném nebi úplně nejvýš. Roku 1923 si mladinká skotská vévodkyně bere britského vévodu z Yorku, aby se už brzy stala sama královnou. Ale nepředbíhejme...

Zamilovaný bratr král odešel z trůnu

Alžbětin manžel Jiří VI. je nicméně až druhorozeným synem anglického krále Jiřího V., což zpočátku nemuselo pro Alžbětu (nyní tedy hraběnku z Yorku) znamenat nic tak „hvězdně“ zásadního, neboť ve hře byl ještě Jiřího starší (pouze o rok a půl) bratr, v té době již právoplatný král Eduard VIII.

Jenomže! Brzy vychází najevo, že více než blaho království leží králi Eduardovi na srdci jeho vlastní blaho, reprezentované hlubokou láskou k rozvedené Američance Wallis Simpsonové, což ale není vůbec vhodná partie pro pana krále.

Wallis Simpsonová a Eduard VIII.: Láska, která otřásla britskou monarchií

Británie má totiž v tomto smyslu zcela striktní zákony. Wallis jako rozvedená paní nízkého původu prostě není vhodná královna! Král Eduard dostal takzvaně „kudlu na krk“: buď se vzdá Simpsonové, anebo bude muset abdikovat, tedy odejít z trůnu. A král Eduard abdikoval, aby mohl zůstat s milovanou bytostí, s níž se vzápětí – už jako svobodný a na království nezávislý člověk – ožení. A mizí se svou láskou do Ameriky.

Nejnebezpečnější ženou Evropy

Anglickým králem se tak obratem stává Jiří VI., no a jeho žena Alžběta je spolu s ním korunována královnou. I zde se však ukáže jako správná holka do nepohody. Z pozice královny doprovází v rámci druhé světové války svého manžela na veškerých významných diplomatických cestách do Francie i Severní Ameriky. Během války je Alžběta také výraznou morální podporou britské veřejnosti, kdy například odmítne opustit Londýn během jeho bombardování nacistickými letkami. Však ji také Hitler v rámci propagandy veřejně označil za „nejnebezpečnější ženu Evropy“! 

Po válce pak její muž a král onemocní, jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje, až nakonec umírá. Královna Alžběta se tak ve svých jedenapadesáti letech stává vdovou a brzy i nejstarším členem britské královské rodiny. Suverénně pak bude „vládnout“ britskému impériu až do svých 101 let! Ale to zase předbíháme...

„Sto let královny“

To hlásají palcové titulky předních deníků světa. „Tento pátek 4. srpna roku 2000 slaví královna matka Alžběta sto let!“ dozvídáme se z nich. A také, že „...měla osm sourozenců: čtyři její bratři bojovali v první světové válce a jeden z nich, Fergus, padl v roce 1915 v bitvě o Loos.“ Vychází také najevo, proč se vlastně budoucí královna matka zapojila kdysi v mládí do péče o raněné vojáky: „Rodinné sídlo Glamis Castle, hrad známý ze Shakespearovy tragédie Macbeth, tehdy sloužilo jako nemocnice pro zraněné vojáky-rekonvalescenty. Patnáctiletá Alžběta se starala o jejich drobné potřeby: psaní dopisů, nákupy a předčítání.“ Televize tehdy holt nebyla.

Ale zpět „do reálu“...

Oslavy začaly oficiálně již v úterý 11. července bohoslužbou díkůvzdání v katedrále sv. Pavla v Londýně, kam se – a mnozí to ještě pamatujeme – královna matka dostavila oblečená „...v lososově růžovém kostýmku, obklopena členy čtyř generací britské královské rodiny...“, přičemž se zde Alžběta „...usmívala na 23 000 účastníků včetně příslušníků královských rodin norských, belgických, řeckých či rumunských, premiéra Tonyho Blaira a mnoha dalších celebrit...“ a pak také i nepočítaných miliónů obyvatel celého světa u televizních obrazovek. „Ač má v obou kyčlích endoprotézy, pevným krokem zdolala na svých polovysokých podpatcích bez pomoci dvaadvacet schodů, jež vedou ke vchodu katedrály“. Tolik bulvár.

Serióznější deníky pak připomínají, že ač z bohaté rodiny, byla Alžběta vychována prostě, biřmována s ostatními vesnickými dětmi..., měla francouzskou guvernantku, aby se naučila řeči, hrála na piáno a zpívala, jezdila na koni a výborně tančila.

Dva zásadní milovníci

A když už tu prezentujeme paní královnu nejen jako instituci, ale též jako osobu z masa a kostí, je třeba vzpomenout, že mezi Alžbětiny zásadní mužské obdivovatele, kteří ji kdysi obklopovali, patřil dlouhý čas James Stuart, syn hraběte Moraye, vyznamenaný králem Jiřím V. za statečnost ve válce. Dívku ale obdivoval a miloval i další významný mladík, jak už víme, mladší bratr tehdy populárního následníka trůnu Edwarda, tedy princ Albert zvaný „Bertie“.

Když se mezi těmi dvěma mladičká Alžběta rozhodovala, James na vážkách lásky záhy poklesl před Bertiem, neboť prý jednak jevil živý zájem také o jiné dívky a navíc tu byl důvod ryze pragmatický: ani jeden z nich dvou nepocházel ze zámožných rodin.

Bohatý Bertie byl nicméně ostýchavý mladý muž, který dokonce koktal, nicméně do osobité Alžběty byl bezmezně a hluboce zamilován. A ke všemu jejich vztah podporovaly i obě maminky.

Asi po roce známosti se Bertie „vyslovil“ a požádal Alžbětu o ruku. Ta však kupodivu odmítla, protože si prý jednak nebyl jista svými city, a navíc si tahle svobodná osůbka „neuměla představit přizpůsobení se veřejnému životu“, jak později přiznala. Jejich známost nicméně pokračovala a po třech letech se přece jen konala slavná svatba. A zbytek už známe.

Snad jen dodejme, že to byla právě dominantní a suverénní Alžběta, kdo odnaučil budoucího krále ostýchavosti a dokonce i koktání za pomoci australského specialisty, jehož pro Bertieho vyhledala. Je o tom, mimochodem, výtečný film „Králova řeč“.

Výjimečná žena

Alžběta II. měly vždy obrovské charisma a neobyčejně silnou vůli (však to byla skautka!), díky níž hravě překonávala mnohé životní problémy, které jí osud stavěl do cesty. Pouze jedinkrát opustila svou nepřekonatelnou bohorovnost, a to když fatálně onemocněla a potom zemřela její druhorozená dcera Margaret.

7 zajímavostí ze života rebelky Margaret (†71), sestry britské královny

Jenomže z té osudové rány už se nevzpamatovala: sama zemřela sedm týdnů po Margaretině smrti, jak už také víme, ve věku svých bohatě prožitých 101 let. Ještě téhož roku 2002 se Alžběta II., byť posmrtně, stala – v televizní anketě – největší britskou postavou v dějinách.