Čas jen pro mě

Narodil se 2. října 1853 do bohaté irské šlechtické rodiny jako vnuk hraběte z Kenmare. Od dětství trávil volný čas „aristokratickými“ radovánkami – plachtěním, lovem, jízdou na koni a tenisem.

„Veselý“ tenista

Okouzlující mladík, pátý syn v rodině, neměl moc naději na získání většího dědictví, tak se věnoval tenisu. A talent mu rozhodně nechyběl. Podle současníků měl nápadný energický a atraktivní styl hry. V roce 1879 vyhrál Irish Open a dostal se až do finále Wimbledonu, kde prohrál s Johnem Hartleyem, mimochodem jediným knězem, který kdy vyhrál tento turnaj. Tehdejší dobový tisk napsal, že „veselý Ir“ během hry zápasil i s kocovinou.

Záliba v pití a drogách se mu stala osudnou a kvůli tomu se mu život vymkl z rukou. Slibně se rozvíjející tenisová kariéra skončila v roce 1883 – tehdy po řadě porážek skončil se sportem úplně.

Žil z peněz, které mu v podobě pravidelné renty velkoryse poskytovala rodina, ale to na nákladný život nestačilo. Hodně utratil za alkohol a hodně prohrál v hazardních hrách. Pak potkal Marii.

Švadlenka Marie

O ní toho moc nevíme. Narodila se roku 1860 ve Francii, otec byl obchodník se železem. Proti vůli rodičů se jako mladinká vdala, ale manžela nakonec po několika týdnech opustila a utekla do Londýna, kde se živila jako švadlena. Mezitím se stala vdovou, když první manžel náhle zemřel.

V Londýně se provdala za důstojníka anglické armády, i ten za záhadných okolností zemřel. Dvojnásobná vdova pak musela rozprodat své šperky, aby měla z čeho žít.

Peníze se rozkutálely

Setkání Marie a Vere Goolda bylo osudné pro oba. Po svatbě 1891 si pronajali velký byt v londýnském West Endu a prosluli pořádáním luxusních a extravagantních večírků. Není divu, že se brzy dostali do finančních problémů a neplatili nájem.

V roce 1902 rozhořčený majitel bytu zjistil, že byt je prázdný a že povedení manželé dokonce rozprodali i jeho nábytek. Ti už byli v té době v Kanadě, kam stačili mezitím prchnout. Tam Marie založila prádelnu, která vcelku prosperovala. To by ovšem nesměli peníze okamžitě rozkutálet v hazardních hrách.

Směr Monte Carlo

Pak je napadlo, že získají peníze v kasinu v Monte Carlu. Vere údajně získal informace o tajích hracího systému v monackém kasinu a na základě toho připravil plán, podle kterého měli vyhrát velké peníze.

Roku 1907 se přemístili z Kanady do slunného Monaka a – jak bylo jejich zvykem – pronajali si velký luxusní byt. Podle svědků byli vždy elegantně oblečeni, měli dobré vychování, a tak se brzy dostali do místní tzv. lepší společnosti. A bez problémů platili účty. Jejich tehdejší přátelé se shodli, že Goold byl tichý a nenápadný, tiše mluvil. Jeho žena byla viditelně dominantní.  

Půjčka od bohaté dámy

Jenže peníze pomalu docházeli a ruleta v kasinu zatím další nepřinesla, spíš naopak. Manželé se cíleně seznámili s bohatou dánskou vdovou Emmou Levinovou a brzy se s ní začali přátelit. Pak ji požádali o půjčku ve výši 1000 franků a o zapůjčení šperků.

Paní Levinová se chystala opustit Monte Carlo a požádala Gooldonovi o vrácení půjčky. Ti se ale k tomu moc neměli. Emma Levinová se tedy pro své peníze vypravila k nim do bytu. Soused později vypověděl, že slyšel křičet ženský hlas: „Nech mě být,“ ale nevěnoval tomu pozornost, myslel si, že jde o nějakou domácí hádku.

Hrůzný obsah kufrů

Za několik dní si portýr na nádraží v Marseille všiml červené tekutiny, která kapala ze zavazadel. Ta patřila elegantnímu a bohatě vypadajícímu anglickému páru. Zatímco šli na snídani do místního hotelu, požádali portýra, aby kufry poslal do Londýna. Když se vrátili, odbyli ho informací, že v kufrech jsou čerstvě usmrcená kuřata, která se musí rychle dopravit do Londýna. Mladý muž se s touto odpovědí nespokojil a zavolal policii.

To, co našli, je šokovalo. V jednom zavazadle byl ženský trup bez hlavy a dolních končetin. Uvnitř druhého pak zbývající části těla.

V bytě v Monte Carlu zůstaly na stěnách stopy krve, které se shodovaly s krevní skupinou Emmy Levinové.

Tehdejší noviny Le Petit Journal z 25. srpna 1907 informovaly o vraždě na titulní straně. (zdroj: Wikimedia Commons)

Spravedlivý trest

Oba manželé byli okamžitě zatčeni. Vere svou ženu miloval tak, že všechno vzal na sebe. Soud však nevěřil, že by byl schopen sám vraždit. Byl viditelně poznamenaný závislostí na alkoholu a opiátech a neschopný učinit samostatně jakékoli rozhodnutí. Byl odsouzen k doživotí na Ďáblově ostrově ve Francouzské Guineji. Zhruba rok po příjezdu tam roku 1909 spáchal sebevraždu.

Marie nejprve dostala trest smrti, ale protože monacká vláda neměla k dispozici gilotinu, ani popravčí, byl trest změněn na doživotí. Zemřela v roce 1914 ve věznici v Montpellier na tyfus.