Čas jen pro mě

„Vstávej, vstávej, stalo se něco hrozného!“ Těmito slovy budil v noci z 9. na 10. dubna 1926 vyděšený jedenáctiletý chlapec Kašpar Döllner čeledína Wilibalda Weidla. Duševně zaostalému patnáctiletému mladíkovi chvíli trvalo, než pochopil, co po něm statkářův syn chce.

Posílá ho do nedalekého statku pro dědečka Hanse Döllnera. Noc je chladná, jemně popadává sníh a Willi se ve tmě těžce orientuje. Nakonec vzkaz vyřídí a spolu se starým Döllnerem pospíchají zpátky.

Celá rodina v tratolišti krve

Starému Döllnerovi se naskytl hrůzný pohled – v tratolišti krve tam leželi syn Rudolf, snacha Žofie, vnuci Isidor a Josef, vnučky Anna a Marie a služebná Anna Hoffmannová! Všichni měli těžká poranění hlavy, zřejmě po ranách sekerou. Ozývalo se naříkání a sténání. Döllner poslal Williho pro lékaře do několik kilometrů vzdáleného Kynžvartu.

Sigmund Olbert byl lékařem se zkušenostmi z fronty první světové války, ale i jím otřáslo to, co viděl. Manželům Döllnerovým už nebylo pomoci, stejně jako tříleté Anně a devítiletému Isidorovi, mrtvá byla i služka. Jako zázrakem přežili šestiletý Josef a sedmiměsíční Marie. A Kašpar, který jediný spatřil vraha! 

Jediný svědek je malý chlapec

Spal totiž v posteli vedle otce. Když vrah sekerou zaútočil na statkáře, těžce zraněný muž padl na syna a zakryl ho. V jeden okamžik nezvanému návštěvníkovi osvítila hlavu petrolejová lampa. Kašpar uviděl muže v uniformě se zrzavými vlasy. Se sekyrou v ruce brutálně masakruje rodinu a prohledává místnost, přitom klidně ukusuje z perníkového koně, který ležel na stole...

Kašpar ve své výpovědi četníkům řekl, že muž připomínal Franciho, který u nich před časem pracoval. Přezdívalo prý se mu „Rotkopf“ – rudá hlava. Četníci však chlapci moc nevěřili. Podle nich byl v šoku a těžko si mohl vybavit podrobnosti z noční události.

Četnický kapitán Arnošt Članěk s názorem svých kolegů nesouhlasil a vydal se po Sandtnerově stopě. Sandtner však měl být tou dobou na vojně v Prešově! Članěk zjistil, že v době vraždy měl Sandtner jedenáctidenní dovolenou. A v roce 1924 byl trestán za ozbrojenou loupež v sousedním statku Fichtenhof.

V blízkém lese četníci našli zakrvácený svetr a sekeru se stopami krve. Sedlák Vogl v nedalekých Lubech oznámil, že den před vraždou u něj sháněl Sandtner nocleh a že mu zřejmě ukradl sekeru.

Vrah byl problémový od dětství

Podezřelý Sandtner nebyl žádný beránek. Na svět přišel v mostecké věznici, kde si odpykávala trest za krádež jeho matka. Ta brzy spáchala sebevraždu a na dlouho dobu se pro Franciho stal domovem klášterní sirotčinec v Kadani. Tam ve svých třinácti letech napadl a škrtil řádovou sestru. Později byl několikrát trestán za opakované krádeže. Práce mu moc nevoněla a u zaměstnavatelů moc oblíbený nebyl. V roce 1920 pracoval u koní na statku Rudolfa Döllnera. Ten ho ale po vzájemné hádce ze služby propustil už po třech měsících.

Čtvrtý den po vraždách byl Sandtner zatčen v prešovských kasárnách. K činu se přiznal během dvoudenního eskortu z Prešova. Četníci ho vezli ve speciálním vagónu hlídaném vojenskou hlídkou z Prešova přes Bratislavu, Brno, Prahu a Kynžvart do Chebu. V průběhu výslechu uvedl, že za ukradené peníze si pořídil cigarety a pálenku. Po návratu do Prešova si za 40 korun pořídil prostitutku a kamarádovi půjčil 10 korun, které mu chyběly na služby „kněžky lásky“. Pět lidí včetně dvou dětí zemřelo kvůli 950 korunám...

Soud v Plzni vyřkl nad Sandtnerem jednoznačný ortel: trest smrti. Popraven byl 1. července 1927. Před popravou snědl tři porce roštěné, patnáct škubánků a vypil tři piva.