Čas jen pro mě

Markéta II. se narodila 16. dubna 1940 v Kodani jako Margrethe Alexandrine Dórhildur Ingrid, na trůnu dánské konstituční monarchie sedí a panuje od roku 1972, donedávna ještě s manželem Henrikem. Studovala právo, historii, politologii, ekonomii, sociologii, ale také třeba archeologii.

Královna je také slušná polyglotka: hovoří plynně anglicky, německy, francouzsky, švédsky a norsky. Markétino královské heslo zní: „Guds hjaelp, folkets kaerlighed, Danmarks styrke“, řečeno v jejím rodném jazyce, což do češtiny přeloženo značí „Boží pomoc, láska lidu, síla Dánska“. A pokud je obecně známo, Bůh královně Margaretě přeje, lid ji miluje a Dánsko pod její taktovkou utěšeně vzkvétá.

Reformátorka

Však také tahleta moderní královna výrazně zreformovala svou dědičnou monarchii, vzdala se některých královských titulů a odbourala řadu „nadbytečných“ ceremonií. Přestože má dnes jen relativně nepatrnou výkonnou či politickou moc (plní různé funkce určené ústavou, do aktivní politiky nezasahuje), je nepřetržitě veřejně činná. Ve svých tradičních projevech horuje zejména za toleranci a vlídnost mezi lidmi, a to i vůči přistěhovalcům. Preferuje svobodu slova.

Za své činy královna Markéta II. obdržela řadu domácích i zahraničních vyznamenání: je nositelkou dánského Řádu slona a grónské medaile Nersornaat (z dob, kdy byl její otec králem Islandu, má i tamější jméno Dórhildur); je v pořadí již 1188. dámou Zlatého rouna, což je španělské nejvyšší aristokratické vyznamenání, a také dostala medaili pro Lady Podvazkového řádu. 

Blíží se jí osmdesátka, leč neodstoupí!

Ač kouří svých obligátních „šedesát“ cigaret denně (v posledních letech slíbila, že nebude kouřit na veřejnosti, aby „nekazila mládež a vůbec lid“), dožila se vysokého věku. Významné pětasedmdesátiny oslavila Markéta II. v dubnu roku 2015, kdy suverénně prohlásila: „Nemám žádný problém se svým věkem. Nemohu už sice tančit balet ani běžkovat, ale jinak jsem fyzicky zcela v pořádku.“

Na drzý, leč logický (vždyť její kolegyně nizozemská královna, ale i španělský a belgický král, již dávno předali vlády svým dětem!) dotaz žurnalistů, jestli náhodou nehodlá odstoupit a odevzdat trůn, odvětila stručně, byť zcela radikálně: „Rozhodně ne!“ A tak si její starší synek, princ Frederik, který je nástupnicky „na řadě“, bude muset ještě chvíli počkat.

Královna se ostatně umí také pochválit: „Myslím, že Dánsku se vede dobře,“ prohlásila den před svými 75. narozeninami na oficiální tiskové konferenci. „S ostatními zeměmi máme dobré vztahy a v naší zemi vládne mír. Miluji tuto zemi. Všichni se snažíme, jak nejlépe umíme, a doufám, že Dánové to cítí stejně.“ Mohutné ovace zjevně tedy šťastného a spokojeného lidu to posléze potvrdily.

První královnou z prastarého rodu

Královna Markéta (Margrethe) II. je fakticky zcela první dánskou královnou – a to jde o jedno z nejstarších království na světě. Měla sice předchůdkyni na trůnu, ale ona Markéta I. tehdy panovala (bylo to na přelomu 14. a 15 století) pouze jako regentka.

Možná bychom si měli ujasnit, že označení „regent“ se užívá v případě dočasného zástupce panovníka, tedy jakéhosi „správce říše“, pokud země nemá zatím jednoznačného nástupce za zemřelého panovníka a je třeba ho teprve najít či určit. Slovy historiků se obvykle jedná o dočasnou správu za dosud nezletilého dědičného vladaře.

