Čas jen pro mě

„Taková milá žena!“ To o Ireně Gajdamačukové řekl každý, kdo ji znal. „Vzorně se starala o dcerku, všem kolem pomáhala,“ vyprávěli sousedé. Nikdo z nich ale netušil, že vedle nich žije sériová vražedkyně, které během osmi let zabila pro peníze sedmnáct důchodců.

Vraždící žena?

„Jsem ze sociálky, nesu jídlo,“ ozval se ženský hlas za dveřmi osamělé stařenky Bilbinur Makšajevové v Krasnoufimsku. Jen co stará žena otevřela dveře, k zemi ji poslaly rány kladivem do hlavy. Začala křičet a uslyšel ji soused bydlící nad ní. Pachatelka odhodila kladivo a utekla. Bilbinur byla třetí ze série napadených žen – a jediná, která přežila. Byla přesvědčená, že útočníkem byla žena!

Policie tomu moc nevěřila a zvažovala i možnost muže převlečeného za ženu. Po celém Krasnoufimsku byl vylepen identikit pravděpodobné vražedkyně s varováním neotvírat neznámým lidem.

Manžel ji vyhnal

Irina se narodila 26. září 1972. Vyrůstala v úplně normální obyčejné rodině, ve škole neměla problémy a byla dokonce přijata na místní univerzitu. Tam ale dlouho nestudovala, protože brzy po nástupu do školy otěhotněla, vdala se a v osmnácti porodila dceru Alinu.

Tehdy začala Irina holdovat alkoholu. Manžel to chvíli trpěl, pak ji vyhodil z bytu i s dcerou. Irina byla zbavena rodičovských práv a šestiletá holčička putovala do dětského domova. V té době se s Irinou přestali také stýkat její rodiče, protože jí měli za zlé, jak žije.

Stěhování do Krasnoufimsku

Pak se seznámila s řidičem Jurijem Kuzněcovem, který byl v Ňagani na služební cestě. Přestože se nestačila rozvést s prvním manželem, přestěhovala se za Jurijem do Krasnoufimsku v západní části Uralu a porodila další dceru, Anastázii.

Chvíli Irina sekala dobrotu – aspoň to tak vypadalo. Vzorně se starala o Nasťu, dokonce se angažovala v rodičovském výboru. Postupně se ale stala opět závislou na alkoholu. Jurij jí odmítl dávat peníze na pití. Irina si ale pod různými záminkami začala půjčovat peníze od sousedů.

Kde vzít peníze?

Co teď? Nezbylo jí nic jiného, než začít pracovat. Nechávala se najímat na drobné práce – malování bytů, úklid nebo pletení svetrů na zakázku. Alespoň začala částečně splácet dluhy a alkohol si kupovala z vlastních prostředků.

V roce 2003 poprvé zabila. Kde se vzala ta obrovská nenávist ke starším ženám? Prý měla konflikty s matkou, bývalou tchyní i s matkou partnera Jurije. Nesnášela se i s jeho sestrou. Navíc si uvědomovala, že starší lidé doma shromažďují peníze „na pohřeb“.

První vražda nebyla plánovaná. Pomáhala starší ženě s malováním bytu a začala hledat peníze a šperky. Když si toho majitelka bytu všimla, popadla Irina kladivo a utloukla ji k smrti. Za ukradené peníze si koupila vodku.

Portrét předpokládané vražedkyně a Irina. (zdroj: murderpedia.com)

Osm let vražedného řádění

Protože pracovala načerno, nikdo nevěděl, že byla na místě činu, a tak ji nikdo nepodezíral. Rozjela se série vražd, která trvala osm let. Irina se vydávala za sociální pracovnici, pracovnici hasičů, bytového družstva, plynařů…

„Někdy Irina na několik dní zmizela a pak se vrátila a splácela dluhy,“ uvedla její sousedka Světlana. Údajně byla u rodičů, kteří jí dali peníze. Ve skutečnosti je dlouhá léta neviděla a nestýkala se s nimi.

Nebohým ženám, které zavraždila, sebrala jejich peníze a cennosti a pak byt zamkla. Protože šlo většinou o osamělé staré lidi, dlouho si jejich smrti nikdo nevšiml.

Po vytvořen identikitu na základě přeživší Bilbinur se policie zaměřila na blondýny v umělém kožichu. Ale k dopadení pachatelky je dělilo ještě příštích sedm let…

Byla opatrná

„Podívej, Irko, ta vražedkyně vypadá jako ty,“ řekl jeden ze známých Jurije. Jen se zasmála. Na její tváři prý nebyla ani stopa strachu nebo rozpaků.

Byla opatrná, pořídila si různé paruky a z Krasnoufimsku začala podnikat vražedné výpravy i do okolních měst – Jekatěrinburgu, Družininu, Serova i Nižního Tagilu. Právě tam na konci března 2008 policie zadržela jistou Marii Valeovou. Feťačka, která nepracovala a pohybovala se v různých kriminálních partách, se během několika hodin přiznala ke všem vraždám.

Jenže v době jejího zadržení došlo k další vraždě v Serově – a šlo o stejný způsob, tedy utlučení oběti kladivem! Marii propustili a ta okamžitě podala trestní oznámení na policisty, kteří ji k přiznání donutili násilím a mučením. Tři policisté byli odsouzeni.

Konečně stopa

Zlom ve vyšetřování nastal až v roce 2010. To Irina zabila svou poslední, sedmnáctou oběť. Kamarádka jedenaosmdesátilé Anny Povaryciny si vzpomněla, že si žena najala ženu jménem Irina na pomoc při malování bytu a úklidu.

Shodou okolností v té době Irina zmizela z bytu a nic netušící Jurij ohlásil její zmizení. Irina utekla s dalším milencem a načerno pracovala v železničním depu. Tam ji policisté našli, vzali jí otisky prstů. Schodovaly se s otisky nalezenými u všech zavražděných!

Neměla doklady, neexistovala

Proč ji tak dlouho hledali? Irina žila léta bez dokladů. Ty zřejmě zůstaly u rodičů nebo manžela v Ňagani. Když tedy na policejní stanici předvolali místní blondýnky, nebyla mezi nimi a zůstala v ústraní. Dokonce bez jakéhokoli průkazu totožnosti porodila a rodný list Nasti byl vystaven na základě dokladů Jurije.

„Zabíjela jsem pro peníze,“ řekla u soudu. „Muž mi nechtěl dávat peníze na vodku.“

Za celých osm let získala jen 50 tisíc rublů, v dnešním přepočtu necelých 15 000 korun.

Soud jí v červnu 2012 vyměřil trest odnětí svobody dvacet let.