Čas jen pro mě

Zapomeňte na to, že nám dnes všichni ti „pamětníci“ a politikové či historici tlučou do hlav idealizované představy, že tehdy všichni chodili slušně oblečení, byli vysoce mravní a už vůbec nemluvili sprostě. Jo, do jisté míry to tak navenek chodilo, ale to jakoby snad ani nebyla střední vrstva či chudina – a pozor: i dobová smetánka si uměla života docela užít. A to nejen v divokých opileckých večírcích (kouřil tehdy snad každý, ženy i muži, to patřilo k obecné módě), ale také díky kokainu. Tato droga, která je dnes v drogovém indexu na jednom z prvních míst, tehdy byla zcela běžně k dostání, mimochodem za relativně „pouhých“ 12 korun za gram v lékárně (dodávala firma Merc), jako lék na bolesti zubů – a jiné trable. Jenomže brzy už každý věděl, co taková správně vdechnutá kokainová „lajna“ dokáže s jeho člověkem! A to se ještě zpočátku nevedělo o zásadní závislosti na této zběsilé droze.

Něco z historie

Že nevíte, co je to kokain? Tak pojďme trošku do historie. Dnešní bílý prášek, který známe jako tradiční narkomanskou „lajnu“, tedy kokain, jež se rychle šnupe a člověk pak bleskově „ulítne“, poprvé chemicky izoloval německý chemik Albert Niemannn v roce 1860 a o dva roky později už byla zahájena jeho průmyslová výroba zmíněným již koncernem Merc ve městě Darmstadt. Jenomže vliv oněch alkaloidů, tedy látek, které tak neobyčejně působí na lidský organismus, znali už staří Inkové, kteří lístky přírodní rostliny koky žvýkali jako stimulancium už před staletími... Ale vraťme se do rozpadajícího se Rakouska-Uherska a počínajícho Československa na začátku 20. století, kde se kokain stal neobyčejně módní a vyhledávanou látkou. 

Písnička

Tehdy se v Praze zpívala i tahle oblíbená písnička: „Když je někde pivo brynda, tak se z kapsy kokain vyndá, šňupne se a máme hned, pivo jako malvaz – med.“ Následoval refrén, a to za každou další slokou: „Kokain a kokain a to je safra moc fajn. A kokain a kokain a je moc fajn.“ Písnička ovšem pokračovala: „Kdo má ženu starou bábu a chce z ní mít mladou žábu, kokainu vem sběračku a máš z báby fešačku. … REF … Která nemá milovníka a chce třeba dráteníka, ať mu šňupnout kokain dá, do rána se hnedky vdá. … REF … Kdo má platit velký daně a plešule nemá na ně, kokain když si zašňupá, starou belu hned jim dá! … REF … Když si nechce ženich dceru brát, že ošklivá je věru, jenom kokain hned mu dát, zblbne do ní akorát.

Hugo Haas byl kokainovým králem

Jen se podívejte, na starých fotkách, třeba zrovna do očí veleslavného prvorepublikového herce Hugo Haase. Vidíte tu jiskru v oku?! To je kokain! Právě Hugo Haas byl totiž ve filmařské, tedy barrandovské a vůbec pražské smetánce vyhlášeným kokainovým králem. Však ho kvůli kokainu opustila i jeho zásadní milenka Adina Mandlová, a že to byla láska! Ale nepředbíhejme... 

Faktem je, že největší popularity dosáhl kokain právě v prvorepublikové Praze, kde byl, bez jakýchkoliv přehánění, svého času zcela nedílnou součástí života tisíců osob, patřících k takzvaným „vyšším vrstvám“. Jistěže nejoblíbenější byl mezi poněkud „odvázanějšími“ umělci, zejména pak mezi herci. Na vzestupu byl tehdy film – a právě tam si ony „odvázané“ kokainisty můžeme prohlédnout dodnes. Všechny ty úžasně „vysmáté“ obličeje.

Večírky společenské smetánky se v té době neobešly bez toho, aby na nich takzvaně ne-„sněžilo“, jistěže kokainově. Vždy bylo – tedy v dobré společnosti, na takzvaně „lepších večírcích“ – v zásobě dostatečné množství bílého prášku. Jenomže oni za to do jisté míry nemohli, protože v té době se zpočátku jaksi netušilo, že kokain není jen stimulanciem dobré nálady, ale taky ďábelskou drogou, způsobující zničující závislost. A ti, kdo už jí propadli, nemohli přestat. Tak či onak většina barrandovských hvězd s kokainem experimentovala, někteří jen lehce, jiní nadoraz.

Zhulené hvězdy

Vedle Hugo Haase, kterého jsme už zmínili jako nekorunovaného „kokainového krále“, šňupaly kokain – z těch nejznámějších – filmová hvězda Lída Baarová, Adina Mandlová či Ljuba Hermanová. Kokain miloval třeba i Saša Rašilov, s jehož jménem je spojena jistá dobová aférka, kdy si hodlal kokain vyzvednout na falšovaný či dobově „padělaný“ recept. Do té doby vám ho ale předepsal každý lékař zcela běžně. Teprve později se „přitvrdilo“.

Ale nebyly to jen filmové hvězdy, kdo vedle mocných dávek alkoholu nadužíval drogy v čele s dobově oblíbeným kokainem. Tato droga byla velice populární i v politických kruzích a jako její čelní „narkoman“ byl znám především nesmírně bohémský syn tehdejšího prezidenta TGM Jan Masaryk, náš pozdější ministr zahraničí, který ovšem „skončil špatně“..., ale to je na jiné povídání. 

Kdepak kriminalita!

A ještě si tedy ale ujasněme: pokud se týče obecně distribuovaného a nadužívaného kokainu, nejednalo se tehdy vůbec o nějaké kriminální činy. Drogová kmiminalita v té době totiž u nás ještě neexistovala. A když se policie nakonec obula do tohoto oboru, přišla „s křížkem po funuse“, jak se říká, do plně rozvinuté kokainové mánie. Faktem sice je, že roku 1928 byla u nás založena jakási oficiální „Ústředna pro potírání nelegálního obchodu s omamnými prostředky“, ale její personál tehdy čítal všeho všudy čtyři (!) policajty, kteří se navíc soustředili hlavně na nelegální dovoz kokainu z Německa. Pokud byl ale kokain proclen dle předpisů, nikdo jeho dovozu nemohl bránit. Ani ten policajt! A tak na domácí půdě měly „myší pré“, jak se taky říkalo.

„Kdo nešňupe dneska hlínu, ten holduje kaííínu,“ zpíval tehdy Hugo Haas zcela veřejně. A když kokain v Česku „zakázali“, prostě za svou drogou emigroval do Ameriky...