Čas jen pro mě

Dívka se nevrátila

Eszter Solymosiová pocházela z chudé rodiny a pracovala jako služebná v Tiszaeszláru, vesnici ležící na východě tehdejšího Uherska. 1. dubna 1882 ji zaměstnavatelka poslala do obchodu pro barvu. Eszter odešla, ale domů se už nevrátila.

Dívka mohla utéct, nešťastnou náhodou spadnout do řeky nebo se stát obětí násilného činu. Důkazy chyběly, přesto se ve vsi záhy začala šířit mnohem děsivější verze. Protože Eszter zmizela krátce před židovským svátkem Pesach, začalo se tvrdit, že ji místní Židé zavraždili a její krev použili při náboženském obřadu.

Šlo o takzvanou pověru o rituální vraždě, která po staletí sloužila k pronásledování židovských obyvatel. Židovské náboženství přitom používání krve zakazuje. V atmosféře předsudků ale rozum ustoupil senzaci.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Elizabeth Brownrigg: Porodní bába utýrala svou pomocnici k smrti

Kdo byla Eszter?

Podle údajů vycházejících z matričních a archivních pramenů se Eszter Solymosiová narodila 9. prosince 1867 v Tiszaeszláru. Otec János Solymosi zemřel ještě před jejím narozením. Eszter měla nejméně dva starší sourozence – sestru Zsófii a bratra Jánose. Také oni si vydělávali službou u cizích lidí. Matka se jmenovala Mária a sama se starala o děti. Rodina žila ve velmi skromných podmínkách.

Eszter proto začala přibližně ve dvanácti letech pracovat jako domácí služebná. Během následujících dvou let vystřídala několik domácností v Tiszaeszláru a okolí. V době zmizení sloužila u rodiny Andráse Huriho. Jeho žena ji 1. dubna 1882 poslala pro černou barvu, která měla posloužit při velikonočním úklidu a opravách v domácnosti.

Ester Solymosiová

Dětský svědek pod nátlakem

Ústřední postavou obžaloby se stal přibližně čtrnáctiletý Móric Scharf, syn správce místní synagogy. Nejprve tvrdil, že o osudu Eszter nic neví. Při výsleších bez přítomnosti rodiny však začal vypovídat, že vraždu viděl klíčovou dírkou.

Chlapec popsal, jak měla být Eszter odvedena do synagogy a tam usmrcena. Jeho líčení obsahovalo rozpory a při pozdější rekonstrukci se ukázalo, že z místa, které označil, nemohl údajný čin pozorovat. Přesto byly zatčeny více než dvě desítky lidí a patnáct mužů nakonec stanulo před soudem. Někteří strávili ve vazbě přibližně patnáct měsíců.

Případ mezitím využili antisemitští politici Géza Ónody a Győző Istóczy. Z místní tragédie udělali celouherskou politickou záležitost a protižidovská obvinění zazněla dokonce v parlamentu. Proces sledovaly noviny v monarchii i zahraničí.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Zmizela beze stopy: Případ Moniky Frischholz dodnes straší bavorskou vesnici

Tajemné tělo z řeky

Dne 18. června 1882 vytáhli u Tiszadady z řeky Tisy tělo mladé ženy. Na sobě mělo Eszteřiny šaty, ale její matka odmítla mrtvou jako svou dceru poznat. Názory lékařů na věk i totožnost zemřelé se rozcházely. Na těle však nebylo poranění hrdla, které popisovalo údajné dětské svědectví.

Stejně jako matka i sestra Zsófia odmítla potvrdit, že mrtvá dívka je Eszter. Upozorňovala mimo jiné na odlišnosti chrupu. Oblečení nalezené na těle však obě ženy poznaly jako Eszteřino.

Místo aby nález pověsti ukončil, objevila se nová konspirační teorie: Židé prý opatřili cizí tělo, oblékli je do Eszteřiných šatů a hodili do řeky, aby zakryli vraždu. Ani pro toto tvrzení neexistovaly důkazy.

Proces začal v červnu 1883 v Nyíregyháze. Obhajobu vedl respektovaný právník, spisovatel a poslanec Károly Eötvös. Poukazoval na rozpory ve výpovědích i na problematické postupy vyšetřovatelů. Při rekonstrukci se navíc potvrdilo, že Móric nemohl údajnou vraždu vidět tak, jak tvrdil.

Dne 3. srpna 1883 soud všechny obžalované jednomyslně osvobodil. Rozsudek ovšem nenapravil škody, které aféra způsobila. V několika městech následovaly protižidovské nepokoje a pověra dál žila vlastním životem.

Co se stalo Eszter?

Nejpravděpodobnější možností zůstává, že tělo nalezené v Tise skutečně patřilo Eszter a dívka se utopila – náhodou, vlastní rukou, případně po dosud neznámém násilném činu. Kvůli stavu ostatků nebylo možné příčinu smrti bezpečně určit.

Záhada tak zůstává nevyřešená. Ještě znepokojivější než samotné zmizení je však rychlost, s jakou společnost zapomněla na ztracenou dívku. Eszter se proměnila v nástroj politického boje a skutečnou obětí případu se vedle ní stali i nevinně obvinění lidé. Tiszaeszlár proto není jen starou kriminální záhadou, ale také varováním, co se může stát, když předsudky dostanou přednost před důkazy.

Zdroje informací: encyclopedia.yivo.org; perspectivia.net a library.hungaricana.hu