Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Harvey Glatman: Vraždící fotograf
Unsplash
Volný čas / Krimi čtení

Harvey Glatman: Vraždící fotograf

datum: 11. 9. 2020 0:05 autor: Matěj Vavřina
Před pány, kteří o sobě tvrdí, že jsou módní fotografové, rodiče své potomky často varují. Často však bohužel marně, neboť šance objevit se na obálce slavného časopisu je nesmírně lákavá. Většina falešných „fotografů“ naštěstí skončí u oplzlých návrhů. To ale nebyl případ Harveyho Glatmana. Svoje modelky nafotil, znásilnil, uškrtil a znovu vyfotil zavražděné, aby se nad jejich mrtvými těly mohl ukájet.

Narodil se roku 1927 v newyorském Bronxu, ale vyrůstal v Coloradu. Už jako kluk byl „divný“. Nebavilo ho hrát si venku s kamarády, radši se zavíral ve svém pokoji a oddával se autoerotickým hrátkám za pomoci provazu – na krku míval otisk oprátky, kterou si s chutí utahoval. Nelákala ho však pouze vlastní bolest, zatoužil i po cizí.

První zločiny, první tresty...

Poprvé vyrazil „lovit do terénu“ v roce 1945, ještě před svými osmnáctinami. V obchodě ho zaujala mladá dívka. Sledoval ji pak coloradskými ulicemi až domů a podařilo se mu vniknout do jejího bytu. Tam ji povalil, svázal, umlčel roubíkem a znásilnil. Než odešel, ještě si svázanou dívku vyfotografoval.

Tak zahájil „kariéru“ násilníka a svérázného fotografa. S podobným scénářem pak svůj čin opakoval, dokud se jedna z obětí neodhodlala ohlásit na policii alespoň to, že jí vnikl do bytu. Glatman byl brzy zatčen, ale odsouzen byl pouze na půl roku za vloupání. Když si trest odseděl, přestěhoval se do města Albany, ale i tam skončil prakticky okamžitě ve vězení za novou sérii „vloupání“. 

Tentokrát ho poslali do Sing Singu, kde vězeňský psychiatr, zkušený v odhalování deviantů, konečně odhalil Glatmanovy sklony. Po rozhovoru s ním se přímo zhrozil a do protokolu doslova napsal: „Máme co do činění s psychopatem!“ Jeho přesný odhad se však bohužel nesetkal s žádnou odezvou a Glatman byl v roce 1951 podmínečně propuštěn. Samozřejmě se nijak nezměnil, ale své rodiče přesvědčil, že je napravený a že chce začít znovu a lépe. A taky jinde.

Odstěhoval se do Denveru, kde si za peníze od rodičů zařídil dílnu na opravování televizorů. A ještě něco – malý fotografický ateliér hned vedle. Teď už se dívkám nemusel vloupávat do bytů, jednoduše je zval k sobě. A ony rády přicházely, neboť jim namluvil, že jejich fotografie se objeví ve slavných časopisech.

Dokonce se ochotně nechaly fotit v roztodivných sadomasochistických pózách – tak, jak Glatman potřeboval, aby se pak nad jejich fotografiemi ukájel. Jenže když už to trvalo dlouho a fotografie nikdy v žádném časopise nevyšly, naštvané dívky se domluvily, že si budou stěžovat.

Glatman se vyděsil dalšího pobytu ve vězení a radši se rychle odstěhoval. Napadlo ho, že lepší než provinční Denver bude anonymní Los Angeles. Sotva se v novém působišti rozkoukal, rozhodl se rozšířit své „kratochvíle“ o nový prvek, který ho lákal už dávno – o vraždu. A 1. srpna 1957 svůj plán realizoval.

...a první vraždy

Domluvil si schůzku s devatenáctiletou modelkou Judy Ann Dullovou. Řekl, že je z časopisu Look and Smile (který nikdy neexistoval) a že Judy dostane přímo na obálku. Judy byla nadšená – ani jí nevadilo, že s kamarádkou, jíž se svěřila, časopis uvedeného názvu nikde neobjevily. Slib, že se brzy stane hvězdou obálek, jí úplně zatemnil mozek. Navíc ji lákala i nabídka štědrého honoráře, což byl v kombinaci s její naivitou smrtící koktejl.

Nechala se tedy odvézt do ateliéru a začalo focení. Jenže už po pár snímcích ji Glatman znenadání povalil na zem, svázal a brutálně znásilnil. Potom ji naložil do auta a vzal ji na poslední jízdu jejího života – do pouště blízko San Diega. Tam jí uvázal kolem krku smyčku a utáhl. Prý teprve potom, co dívka zemřela, dosáhl úplného sexuálního uspokojení.

