Čas jen pro mě

Jak se vyrovnat s náhlou ztrátou blízkého

Odborná pomoc může pozůstalým pomoci vyrovnat se se ztrátou a minimalizovat její dlouhodobé negativní dopady. Jaká podpora v Česku chybí a co by mohlo pomoci těm, kteří se s náhlou smrtí blízkého musejí vyrovnat?

Mezi nejčastější příčiny náhlé smrti patří zdravotní komplikace, jako jsou infarkt myokardu, plicní embolie nebo cévní mozková příhoda.

Dalšími příčinami mohou být nehody (dopravní, pracovní, sportovní), přírodní katastrofy, sebevražda nebo násilné trestné činy. Každá z těchto situací přináší jedinečné emoční a psychické výzvy pro pozůstalé, kteří se musí vyrovnat nejen se samotnou ztrátou, ale často i s traumatickými okolnostmi úmrtí.

„I v případě, kdy je člověk nevyléčitelně nemocný a dostává paliativní péči, se smrt může jevit jako náhlá, pokud na ni blízcí nebyli dostatečně připraveni. Právě paliativní péče může hrát klíčovou roli nejen při doprovázení nemocného, ale také v podpoře jeho rodiny před smrtí, čímž se minimalizuje riziko komplikovaného truchlení,“ vysvětluje krizová interventka Johana Malá z neziskové organizace Poradna Vigvam.

Důsledky náhlého úmrtí

Náhlá smrt komplikuje proces zármutku a adaptace na novou realitu. Pozůstalý se ocitá pod obrovským tlakem emocí i společenských očekávání, musí nadále fungovat v běžném životě, zatímco uvnitř prožívá hlubokou ztrátu.

Právě v těchto případech mohou sehrát klíčovou roli specializované poradny, které pomáhají zvládnout složité truchlení a zpracovat trauma.

„Velkým problémem je však nedostatečné finanční ohodnocení odborných pracovníků a nejasnosti ohledně gesce pozůstalostní péče. Není jasné, zda spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo jiný resort. Tato resortní roztříštěnost vnáší do oboru finanční nejistotu. Přitom právě včasná odborná pomoc je pro uzdravení klíčová. Regionální dostupnost pozůstalostních služeb je nerovnoměrná a někde chybí zcela,“ upozorňuje Johana Malá z Poradny Vigvam.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Smrt je pro nás těžko uchopitelná, tak přikládáme váhu pověrám a ovládá nás strach

Dopady na rodiny a společnost

Pozůstalé rodiny se často potýkají s dalšími komplikacemi, jako je nešťastná komunikace o smrti, vystavení dětí traumatickým zážitkům nebo násilné okolnosti úmrtí.

V mnoha případech dojde k psychickému zhroucení rodiče, který nastoupí dlouhodobou nemocenskou, čímž se ocitá mimo pracovní systém. Proto je klíčové nabídnout dlouhodobou podporu nejen dospělým, ale také dětem, aby se mohly vrátit do školy a postupně se adaptovat na novou situaci.

Ve vzdělávacím systému je důležité učit děti už od mateřské školy, jak zvládat drobné ztráty, například při odstěhování kamaráda nebo změně učitele. Osvojené copingové strategie mohou v dospělosti pomoci lépe zvládat větší ztráty.

Je proto důležité, aby se děti učily o emocích a o tom, jak je zdravě vyjadřovat. Pokud dítěti neumožníme truchlit a ventilovat své pocity, může se to projevit v pozdějších letech ve formě úzkostí nebo jiných psychických obtíží.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Jak se vyrovnat s traumatickou ztrátou?

Náhlá smrt může pozůstalého konfrontovat s řadou obtížných emocí. Pokud nebyl při úmrtí blízkého přítomný, může pociťovat vinu nebo lítost. Naopak, pokud u smrti byl, může ho pronásledovat trauma spojené se zážitkem z posledních chvil života zesnulého.

Důležité je dát si čas a prostor na prožití zármutku. Emoční adaptace na ztrátu není krátký proces a každý má právo truchlit svým tempem. „Není správné očekávat, že smutek přejde za pár týdnů nebo měsíců. Každý člověk potřebuje jinou dobu k vyrovnání se se ztrátou a je důležité, aby na sebe nebyl tvrdý," říká Malá z Poradny Vigvam.

Pozůstalostní péče je klíčovou součástí prevence patologických důsledků ztráty. Její rozšíření a systematická podpora by mohly snížit dlouhodobé dopady náhlých úmrtí na jednotlivce i společnost jako celek.

Zdroje informací: poradna-vigvam.cz a policie.gov.cz