Ve Skandinávii slavili Seveřané svátek Yule od 21. prosince, tedy od zimního slunovratu, až do ledna. Na znamení návratu slunce přinášeli otcové a synové domů velká polena, která zapalovali. Lidé hodovali, dokud polena neshořela, což mohlo trvat až 12 dní. Seveřané věřili, že každá jiskra z ohně představuje nové prase nebo tele, které se narodí v nadcházejícím roce.
V Německu lidé během svátku uprostřed zimy uctívali pohanského boha Odena. Němci se Odena báli, protože věřili, že podniká noční lety po obloze, aby pozoroval svůj lid a pak rozhodl, komu se bude dařit a kdo zahyne. Kvůli jeho přítomnosti se mnoho lidí rozhodlo zůstat uvnitř.
V Římě, kde zimy nebyly tak kruté jako na dalekém severu, se slavily Saturnálie, svátek na počest Saturna, boha zemědělství. Saturnálie začínaly v týdnu před zimním slunovratem a trvaly celý měsíc. O Saturnáliích se hojně jedlo a pilo a běžný římský společenský řád se obrátil naruby. Například otroci dostali na měsíc dočasnou svobodu a zacházelo se s nimi jako s rovnými. Obchody a školy byly uzavřeny, aby se všichni mohli zúčastnit svátečních oslav.
V době zimního slunovratu Římané také slavili Juvenálie, svátek na počest římských dětí. Kromě toho příslušníci vyšších vrstev často slavili 25. prosince narozeniny Mithry, boha nepřemožitelného slunce. Pro některé Římany byly dokonce Mithrovy narozeniny nejposvátnějším dnem v roce.
V prvních letech křesťanství byly hlavním svátkem Velikonoce, Ježíšovo narození se neslavilo. Ve čtvrtém století se církevní představitelé rozhodli zavést Ježíšovo narození jako svátek. Bible ovšem datum jeho narození neuvádí. Ačkoli některé důkazy naznačují, že k jeho narození mohlo dojít na jaře (proč by pastýři pásli uprostřed zimy?), papež Julius I. zvolil 25. prosinec.
Obecně se má za to, že církev zvolila toto datum ve snaze převzít a absorbovat tradice pohanského svátku Saturnálie. Tento zvyk, který se nejprve nazýval svátek Narození Páně, se postupně rozšířil do celého světa.
Tím, že se Vánoce konaly ve stejnou dobu jako tradiční svátky zimního slunovratu, církevní představitelé zvýšili šanci, že Vánoce budou lidově přijaty, ale vzdali se možnosti diktovat, jak se budou slavit. Ve středověku křesťanství z velké části nahradilo pohanské náboženství.
O Vánocích se věřící účastnili bohoslužeb a poté bouřlivě slavili v opilecké, karnevalové atmosféře podobné dnešnímu masopustu. Vánoce se staly obdobím roku, kdy vyšší vrstvy mohly splatit svůj skutečný či domnělý „dluh“ vůči společnosti tím, že pohostí méně šťastné občany.
Na počátku 17. století změnila způsob slavení Vánoc v Evropě vlna náboženských reforem. Když asketický vojevůdce Oliver Cromwell převzal v roce 1645 vládu nad Anglií, zrušil monarchii i Vánoce. . dočasně zrušil Vánoce. Angličané je prý slavili doma tajně. Po obnově monarchie a nástupu Karla II. na britský trůn se v noční svátky na britské ostrovy zase vrátily.
Otcové poutníci, angličtí separatisté, kteří přišli do Ameriky v roce 1620, byli ještě ortodoxnější než Cromwell. V důsledku toho v letech 1659 až 1681 bylo slavení Vánoc v Bostonu zakázáno. Každý, kdo dával najevo vánoční náladu, byl pokutován pěti šilinky.
Američané Vánoce znovu objevili až v 19. století.
Legenda o Santa Clausovi pochází od mnicha jménem Mikuláš, který se narodil v Turecku kolem roku 280 našeho letopočtu. Mikuláš rozdal veškerý majetek, cestoval a pomáhal chudým a nemocným. Známým se také jako ochránce dětí a námořníků.
Do americké lidové kultury se svatý Mikuláš poprvé dostal koncem 18. století v New Yorku, kdy se holandské rodiny scházely, aby uctily výročí smrti „Sint Nikolaas“ (holandsky svatý Mikuláš), zkráceně „Sinter Klaas“. Z této zkratky je odvozeno jméno „Santa Claus“.
Obdarovávání dětí Ježíšem Kristem sahá do 16. století a zásluhu na rozšíření tohoto zvyku má především Martin Luther. Nikdo si ale dlouho nedokázal představit, jak konkrétně vypadá malý Ježíšek. Běžným lidem abstraktní představa někoho, kdo dává dárky, příliš nevyhovovala. Proto byla postupně Ježíši dána lidská, konkrétně dětská podoba, a proto se začala používat zdrobnělina Ježíšek, německy Christkind.
Ježíšek získával na popularitě, a tak byl nakonec přijat i katolickou církví.
Německy mluvící země mají o podobě Ježíška jasnou představu. Je to dívka s kudrnatými blonďatými vlasy oblečená do dlouhých bílých šatů s křídly. Takový „Ježíšek“ bývá například na vánočních trzích v Norimberku.
Jak je to ale s českým Ježíškem? Většina Čechů nemá jasnou představu o tom, jak Ježíšek vypadá. Často bývá naše vidění Ježíška ovlivněno tím německým nebo dokonce podobou Santa Clause. I když se asi neshodneme na jedné podobě Ježíška, jedna věc je jasná: Ježíšek je dítě.
Zdroje informací: history.com a milujivanoce.cz
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Na rozdíl od technologií, jako je žárovka nebo telefon, internet nemá jediného „vynálezce“ a…
Mayská říše s centrem v tropických nížinách dnešní Guatemaly dosáhla vrcholu své moci a vlivu kolem…
Dvaapadesátiletý provozovatel nočního klubu v Dallasu Jack Ruby ohromil Ameriku, když 24. listopadu…
V letech 60-61 n. l. vedla nejslavnější keltská královna krvavou vzpouru proti Římu, odhodlaná…
Po jednom z nejvýznamnějších vědců je také pojmenována jeden ze způsobů konzervace potravin –…
Napoleon I. Bonaparte za svůj život vedl více bitev než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a…
Bohatým bral, chudým dával. Robin Hood, hrdina balad, knih a filmů, podle pověstí žil na přelomu 12…
V kalendáři je 4. dubna 1973. V New Yorku se oficiálně otevírá „Twin Towers“, Světové obchodní…