Čas jen pro mě

Dětství měl nešťastné, matka byla těžká alkoholička, syna krutě bila a jeho otce ponižovala. Nerozuměl si ani se sestrami, které na něj žalovaly tyranské matce. Když otec od rodiny odešel, Edmundovy vztahy s matkou se nadále zhoršovaly a nakonec byl po všeobecné dohodě poslán bydlet na vzdálený ranč k prarodičům z otcovy strany. Ani tam se však necítil příliš dobře. Babička ho vychovávala tvrdě a křesťansky, což těžce snášel.

Vražda prarodičů a pobyt na psychiatrii

V srpnu 1963, kdy mu bylo šestnáct let, to už nezvládl – vzal pušku a babičku i s dědečkem zastřelil. Pak zatelefonoval své matce, aby se „pochlubil“. Než přijela policie, stihl babiččině mrtvole nožem takřka oddělit hlavu od těla...

Několik následujících let pak strávil v psychiatrické léčebně Atascadero. V roce 1969 však soudní komise přes varování psychiatrů rozhodla, že se má vrátit domů. Kemper předpokládal, že nyní bude vše jinak – vždyť se vracel jako „velký, tvrdý chlap“! Matka ale stále holdovala alkoholu a syna i nadále ponižovala a vysmívala se mu. Pracovala na univerzitě a jednou mu ve zlém rozmaru zakázala stýkat se se studenty, protože jsou to prý na rozdíl od něj slušní lidé a on jich „není hoden“.

Předstíral, že se zařadil do společnosti

Kemper se navenek tvářil, že se zařadil do společnosti, občas i pracoval, ale v noci se projížděl autem a brával k sobě stopařky. Svezl jich stovky a postupně si vytvořil systém otázek, díky němuž si mohl vybírat právě dívky z dobrých rodin, kterých podle matky nebyl hoden. Zároveň si auto vybavil páčkou pod sedadlem, jíž mohl zablokovat dveře u spolujezdce. A pak jednou po hádce s matkou nabral dvě osmnáctileté stopařky – Mary Ann Pesceovou a Anitu Luchessovou. Nebyly ani hezké, ani ošklivé, ale podle jejich povýšeného a pohrdavého chování ihned poznal, že jsou to ty pravé!

Zavezl je do blízkého lesa. Nejprve se vrhl na Mary Ann a začal ji škrtit. „Bránila se a křičela. Byl jsem frustrovaný. Vzal jsem nůž a bodl jsem ji. Neumřela. Ve filmech se umírá okamžitě, v životě to vůbec takhle není,“ uvedl Kemper později. Když první krvavý čin dokonal, pustil se do zcela paralyzované Anity. Po urputném boji nakonec noži podlehla i ona.

Pak Kemper naložil mrtvoly do kufru a odvezl si je domů, do svého pokoje. Vyfotil se s nimi a s některými částmi jejich těla se ukájel. Nakonec jim uřízl hlavy, a jak si s nimi „hrál“, jedna mu spadla a kutálela se po podlaze. Hluk rozzlobil souseda zdola, který koštětem zabouchal do stropu. „Kámo, je mi líto, ale upadla mi hlava,“ zavolal na něj. Druhý den pohřbil zbytky dívčích těl v horách nad Santa Cruz.

Rohožka z lidských vlasů

S fotografiemi obětí si vystačil zhruba čtrnáct dnů, pak musel pokračovat. Jeho příští obětí se stala patnáctiletá Aiko Koová, již rovněž ubodal a rozřezal, a po ní následovaly další. Jedné z mrtvol ostříhal vlasy a vyrobil si z nich rohožku před dveře.

Po nějaké době ji však vyhodil, protože mu prý až příliš připomínala realitu. Paradoxní je, že byl právě tou dobou přezkoumáván psychiatrem, který do zprávy napsal, že u Kempera spočívá jediné nebezpečí v tom, jak řídí motocykl!

Své tehdejší rozpoložení Kemper později popsal jako stav po velké dávce drogy – byl prý naprosto nepříčetný. Přesto však pro okolí dál dokázal předstírat, že je zcela normální. Chodíval popíjet do místního baru, kde se scházeli policisté a mnohdy přímo před ním řešili detaily jeho vlastních vražd. Kemper dokonce v době svého běsnění chodil s dcerou šéfa kriminální brigády ze Santa Cruz! Ten ho považoval za výbornou partii pro dceru a pozval ho na rodinnou večeři. Kempera prý napadlo, že by bylo legrační, kdyby policisté našli rodinu svého šéfa s uřezanými hlavami, ale nakonec od plánu upustil.

Obětí bylo stále víc a Kemper začínal tušit, že to takhle dlouho nepůjde. Znal příběhy sériových vrahů, věděl, že si někteří z nich nakládali části těl do zavařovaček, a cítil, že tahle fáze pomalu nastává i u něho. Zvlášť když čistě pro pobavení pohřbil hlavu jedné z obětí pod oknem své matky. Tehdy mu došlo, že by běsnění mohl završit velkým finále...

Policejní foto Edmunda Kempera. (zdroj: Wikimedia Commons)

Velikonoční finále

Celý večer před Velkým pátkem 1973 popíjel. Pak usnul a probudil se, až když jeho matka přišla domů. Naposledy se pohádali. Kemper za ní potom zašel do jejího pokoje, ale ona si četla a nechtěla být rušena. „Sakra, to tu zůstaneš stát celou noc, aby sis se mnou povídal?“ rozkřikla se. Neodpověděl, odešel k sobě a lehl si do postele. Usnout však nedokázal. Okolo čtvrté ráno vstal, s kladivem v ruce se vrátil do matčina pokoje a spící ji umlátil. Poté jí nožem vyřízl hrtan a zahodil ho do odpadkového koše. Nakonec od těla oddělil hlavu, postavil ji na krbovou římsu a strefoval se do ní šipkami. Ráno pak zavolal přítelkyni své matky Sally Hallettové a pozval ji na večeři s překvapením. Jakmile usedla a prohlásila, že je „mrtvá“ únavou, Kemper ji vzal za slovo – omráčil ji, uškrtil a potom naposledy v životě uřízl lidskou hlavu.

Na velikonoční neděli ho však zachvátila panika. Nechal na stole vzkaz pro policii, nasedl do auta a vyrazil směr Colorado. Jel osmačtyřicet hodin, aniž by ho zatkli, ačkoli cestou dostal pokutu za rychlou jízdu. Nakonec sám zatelefonoval na policii v rodném Santa Cruz a udal se. Nejprve to prý považovali za vtip, smáli se, že volá „Velký Ed“ a přiznává se k vraždám. Ale brzy je smích přešel...

Kemper byl zatčen a v listopadu 1973 porotou uznán vinným osmi vraždami (za zabití prarodičů byl již souzen). Ačkoli sám žádal trest smrti, dostal doživotí 

Nyní žije devětašedesátiletý Edmund Emil Kemper ve věznici Vacaville v Kalifornii. 

Více informací naleznete na www.serialkillers.cz.