Čas jen pro mě

Když se roku 1946 narodil, proslýchalo se, že ho jeho svobodná matka má s vlastním otcem, tedy s dědečkem. Později se však vdala a její manžel ho adoptoval.

Rozmlouval sebevrahům smrt

Přestože prý byl už v období dětství a dospívání „divný“, pedagogové na univerzitě ho považovali za milého a inteligentního muže (diplom získal v oboru psychologie). Když se jako dvaadvacetiletý začal úspěšně angažovat v politice, říkali o něm, že je „chytrý a agresivní“.

Kolegové ze seattleské krizové linky pro sebevrahy, kde pracoval počátkem sedmdesátých let, zase tvrdili, že byl skvělý a vždy věděl, co volajícím zoufalcům povědět. Psychiatrička, která ho později vyšetřovala, uvedla, že trpí afektivní bipolární poruchou, přičemž zločinů se dopouštěl v depresivních fázích. A kriminalisté si díky němu rozšířili slovníček pojmů o výraz „sériový vrah“. Takový byl Ted Bundy...

Ted Bundy v roce 1979. (zdroj: Wikimedia Commnons)

První prokázané násilí

Ačkoli není vyloučeno, že Bundy vraždil už dřív, série třiceti vražd, jež mu byly prokázány, začíná 4. lednem 1974. Tehdy se pozdě v noci vloupal do přízemní ložnice osmnáctileté Joni Lenzové, studentky a příležitostné tanečnice. Omráčil ji údery železnou tyčí a následně sexuálně zneužil, přičemž jí způsobil četná vnitřní zranění lékařským zrcátkem. Deset dnů zůstala v bezvědomí a nakonec sice přežila, ale s trvalým poškozením mozku.

Měsíc nato se stejným způsobem vloupal do ložnice Lyndy Ann Healyové, hlasatelky místního rádia. I tu zbil do bezvědomí a poté oblékl do džín a bílé blůzy a odnesl ji ulicí do svého Volkswagenu Beetle.

Bílý Volkswagen Beetle by mohl vyprávět...  (zdroj: Wikimedia Commnons)

Každý měsíc jedna studentka

Od té doby zmizela ze Seattlu a jeho širokého okolí vždy zhruba jedna studentka měsíčně. V březnu to byla Donna Mansonová, která si vyjela na jazzový koncert do sto kilometrů vzdálené Olympie a na kolej už se nikdy nevrátila. V dubnu se ztratila Susan Rancourtová z Ellensburgu (asi 180 km od Seattlu). Svědek později uvedl, že v její blízkosti viděl muže s ovázaným ramenem a zaparkovaný Volkswagen Beetle...

Od 6. května se pohřešovala Roberta Parksová; nedorazila na domluvenou schůzku do kavárny v oregonském městě Corvallis. Dívky spojovalo to, že měly bledou pleť a dlouhé vlasy a až na jedinou výjimku byly studentkami univerzity.

1. června byla naposledy spatřena Brenda Caroll Ballová. Cestou z restaurace mluvila s hnědovlasým mužem se sádrou na rameni. Už 11. června zmizela další studentka, a to na dobře osvětlené cestě mezi kolejí a sídlem sesterstva, jehož byla členkou. Policie prohledala celý kampus, ale žádný důkaz nenašla, jen pár svědků, kteří si vzpomněli na muže se sádrou na rameni a s těžkým kufrem...

Důležité svědectví

Zdálo se, že záhadný únosce nabyl většího sebevědomí a zkracuje intervaly mezi zločiny. Nemohl tušit, že se blíží chvíle, kdy bude jeho totožnost prozrazena. Když v půli července zmizela za bílého dne z pláže kousek od Seattlu mladá žena, přihlásilo se několik svědkyň s tím, že je na parkovišti u pláže požádal příjemně působící mladý muž s lehkým kanadským nebo britským přízvukem, aby mu do jeho Volkswagenu pomohly naložit kajak, protože to se sádrou nezvládne. A ten muž se jim navíc představil jako Ted!

