Čas jen pro mě

Závislost na mužích

Stejně jako v mnoha jiných kulturách byly i ve starověkém Římě žen závislé na mužích, nejdřív na otci, pak na manželovi. Většina z nich byla provdána téměř v dětském věku.

Žádná římská žena nemohla volit, hrát přímou roli v politických nebo vojenských záležitostech ani se jinak oficiálně podílet na řízení republiky a později císařství. Přesto můžeme vidět náznaky toho, že ženy – obvykle ty nejbohatší, nejvzdělanější a s nejvyšším rodinným postavením – hledaly způsoby, jak si vydobýt pravomoci a práva.

Někdy tak činily prostřednictvím ovlivňování mužů ve svém životě, občas si nárokovaly náboženskou roli ve společnosti a vzácněji získaly určitou právní a ekonomickou nezávislost.

9 málo známých faktů o Kleopatře

Podivné názory na ženy

„Je velmi inteligentní a pečlivá hospodyňka a její oddanost ke mně je jistou známkou její ctnosti,“ napsal učenec Plinius mladší v dopise o své dospívající nevěstě Kalpurnii – ta byla ve svých 15 letech asi o 25 let mladší než on, když se brali. Plinius také láskyplně chválil schopnost své ženy zapamatovat si jeho spisy.

Jiní popisovali ženy mnohem drsněji. Ovidius, slavný básník raného císařství, se domníval, že „primitivní“ sexuální pud žen je činí nerozumnými.

Římský politik a právník Cicero připomínal, že jejich předkové svěřili ženy „do moci tutores“ (neboli opatrovníků) kvůli infirmitas consilii neboli slabému úsudku.

Marcus Porcius Cato, jeden z nejuznávanějších státníků republikánského Říma, varoval své spoluobčany před riziky, která hrozí, když se ženou jednají jako se sobě rovnou, a tvrdil, že „od té chvíle se stanou vašimi nadřízenými“.

Snad nejostřejší názory vyslovil římský satirik Juvenal ve 2. století n. l. Ženy se podle jeho názoru mj. jsou náchylné k promiskuitě. Nejvíc ho ale rozčilovalo, když se odvážily mít názor na nějaký problém.

Marie Antoinetta: Co se stalo s jejími dětmi?

Vzorná římská manželka

Podle římského právního a společenského kodexu – psaného i nepsaného – byla ideální římská žena taková, která dohlížela na rodinné záležitosti, dala manželovi děti, připravila jídlo, dobře vedla domácnost a projevovala přiměřenou skromnost. Ženy, které se tomuto stereotypu vymykaly, byly vyděděny a často končily na okraji společnosti.

Po většinu starověkých římských dějin neměly ženy ani právo na vlastní jméno, téměř vždy přijímaly ženskou verzi příjmení svého otce. Gaius Julius nebo Marcus Terentius tak mohli mít dcery pojmenované Julia, respektive Terentia. V případě více dcer se odlišovaly přídomkem: Julia Major pro nejstarší, Julia Minor pro další a Julia Tertia pro třetí.

Ellen Wilsonová (†54): Za každým úspěšným mužem hledej ženu

Náboženství pootevřelo dveře

Zatímco starořímské společnosti dominovali muži, panteon římských bohů takový nebyl. Ze tří nejvyšších bohů, která staří Římané uctívali, byl pouze jeden muž – král bohů Jupiter. Dalšími dvěma byly Juno, hlavní bohyně a ochránkyně říše, a Minerva, Jupiterova dcera a bohyně moudrosti a války.

Vestálky –  Vestiny panny – patřily k nejvýznamnějším obyvatelům města. Šest dívek, které byly vybrány před dosažením puberty, plnilo posvátné úkoly. Nejdůležitějším bylo chránit oheň v krbu ve Vestině chrámu, protože se věřilo, že pokud oheň zanikne, zanikne i Řím. Střežily také závěti nejbohatších a nejvýznamnějších Římanů, jako byl Julius Caesar. Náboženský význam jim dával neobyčejnou moc.

Královna Viktorie: Kolik milenců měla po smrti manžela?

Uměly manipulovat s muži

Extrémně omezený veřejný život nezabránil řadě chytrých starověkých Římanek – všechno z elitní třídy – v tom, aby si vedle svých mužů vydobyly vliv.

Jednou z nich byla Cornelia, dcera slavného římského vojevůdce Publia Cornelia Scipia Africanuse. Vzdělaná a vychovaná v domě vojenského a politického vůdce se během svého manželství a jako mladá vdova stala důležitou osobností římské společnosti.

Odmítla nabídky k sňatku včetně egyptského faraona Ptolemaia VIII. a místo toho se věnovala výchově dětí. Když se její dva synové, bratři Gracchiové, později pustili do populistických reforem, významně je podporovala.

Zita Habsburská (†96): Půvabná a chytrá císařovna pocházela z 24 dětí, většinou debilních a geneticky poškozených

Manželé je poslouchali

Dcera císaře Antonia Pia Faustina se v patnácti letech provdala za budoucího císaře Marka Aurelia a porodila mu čtrnáct dětí. Faustina doprovázela svého manžela na jeho taženích. Ten ji nazýval Mater Castrorum neboli „matka tábora“. Když zemřela, Marcus Aurelius ji dlouho oplakával. Poté založil řadu škol nesoucích její jméno, které byly určené pro osiřelé dívky.

Livie, manželka prvního římského císaře Augusta, měla na svého manžela obrovský vliv: Augustus údajně sestavoval pečlivé seznamy věcí, ke kterým chtěl, aby se jeho žena vyjádřila. Věřil jí víc než poradcům. Nad stárnoucím měla Augustem takovou moc, že  na její popud vyhnal svého jediného žijícího vnuka. Podle historiků zřejmě otrávila nejen Augustovy vnuky, ale i samotného císaře.

Golda Meir (†80): První (a dosud jediná) žena ve funkci izraelské premiérky

Konečně malé vítězství

Augustova doba v 1. století našeho letopočtu přinesla jedny z nejvýznamnějších změn v postavení žen. Zatímco neprovdané ženy čelily vysokým trestům a zákony trestající cizoložnice byly zpřísněny, tak zákony umožňovaly ženám, které porodily alespoň tři děti, získat osvobození od poručnictví muže.

S postupujícími staletími ženy ve starověkém Římě stále více vystupovaly z dlouhého stínu, který na ně vrhala jak mužská společnost, a získávaly větší možnost se uplatnit.

Zdroje informací: History.com en.wikipedia.org