Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Veroniky (58): Novoroční překvapení
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Veroniky (58): Novoroční překvapení

datum: 1. 1. 2020 0:05 autor: podle příběhu Veroniky H. napsala Alžběta Morávková
„Každému bych přála tak skvělé rodiče, jako jsem měla já,“ vzpomíná Veronika. „Když si mě přivezli z kojeňáku, bylo mi pět měsíců. Maminka se mnou zůstala doma do mých tří let a s tátou se mi maximálně věnovali.“

Nikdy přede mnou netajili, že jsem adoptovaná. Ráda jsem poslouchala, když maminka vyprávěla, jak mě poprvé uviděli.

Dojemný příběh

„Dlouho jsme nemohli mít děti,“ vzpomínala, „sami jsme zůstat nechtěli, tak jsme požádali o adopci. Pak nám jednou zavolali, že pro nás mají holčičku,“ pokračovala pokaždé se slzami v očích. „Ve velké místnosti bylo snad dvacet postýlek a my jsme okamžitě věděli, která holčička je naše. Měla jsi otevřené oči a usmívala ses na nás.“

Až po mnoha letech jsem se dozvěděla, že v tom příběhu něco chybí.

Krásné dětství

Moje dětství bylo nádherné, je plné vzpomínek na milující rodiče. Dodnes jsem jim vděčná, že mi dali šanci na normální život, díky nim jsem si s sebou nesla model fungující rodiny. Po té původní jsem nikdy neměla potřebu pátrat. Věděla jsem jen, že biologické matce bylo šestnáct a otce neuvedla. Vlastně by to byl banální příběh adoptované holky, která se dostala do skvělé rodiny, vystudovala vysokou školu, šťastně se vdala a porodila dvě děti.

Rodiče se naštěstí dožili vnoučat. Táta zemřel náhle, už je to víc než patnáct let. Maminka se dlouho s jeho odchodem nemohla srovnat a pak doslova zemřela žalem. Neměla chuť tu být. „Verunko, než umřu, musím ti ještě něco říct,“ obrátila se ke mně jedno sobotní odpoledne, když jsem jí přinesla oběd a přišla jí uklidit. „Vzpomínáš, jak jsme ti s tátou vyprávěli o prvním setkání s tebou?“ – „Jakpak bych se nepamatovala, byla to moje oblíbená pohádka na dobrou noc, mami,“ usmála jsem se.  – „Jenže ta tvoje pohádka mohla mít pokračování,“ tiše řekla. – „Tomu nerozumím…“ překvapeně jsem se na ni podívala. A tak jsem vyslechla druhou část.

Byly jsme dvě!

V kojeneckém ústavu rodiče uviděli vedle sebe postýlky dvě, které je zaujaly. V jedné jsem byla já a ve druhé moje sestra-dvojče! „Okamžitě jsme vás chtěli obě,“ vzdychla maminka. „Měli jsme pocit, že se na nás usmálo štěstí. Hned dvě děti najednou!“

Přestože ihned zažádali o adopci i té druhé holčičky, nedostali ji. „Prý si ji vyhlédla rodina nějakého papaláše,“ pokračovala maminka, „ale dvě děti nechtěli. Vzít si ji měli až za měsíc, stavěli dům. To jsem nikdy nepochopila, čekat a zbytečně nechávat dítě v ústavu… Tak vás doslova roztrhli.“ Poprvé jsem se dozvěděla, že jsme na sebe se sestrou byly nějak napojeny, protože jsem prý první týdny proplakala. Naši znovu zkoušeli osud a opět žádali o adopci mé sestry. Bylo pozdě, už v kojeneckém ústavu nebyla.

„Dlouho jsme se tím trápili,“ vytryskly mamince slzy. „Chtěla jsem ji kvůli tobě hledat, ale pak jsme to s tátou vzdali. Zkomplikovali bychom vám život oběma.“

Najdeme ji

Když maminka pár měsíců potom, co mi řekla o sestře, zemřela, začala jsem přemýšlet, jak ji najít. „Obrátíme se na Poštu pro tebe,“ byla s tím hned hotová dcera Dominika. „Budeme se celá rodina někde předvádět? To ne!“ nesouhlasili manžel Honza a syn Daniel. „Najdeme ti ji,“ řekly nakonec děti.

Nejdřív jsem musela vyhrabat doklady, našla jsem v maminčině skříni pečlivě uložené papíry o adopci. Mojí matce bylo opravdu šestnáct, když porodila dvojčata, ale jméno otce tam bylo! Dominika s Danem si zahráli na pošťáka Ondru a pustili se do pátrání. Úřady, archivy, vyprávění lidí, kteří u toho byli. Jak puzzle skládali dohromady střípky několika životů.

Smutný příběh

Tak se před námi postupně odvíjel příběh nešťastné studentky Evy (moje matka), která se zamilovala do svého o dvacet let staršího profesora češtiny a zároveň ředitele gymnázia, kam chodila. Byl dlouho ženatý a neměli děti. Jakmile otec zjistil, že je Eva těhotná, nutil ji, aby dala dítě k adopci a nekomplikovala si život.

Nebyla to první otcova nevěra, pro studentky měl slabost. Jeho manželka však tentokrát viděla možnost, jak si opatřit dítě, které neměla, a tím si ho udržet. Dopředu zařídili, aby Eva porodila v jiném městě a měli si dítě ihned po porodu vzít. Dvojčata plány narušila. Otec prý chtěl adoptovat obě dcery, jeho žena jen jednu. Proto jsme byly se sestrou tak dlouho v kojeňáku, prý se rozhodovali, která z nás bude lepší. Eva nic netušila, po porodu se zhroutila, skončila na psychiatrii a nakonec spáchala sebevraždu.

Zbytečný strach ze setkání

Najednou jsme měli jméno, adresu, ale báli jsme se sestru Janu oslovit. Nakonec s ní Dominika navázala kontakt přes Facebook. Nejdřív si myslela, že si z ní někdo dělá legraci. Jakmile se však pozorně podívala na Dominičinu fotku, uvěřila. Jakoby z oka vypadla její dceři Terezce.

Prvně jsme se sešly před osmi lety na Nový rok. To překvapení zařídily děti. Moje i její. „Mami, máš návštěvu,“ zavolala na mě Domča na Nový rok odpoledne. Byl to šok! Měla jsem pocit, že se dívám do zrcadla! Byly jsme si tak neuvěřitelně podobné!

Obě jsme šťastné, že jsme se našly. Od té doby se často navštěvujeme, voláme si a povídáme. Jana neměla tak hezké dětství, Rodiče se nakonec stejně rozvedli, ona zůstala u matky, která byla zahořklá. Ale to už je úplně jiný příběh...

 


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…