5 rad, jak zvládnout návrat dětí do školního režimu

Životní styl / Psychologie

5 rad, jak zvládnout návrat dětí do školního režimu

datum: 30. 8. 2021 10:00 autor: redakce ve spolupráci s psycholožkou a koučkou Kamilou Velkovou

Než se nadějeme začne dětem další školní dobrodružství. I když se po dlouhé domácí výuce většina z nich do školy těšila, teď po prázdninách může být vše jinak. Děti si zvykly na volnější režim, více se zafixovaly na rodiče a návrat do školních lavic nemusí vítat zrovna s radostí. Co tedy jako rodiče můžete udělat, především pro mladší děti, abyste jim přechod od prázdninových radovánek k učení usnadnili?

Podporujte psychickou pohodu Jsou děti, které se do školy opravdu těší, ale jiné mohou mít z návratu do lavic i strach, hlavně nyní v době nejrůznějších opatření. Důsledkem vleklé distanční výuky je také snížená motivace a nesoustředěnost. Je tedy velmi důležité s dětmi mluvit, ať vědí, že tu jste pro ně a jste jejich oporou. Probírejte spolu pozitivní i nepříjemné pocity, vysvětlujte opatření a snažte se být sami v pohodě, protože u vás začíná i vyrovnanost vašich ratolestí. Napojení na matku nekončí porodem. Vazba dítě – rodič trvá v určité míře celý život. V dětství bývá velmi intenzivní, proto emoční projevy dětí mohou být odrazem emocí rodičů. Pokud tedy my rodiče máme z nástupu dětí do školy strach nebo cítíme úzkost, je velká pravděpodobnost, že to dítě vycítí.
Učte děti hrou Především menší děti se s učením lépe sžijí, pojmete-li jej hravě. Čtení, skládání slov, počty či rozpoznávání tvarů lze trénovat například s využitím želatinových písmenek a číslic Haribo Bären-Schule. Logické myšlení a orientaci zase natrénujete při dámě s Haribo Berries. „Někteří rodiče se od září zase po dlouhé době opět možná stanou ‚taxikáři‘. Mnoho dětí tráví v autě velké množství času, které je právě možné využít i k hravé výuce nebo k povídání a navázání tak hlubšího vztahu s dítětem,“ doporučuje psycholožka a koučka Kamila Velková.
Postupně jim vneste do života řád Vstávání, největší strašák dětí i dospělých. Vybavte noční stolek vašeho dítka novým super budíkem, se kterým se mu bude vstávat o poznání lépe. Důležitá je i postupná příprava na pravidelný školní rytmus. Začněte zkracováním doby, kdy musí jít spát, a pokračujte třeba tím, že spolu budete plánovat čas. Můžete si vytvořit rozvrh, kde dítě uvidí, jaké aktivity má naplánovány – společný výlet, hraní si, návštěva kamaráda či babičky apod. Kvalitní spánek je naprosto zásadní. Pro děti snad ještě více než pro dospělé. Pravidelná večerka a večerní „rutina“ napomáhá k lepšímu spánku, a tedy i snazšímu vstávání. U starších dětí, které tráví před spaním čas na mobilním telefonu, odborníci doporučují telefon vypnout a dát do jiné místnosti minimálně 2 hodiny před spaním. Je mnoho výzkumů, které prokazují, že „modré“ světlo z mobilů a televize (pohyb fotonů) aktivuje vyplavování kortizolu, tzv. stresového hormonu, který jako by tělu říkal, že teď nemůže jít spát.
Království pro práci i odpočinek Podle průzkumu Salfordské univerzity ve Velké Británii platí, že čím lépe je navržena učebna, tím lepší známky děti mají. Vzhled třídy sice příliš neovlivníte, ale u dětského pokoje to je jiná a na děti nemá jeho uspořádání o nic menší vliv. Pokojíček má být místem odpočinku, hraní i studia, proto je nutné ho potřebám dítěte přizpůsobit. Když je nám někde příjemně, trávíme tam více času. Dovolme tedy dětem, aby si svá království pomohly spoluzařídit – zeptejte se jich, jakou věc by si do svého pokojíčku přály. Vyberte spolu výmalbu pokoje, nábytek či dekorace. Veselé rolety pokoj prozáří, nové povlečení s oblíbenými hrdiny zlepší spánek i náladu. Dbejte však na to, aby byly prostory pro odpočinek a práci odděleny a aby dítě nebylo při studiu rozptylováno třeba televizí či telefonem.
Odměňujte za snahu, nejen za výsledek Věděli jste, že čím dál více psychologů se shoduje na tom, že motivovat dítě odměnou za výsledek je kontraproduktivní? Pokud dítě dělá maximum a výsledku se mu nedaří dosáhnout, připadá si, že selhalo a odnáší si tím do života zkušenost, že ačkoliv se snaží sebevíc, stejně neuspěje. Proč by se tedy mělo snažit, když je to k ničemu? Mnohem účinnější je soustředění se na proces a odměňování snahy samotné bez ohledu na to, jestli bylo výsledku dosaženo nebo ne. Podpoříte tak u dětí zaměření se na přítomnost.

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!