Policie ho nepovažovala za podezřelého

Jeho popis vyšel ve všech místních novinách a brzy se ozvaly dvě Bundyho bývalé přítelkyně: Elizabeth Kloepferová, s níž udržoval partnerský vztah dokonce několik let, a Ann Ruleová, s níž se seznámil na krizové lince a jež o něm později napsala slavnou knihu. Ačkoli obě tvrdily, že jde o Teda Bundyho, policie ho nakonec z vyšetřování vyloučila.

O dva měsíce později našli lovci v sammamishském lese ostatky několika žen – znetvořené lebky vypovídaly o použití těžkého tupého nástroje. Jenže v té době byl už Bundy docela jinde – na univerzitě v Salt Lake City v Utahu, kde začal studovat práva. A kromě toho také dál vraždil...

Přesunul se na jiné místo

Šestnáctileté Nancy Wilcoxové slíbil, že když mu bude po vůli, nezabije ji. Nakonec ji stejně zavraždil a znásilnil i po smrti. Po ní přišly na řadu dvě sedmnáctileté dívky (jedna byla dokonce dcerou policejního šéfa) a další oběti.

Štěstí měla Carol DaRonchová, již Bundy oslovil na parkovišti s tím, že je policista a má ji odvézt sepsat protokol, protože se jí prý někdo vloupal do auta. Když ji později napadl, podařilo se jí otevřít dveře a vyskočit – v protisměru jedoucí řidič jí zastavil a vzal ji k sobě.

Chytili ho náhodou

Ačkoli byl jeho popis všude, Bundy vraždil dál. Až do chvíle, kdy byl v utažském Grangeru náhodně zastaven kvůli dopravnímu přestupku. Při tom si strážník všiml, že v jeho autě chybí sedadlo spolujezdce, zato v kufru jsou věci, jež motoristé většinou nevozí – maska, punčochy, páčidlo, pouta... Pak už to šlo rychle. Bundy byl zatčen a po konfrontaci s Carol DaRonchovou se začal postupně přiznávat.

Skok z okna

Protože se rozhodl, že se bude obhajovat sám, požádal v roce 1977 při převozu do Aspenu o návštěvu soudní knihovny, aby si mohl prostudovat právní spisy. Když však hlídač na okamžik odešel, otevřel si Bundy okno v druhém patře a přes několik střech z budovy seskákal na svobodu. Dokázal se ukrývat týden, než byl znovu zatčen.

Ted Bunty ve vazební věznici na Floridě  (Wikimedia Commnons)

Druhý útěk

Nicméně během Vánoc, kdy byl ve věznici zmatek, se mu podařilo uprchnout ještě jednou. Tentokrát šikovně naskládal pod deku knihy tak, aby působily jako jeho spící tělo. Než se na to přišlo, byl už Bundy v Chicagu, odkud dorazil do Ann Arbor, kde si pod falešným jménem pronajal pokoj.

Ale ani na útěku nedokázal potlačit touhu vraždit. 15. ledna 1978 se vloupal na kolej místní univerzity, kde údery klackem a škrcením punčochou zavraždil jedenadvacetiletou Margaret Bowmanovou a její o rok mladší spolubydlící Lisu Levyovou, které navíc uřízl bradavky. Kromě toho další dvě dívky vážně zranil. Ačkoli na koleji spalo třicet lidí, nikdo nic neslyšel. Ani tím však Bundyho vražedné řádění neskončilo – zabíjel až do poslední chvíle...

Snažil se vykroutit z trestu smrti

Když byl za dramatických okolností dopaden strážníkem Davidem Leem, prý se mu svěřil: „Doufal jsem, že mě zabiješ!“

Později se však ze všech sil snažil vyhnout se trestu smrti – spolupracoval s policií při vyšetřování jiného sériového vraha, zvaného Green River Killer (vrah od Zelené řeky), a navíc využíval toho, že na ženskou část poroty působí jeho charizma. Nakonec však byl v roce 1979 stejně odsouzen k smrti a o deset let později na elektrickém křesle popraven.