Čas jen pro mě

Rodina bydlela dvoupatrovém domě ve Scotswoodu. Martin spolu se starší sestrou posnídali housku a mléko, oblékli se a šli i hrát ven. „Jdu ven, mami,“ byla Martinova poslední slova, která jeho matka slyšela.

Tehdy ještě bylo běžné, že děti běhaly celé dny venku. Martin přiběhl kolem třetí odpoledne domů a otec mu dal peníze, aby si šel něco koupit do místního Davysova obchodu. O půl hodiny později byl mrtvý.Tělo chlapce našli v opuštěném domě ve stejné ulici, kde bydlel. Ležel na zádech v poloze Ježíše sundaného z kříže. Ruce i nohy měl natažené a v ústech zaschlou krev. Žádná jiná zranění, žádné stopy po zápasu...

Vrahem je malá dívka?

O devět týdnů později, 31. července, vrcholilo léto, venku bylo horko a dusno. Tříletý Brian Howe žil s otcem a sourozenci a psem Lassie jen o ulici dál než rodina Brownových. Odpoledne si hrál venku s Lassie. Když nepřišel domů na svačinu, začali si o něj doma dělat starosti.

Naposledy byl viděn v blízkosti Davysova obchodu. Ztraceného chlapce policie našla po jedenácté hodině večer zakrytého trávou. Nálezcům se nakytl hrůzný pohled. Chlapeček byl uškrcen, na břiše měl břitvou vyříznuto písmeno „M“ a písmeno „N“ na pravé ruce. Genitálie batolete byly poraněny nůžkami, které ležely poblíž. Vyšetřování ukázalo, že vrah neměl velkou fyzickou sílu, že to mohlo být i dítě.

Inspektor James Dobson byl první, kdo vyslovil strašné podezření – Mary Bell, jedenáctiletá dívka z vedlejší ulice! „Všiml jsem si, jak stála před domem Howesových, když vynášeli rakev,“ vyprávěl později Dobson. „Smála se a mnula si ruce radostí!“ Ještě tentýž den odpoledne policie zatkla Mary a její o dva roky starší, mentálně retardovanou kamarádku Normu.

Dítě s andělskou tváří, s povahou ďábla

Nejstarší ze šesti dětí prostitutky Betty se narodila se 26. května 1957. Kdo byl otcem dítěte, Betty netušila. Mary vyrůstala v chudinské čtvrti Scotswood, kde násilí a kriminalita byly na denním pořádku. Matka často odjížděla za „prací“ do Glasgow a dívka zůstávala doma sama. Později vypověděla, že byla sexuálně zneužívaná, protože ji matka už do pěti let (!) nabízela mužům k sexuálním hrátkám.

Tvář jedenáctileté vražedkyně. (zdroj: morbidology.com)

Mary byla krásná dívka s „andělskou“ tváří, která v lidech vzbuzovala soucit i důvěru. Ve škole moc oblíbená nebyla. Vůči spolužákům byla agresivní, ničila jejich věci a neustále lhala.

Nelze říct, že by se o malou Mary vůbec nikdo nezajímal, Bettyni příbuzní měli snahu se podílet na výchově jejích dětí. Když ale Mary darovali oblečení, roztrhala je na kousky. Nikdy dospělým nedovolila, aby ji objímali a políbili. Příbuzní později vzpomínali, že Mary často naříkala ze spánku a několikrát za noc se budila a někdy i pomočovala.

Často se upínala k fantazírování a lžím a vyprávěla různé historky například o tom, že její strýc má koňskou farmu a daroval jí krásného černého hřebce. Zajímavé je, že Mary měla vztah k náboženství, ráda si četla v bibli a říkala, že by chtěla odejít do kláštera.

Skládání střípků

3. května 1968 si Mary hrála na střeše Davysova obchodu s třináctiletou mentálně retardovanou Normou a malým tříletým chlapcem. Ten jakoby náhodou ze střechy spadl. Naštěstí nezemřel, jen utrpěl vážná zranění. Brzy se na policii obrátili s obviněním tři místní obyvatelé. Byli přesvědčení, že Mary škrtila jejich ještě předškolní děti. Policista sice k Bellovým zašel, ale celý incident skončil rozhovorem, kdy Mary napomenul.

Mary začala všem vyprávět, že Martina Browna zabila její kamarádka Norma. Také řekla starší sestře Briana, druhého ze zavražděných chlapců, že viděla jejího bratra ležet na chodníku a vedle něj osmiletého souseda, který držel v rukách zlomené nůžky. To se Mary stalo osudným. Chlapec, kterého Mary obvinila, byl v tu dobu na zcela jiném místě a Mary se stala podezřelou, protože o nůžkách v blízkosti těla policie nikde neinformovala.

Matka Martina Browna si vzpomněla, že v předvečer pohřbu se u nich objevila Mary s podivnou prosbou, jestli by se mohla podívat na tělo Martina ležícího v rakvi. Martinově matce to sice připadalo zvláštní, ale nepřikládala návštěvě dívky žádný mimořádný význam.

Vyšetřování a soud

Norma pak policii řekla, že během procházky s Mary potkaly malého Briana. Mary na něj zaútočila a začala ho škrtit. Norma nejprve utekla, ale pak se vrátila v okamžiku, kdy její kamarádka zohavovala poškozovala tělo chlapečka břitvou a nůžkami. Břitvu pak policisté našli na místě, které jim Norma ukázala – pod kamenem.

Během výslechů si Mary na jedenáctileté děvče s dysfunkční rodiny počínala „inteligentně“. Požádala například o přítomnost právníka u výslechu! Z vraždy se pokusila obvinit Normu. Neprojevila žádnou lítost.

Zákony Velké Británie umožňují soudit i nezletilé, pokud se dopustí závažného trestného činu. Proces se konal 5. prosince 1968. Přestože se Mary nepřiznala, byla shledána vinnou ze smrti dvou dětí, stejně jako z dalších případů násilí. Později řekla, že zabíjela „pro zábavu“. 

Norma byla osvobozena, protože se její účast na vraždách neprokázala. Mary byla odsouzena k doživotnímu vězení.

Amnestie a nový život

Doživotní vězňové v Británii mají šanci na propuštění na amnestii. To se podařilo i Mary. V roce 1980 opustila vězeňské prostředí a dostala se na svobodu. V té době jí bylo 23 let. Do nového života šla s novou identitou – novým jménem a novými dokumenty. Přesto ji později novináři vypátrali v Camberlow, kde žila s dcerou, kterou přivedla na svět v roce 1984. Mary se pak opět přestěhovala a od té doby o jejím osudu není nic známo.

Příběh „krvavé Mary“, jak ji nazvali novináři, kteří proces s ní sledovali, měl velkou odezvu. Dokonce o Mary vznikly dvě knihy.

Ale už nikdy se asi nedozvíme, kdo vlastně byla Mary Bell. Monstrum, nebo nešťastné dítě s duševní poruchou? Těžko soudit. Možná kdyby se narodila v jiné rodině a vyrůstala v normálních podmínkách, nemusely se její sociopatické sklony vůbec projevit. Ale to se bohužel nestalo…