Podíváme-li se na to z aktuálního hlediska, pak po abdikaci nizozemské královny Beatrix v roce 2013 zůstaly na evropských trůnech – jako poslední panovnice – pouze britská královna Alžběta II. a právě Markéta II. Dánská. 

Prvorozená dcera

Na trůn nastoupila Markéta II. jako prvorozená dcera dánského krále Frederika IX. a někdejší švédské princezny Ingrid zmíněného již roku 1972 po smrti svého královského otce. Na to, aby se mohla stát královnou, se ale musela roku 1953 změnit ústava, protože do té doby mohl v Dánsku vládnout pouze muž.

V době, kdy nastupovala na trůn, byla již Markéta pět let vdaná. V roce 1967 se provdala za francouzského hraběte a diplomata Henriho de Laborde de Monpezata, posléze tedy (jako v případě manžela britské královny Alžběty) prince Henrika. Mají spolu dva syny, zmíněného již prvorozeného Frederika a posléze i Joachima. Oba jsou dnes už ženatí a oba za velice půvabné dámy: Frederik za korunní princeznu Mary, zatímco Joachim má za ženu Marii. Obecně oblíbená královna Markéta II. je navíc také kmotrou nizozemského krále Willéma-Alexandra, švédského prince Carla Philipa a dokonce i řecké princezny Theodory.

Milovnice umění

Kromě své oblíbené archeologie miluje dánská královna Markéta II. zejména malířství. Sama je aktivní malířkou, měla už celou řadu výstav. Dokonce ilustrovala i dánské vydání Pána prstenů, byť pod pseudonymem Ingahild Grathmerová. A nebylo to tak, že by zvítězila v odborné soutěži z pozice královny: její ilustrace si vybral samotný J. R. R. Tolkien, tedy autor knihy.

Není proto divu, že tato milovnice umění, se rozhodla – a to již před 16 lety – mít vlastní uměleckou designovou rakev, celou ze skla. Snad se inspirovala slavnou pohádkou o Šípkové Růžence, možná jen to jen další výtvarný „úlet“ svérázné panovnice.

Autorem moderního sargofágu, který bude začleněn mezi ty tradiční v královské hrobce v kapli sv. Brigity v katedrále v Roskild, je sochař Bjorn Norgaard. Na projektu pracoval od roku 2003, nicméně tento unikátní sedmitunový kolos vznikal částečně i v Česku, kde se na něm podílel osobitý výtvarník a sklář Zdeněk Lhotský.

Královna sargofág od počátku zamýšlela pro sebe i pro manžela: je obložený sklem a jsou na něm zpodobněny dvě postavy, symbolizující královský pár. Jenomže...!

Princ Henrik šokoval veřejnost

Předloni, ve svých 83 letech, princ Henrik šokoval dánskou veřejnost prohlášením, že odmítá být po smrti pohřben vedle své ženy. Podle znalců místních poměrů to vycházelo z jeho frustrace, kterou po celý život prožíval po boku manželky-královny: vždy se prý cítil „odstrčený“ jako „pouhý“ princ.

A nebyl jen druhý, nýbrž dokonce třetí – podle místního protokolu býval na veřejnosti před ním i jeho syn Frederik jako princ-následník. Henrik dokonce svého času natruc prchnul z Dánska do rodné Francie, ale již do tří týdnů byl zpátky: prý na přímou intervenci královny, která ho vždy měla zjevně pod pantoflem.

Královna rozhodla!

Když Henrik loni zemřel na plicní infekci, vyšlo oficiální prohlášení, že v posledních měsících trpěl demencí – a tudíž vlastně byl prohlášen za nesvéprávného, tedy neschopného soudně se rozhodovat.

V poslední vůli překvapil královnu tím, že hodlá být zpopelněn a květiny na jeho pohřbu mají být uspořádány do „kvetoucí zahrady“ jako „hold pro manželku“. Na rozloučenou. Ta s ním však hodlá odpočívat ve společné rakvi, ať chce nebo nechce. Prostě nic podle něj: před sňatkem musel přestoupit z katolictví na protestantismus a teď navíc ještě dají, proti jeho vůli, princův popel vedle Margaret do společné skleněné rakve. Tak rozhodla jeho dominantní žena a královna.