Čas jen pro mě

Obyvatelé severochorvatské oblasti Hrvatsko Zagorje, kde se mnoho let skrýval před spravedlností, se ho však báli a ulevilo se jim až po jeho smrti. 

Dětství s tyranem

Vinko Pintarić se narodil 3. dubna 1941 ve vesničce Zrinski Topolovac nedaleko města Bjelovar. Během druhé světové války se jeho otec Ilija přidal k partyzánům, ale těsně před koncem války byl odvlečen ustašovskou armádou a strávil s nimi několik měsíců. Po válce se vrátil domů, pro změnu ho ale zbili a pak zajali agenti bezpečnosti. Přestože Vinkova matka naléhala na Ilijovy partyzánské kamarády, aby zasáhli, oni odmítli. Ilija se už nikdy nevrátil; hned druhý den po zatčení byl zastřelen.

Vinkova matka se po několika letech znovu vdala. Otčím byl těžký alkoholik, který matku, Vinka i jeho staršího bratra Josipa fyzicky týral. Všechny tyto události vyvolaly ve Vinkovi trvalý pocit zrady a podnítily v něm agresivitu. Často mluvil o tom, že „pomstí svého otce“. V dospívání se začal zajímat o střelné zbraně – a několik si jich nelegálně opatřil a pytlačil s nimi.

První brutální vražda

O jeho prvním manželství se toho moc neví. Trvalo jen pár měsíců. Rodina jeho ženy ho údajně neustále ponižovala. V afektu napadl a zbil své švagry. Ti ho udali a Vinko šel poprvé do vězení. Po návratu se přestěhoval do Zaboku a oženil se s Katicou Tisanić, rozvedenou ženou s dítětem. Postavili si dům a narodila se jim dcera. Pintarić se snažil být dobrým manželem a otcem a chvíli se mu to i dařilo.

Pak spáchal první vraždu. 26. dubna 1973 se ucházel o práci v místní továrně, ale byl odmítnut. Odešel zklamaný a přesvědčený, že za tím stojí jeho bratr, který v továrně pracoval. Místo domů si to namířil do místní hospody a opil se. Když se pozdě večer vracel, potkal sousedy, se kterými se pohádal. V alkoholovém opojení Pintarić běžel do svého domu pro pistoli a začal střílet. Vid Želimorský útok nepřežil, Mat Papišta zůstal ležet zraněný. 

(zdroj: Wikimedia Commons)

Odnesla to manželka

Vinko se celých osmnáct dní úspěšně skrýval, pak šel dobrovolně na policii. Vyšetřující soudce nařídil psychiatrické vyšetření. 18. září 1973 z nemocnice uprchl.

V té době byl přesvědčený, že Katica se určitě spikla s policií proti němu. Namol opilý 24. října 1973 večer ji Pintarić střelil puškou do hlavy a oknem domu uprchl. Údajně si ani nepamatoval, že manželku zabil... Tři měsíce opět strávil na útěku, než byl v lednu 1974 zadržen.

Policie obklíčila dům, kde se schovával, a po krátkém vyjednávání se Pintarić vzdal bez odporu.

Místo trestu smrti dvacet let

Byl odsouzen za dvě vraždy, pokus o vraždu a ohrožování sousedů střelnou zbraní. Přiznal se, ale vinu popíral. Podle něj se to stalo pod vlivem alkoholu a k vraždám byl vyprovokován. Původní rozsudek zněl: trest smrti. K jeho úlevě však po odvolání dostal nejvyšší možnou horní hranici – dvacet let vězení.

Trest si odpykával ve věznici Stara Gradiška. Tam sekal dobrotu, za dobré chování se například mohl věnovat pěstování květin. Po osmi letech požádal o podmínečné propuštění, ale bylo zamítnuto. Nakonec kuriózním způsobem uprchl. Podařilo se mu přidat své jméno na seznam vězňů, kteří mohou jít na několikadenní dvolenou. 

Dne 21. února 1982 opustil nelegálně brány vězení a napsal svému právníkovi, že utekl. Oznámil mu také, že zabije spoustu lidí.

Dal se dohromady s Barbarou Šipek z vesnice Andraševec poblíž Donje Stubica. Bydlel u ní a společně uskutečnili několik loupeží ve vesnici a okolí. Místní obyvatelé dobře věděli, o koho jde, ale měli z něj smrtelný strach. Když Barboru v dubnu 1983 zatkla policie, Pintarić vyzbrojený brokovnicí vtrhl do nedalekého domu Kuceljů a vyhrožoval zabitím „třiceti lidí“, pokud nebude jeho milenka propuštěna. Milanovi a Matiji Kuceljovi se však podařilo Pintariće přemoci a udeřit sekáčkem. Nechali ho ležet na zemi a okamžitě zavolali policii. Pintarić byl těžce zraněn, ale přežil. V důsledku zranění mu zůstala částečně nepohyblivá pravá ruka.

A znovu v base

Pintarić byl obviněn z vyhrožování, pokusu o vraždu a třiceti případů vloupání. Znovu byl odsouzen na dvacet let a poslán do lepoglavského vězení. Život za mřížemi se mu ani trochu nezamlouval, a tak se rozhodl znovu uprchnout. Dne 3. září 1989 dostal jednodenní dovolenou, ze které se nevrátil.

Zato se vrátil ke svému typickému způsobu života. Vykrádal chaty a víkendové domy v okolí Hrvatsko Zagorje.

V červnu 1990 získala policie tip – Pintarić byl viděn poblíž Zaboku. Při této příležitosti vyslechli také majitele nedaleké chaty Rudolfa Belinu. O několik dní později byl Belina nalezen mrtvý. Jak se později zjistilo, Vinko si myslel, že ho Belina udal úřadům, tak ho zastřelil. Krátce poté Pintarić zavraždil Stjepana Kišura, souseda Barbary Šipek proto, že údajně zabil jedno z jejích kuřat. Jeho pátou a poslední obětí byl Božo Habek, zastřelený 2. srpna 1990 jen proto, že se zeptal již paranoidního Pintariće, jestli někoho hledá.

Policie se dvakrát pokusila neúspěšně Pintariće zadržet. Při obou těchto příležitostech však Pintarić zahájil palbu, zranil policistu a podařilo se mu uprchnout.

Konečně dopaden!

Ten už nebyl tak ostražitý, částečně kvůli popíjení alkoholu. V květnu 1991 policisté obdrželi informaci, že Pintarić je na návštěvě u své nové milenky Ankice Buhiniček.

Když Pintarić ráno odcházel z jejího domu, vyzvali ho, aby se vzdal. Ten ale začal střílet. Po krátké přestřelce byl Pintarić zraněn a ukryl se v domě. Stále se odmítal vzdát a požádal o svého právního zástupce. Když právník přišel, Pintarić chtěl, aby šel za ním dovniř. To policie nedovolila. V poledne téhož dne bylo jasné, že se dobrovolné nevzdá a policie použila slzný plyn. Pintarić obvinil milenku, že ho „zradila“, a střelil ji do břicha. Policie uslyšela výstřel a vrthla do domu. Vinko byl zastřelen, Ankice přežila.

Vinko Pintarić je pohřben na lepoglavském hřbitově v neoznačeném hrobě.