Čas jen pro mě

Známé je jeho datum narození, 27. července 1877, a jména rodičů, János a Verona. Vyučil se klempířem, a přestože neměl žádné formální vzdělání, hodně četl a měl spoustu znalostí. Ve volném čase se zajímal o astrologii a okultní vědy.

Příjemný soused

Někdy kolem roku 1900 se přistěhoval do klidného městečka Cinkota poblíž Budapešti. Béla byl přátelský a velkorysý člověk, sousedé obdivovali jeho znalosti historie, umění a literatury. Pohledný muž se později oženil s o patnáct let mladší Marií.

Krásná Marie si brzy po svatbě našla milence Paula Bikariho, s nímž se nijak netajila. Scházeli se prakticky Bélovi pod nosem. Koncem roku 1912 Marie zmizela. Béla řekl, že utekla s Bikarim. Na vedení domácnosti si pak našel hospodyni, paní Jakubcovou. Ta přivírala oči nad tím, že si zaměstnavatel domů vodil spousty žen.

Tajemné sudy

Všímaví sousedé upozornili policii na velké množství kovových sudů, které měl Béla doma. Pro policisty, kteří se o obsah nádob začali zajímat, měl logické vysvětlení: má v nich zásoby benzínu pro případ války. Ta už ostatně byla na spadnutí.

Hned v roce 1914 dostal Béla povolávací rozkaz. Už o rok později přišla do místa bydliště zpráva, že byl zajat a že 5. února 1915 zemřel v srbské nemocnici na tyfus. Béla byl tedy úředně mrtvý a kdosi na místním úřadu si vzpomněl na sudy s benzínem, který potřebovala armáda!

Vojáci opravdu našli sedm sudů, všechny plné. Jaké ale bylo jejich překvapení, když uvnitř nebyl benzín, ale mrtvá těla!

Při dalším pátrání se objevilo dalších 17 sudů – se stejným obsahem. Co sud, to jedno uškrcené a v lihu naložené ženské tělo, jedno z nich patřilo i Bélově manželce Marii. Pouze v jednom sudu byl muž, manželčin milenec Bikari.  

Sháněl ženy na inzerát

Když policie prohledala dům, našla dopisy a pohledy adresované panu Hoffmannovi. Kiss si totiž pod jménem Hoffmann dával v novinách inzeráty: „Osamělý vdovec hledá ženskou společnost.“ Z korespondence bylo zjištěno, že si Béla vybíral osamělé ženy, ideálně vdovy, které obral o peníze.

Několika výslechům se musela podrobit i Kissova hospodyně Jakubcová. Policie ji zprvu podezírala, že o vraždách věděla. Ta však vše popřela.

Překvapení čekalo detektiva Nagye v Bélově knihovně. Byl ohromen, když zjistil, že většina knih popisuje způsoby škrcení nebo se věnuje účinkům jedů.  

Béla Kiss roku 1914. (zdroj: Wikimedia Commons)

Pak se Nagy vrátil ke stovkám dopisů. Kiss nabídl 74 ženám manželství a udržoval s nimi korespondenci. Zajímavé bylo, že některé dopisy pocházely i z roku 1903. Nagy se začal obávat, že obětí by mohlo být mnohem více. 

Podařilo se vypátrat jména a osudy některých žen. Katarina Vargová, dobře vypadající mladá vdova z Budapešti se značným majetkem, odjela za budoucím manželem do Cinkoty a pak už ji nikdo nespatřil.  

Julianna Paschaková a Elizabeth Komeromi nezávisle na sobě podaly trestní oznámení na Bélu Kisse, který je měl pod slibem manželství připravit o veškerý majetek. K soudu se však ani jedna z nich nedostavila a doslova zmizely z povrchu zemského.

Margaret Tóthová představila matce svého snoubence Bélu. Poslala mu peníze, a Bélovi se do svatby nechtělo. Donutil Margaretu napsat matce dopis, že odjíždí do Ameriky hledat novou lásku. Margaretu pak uškrtil a tělo dal do jednoho ze sudů.

Na útěku

Károly Nagy dostal zprávu ze srbské nemocnice, že Béla Kiss měl sice umřít na tyfus, ale že je ve skutečnosti naživu a v nemocnici. Nagy tam okamžitě odcestoval. „Myslím, že máme vašeho muže,“ řekl mu vojenský velitel nemocnice. Nagy se nedočkavě vypravil do pokoje a zůstal v šoku. Na nemocničním lůžku byl pod jménem Kiss mrtvý voják, ale nebyl to Kiss! Zřejmě ho někdo varoval, tak nastrčil do postele mrtvolu a uprchl.

Jméno Hoffmann, pod kterým Béla vystupoval, mu umožnilo začít nový život po válce. Další stopa se objevila roku 1924, kdy popis jednoho z členů francouzské cizinecké legie odpovídal popisu Bély Kisse. Legionář se jmenoval Hoffmann. Než policie začala jednat, Hoffmann beze stopy zmizel.

V 1932 ho v New Yorku u metra na Times Square zřejmě spatřil policista Henry Oswald, známý fotografickou pamětí na tváře. 

V 1936 policie prověřovala informaci, že Kiss alias Hoffmann pracuje jako správce jednoho z newyorských bytových domů. Než tam policie dorazila, správce už tam nebyl. To byla zřejmě poslední zpráva. Osud Bély Kisse zůstal neznámý.