Po této vraždě si dal Glatman na čas pokoj – stačily mu vzpomínky na oběť a její fotografie. Teprve o sedm měsíců později, začátkem roku 1958, se rozhodl pro další „akci“. Tentokrát nesháněl modelku, ale podal si inzerát, kde se vydával za mladého rozvedeného muže, který hledá ženu na zbytek života. Opomněl však dodat, že jen na zbytek toho jejího.

Na lep mu skočila Shirley Bridgeportová. Vyzvedl ji seriózně oblečený ve smokingu, cynicky prohlásil, že jí chce ukázat místo, které pro něj hodně znamená, a zavezl ji do pouště, kde zavraždil svou první oběť Judy. Sotva tam dorazili, vrhl se na Shirley, znásilnil ji a uškrtil. Téměř každou fázi svého hrůzného činu zaznamenal na fotografiích. Když skončil, tělo pohodil do křoví.

Pozorný policista

Při hledání příští oběti se vrátil k původní osvědčené metodě a opět se vydával za fotografa. Mladá Ruth Mercadová se sice zprvu zdráhala, ale nakonec ji přesvědčil, aby přišla na schůzku do jeho ateliéru. Tentokrát se vůbec nerozpakoval – jak Ruth dorazila, ihned ji svázal a rovnou odvezl na své oblíbené místečko v poušti u San Diega.

Vše mělo stejný průběh jako v předchozích případech, až na to, že tato dívka ho po znásilnění začala prosit o život. Řekla mu, že má doma papouška a že když ho nenakrmí, ptáček pojde hlady. Glatman prý na chvíli připustil možnost, že by ji nechal naživu, ale nakonec ji přece jen uškrtil. Netušil však, že je to jeho poslední oběť. Při příští „akci“ totiž udělal osudnou chybu.

Nechtělo se mu už ztrácet čas zdlouhavým lákáním. Když zavětřil Lorraine Vigilovou, dohnal ji a k zádům jí přiložil pistoli, aby věc urychlil. Jeho zbraň však náhodou zahlédl policista a Glatmana zatkl, aniž by tušil, že jde o jeho životní úlovek. To vyšlo najevo, až když se Glatman přiznal ke třem vraždám, a dokonce prozradil, kde má ukrytou „fotodokumentaci“, kterou při nich pořídil.

Plynová komora

U soudu prosil o trest smrti, protože prý by po návratu z vězení zcela jistě pokračoval. „Nemůžu bez toho být,“ řekl do záznamu. A dodal, že by příští obětí mohla být třeba soudcova dcera nebo manželka. Po těchto přesvědčivých slovech soud vyhověl Glatmanovu přání a vraždící fotograf byl 18. září 1959 popraven v plynové komoře.

Kromě tří vražd, které Glatmanovi byly prokázány a k nimž se přiznal, však dodnes visí otazník nad tím, zda nebyla další z jeho obětí žena zvaná Boulder Jane Doe (něco jako boulderská „Jana Nováková“). K její vraždě se Glatman nepřiznal – pokud ji však zabil, musela být jeho první obětí. Tělo této ženy našla skupina studentů na výletě u coloradského města Boulder už v roce 1954. Až do roku 2009 nebyla známa její identita (tvář poškodila k nepoznání zvěř). Teprve test DNA prokázal, že šlo o osmnáctiletou Dorothy Gay Howardovou z Phoenixu.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Tommy Lynn Sells: „Potulný“ vrah

Tommy Lynn Sells: „Potulný“ vrah

Autor: Hana Lorencová, Datum: 9. 10. 2020 0:05
Beverley Allitt: „Anděl smrti“ z granthamské nemocnice

Beverley Allitt: „Anděl smrti“ z granthamské nemocnice

Autor: Hana Lorencová, Datum: 2. 10. 2020 0:05
Heinrich Pommerencke: Schwarzwaldská bestie

Heinrich Pommerencke: Schwarzwaldská bestie

Autor: Hana Lorencová, Datum: 25. 9. 2020 0:05
Klaus Gossman: „Polední“ vrah

Klaus Gossman: „Polední“ vrah

Autor: Hana Lorencová, Datum: 4. 9. 2020 0:05
Irina Gajdamačuková: Něžná dívka s kladivem v ruce

Irina Gajdamačuková: Něžná dívka s kladivem v ruce

Autor: Hana Lorencová, Datum: 28. 8. 2020 0:05
Tip šéfredaktorky

Černucha zvaná „smrkačka“ byla medicínou faraonů

15. 10. 2020 10:00 autor -red-