Čas jen pro mě

František Emmert představuje Václava Havla jako dítě z rodiny ocejchované totalitním režimem, jako aktivního mladíka ovlivněného ideály 60. let, jako mladého úspěšného dramatika, později občanského aktivistu, disidenta, politického vězně, a nakonec jako prezidenta a morální autoritu mezinárodního významu.

Postupně provází čtenáře jeho životními osudy. Nepřipomíná však pouze samotného Václava Havla, ale také dobu, ve které žil, a okolí, které jej obklopovalo, ovlivňovalo a inspirovalo.

Publikace vychází k desátému výročí Havlova odchodu.

Ukázka z knihy

Od odchodu Václava Havla uplynulo již deset let. Zůstalo po něm nesnadno zacelitelné místo v české kultuře i myšlení. Česká společnost v něm ztratila osobnost, která byla ve světě známější než sama Česká republika. V zahraničí byl Havel vnímán především jako morální autorita a obhájce lidských práv, teprve až potom jako státník či prezident jedné ze středoevopských zemí. Doma jej veřejnost naopak chápala především jako politika, ačkoliv sám Havel se za něj v pravém slova smyslu nikdy nepovažoval.

Dramatik, disident a prezident Havel zůstával po celý život mužem nevýrazného zevnějšku, který překvapoval svou neobyčejnou skromností. Nelpěl na majetku, funkcích, oficiálních poctách, a dokonce ani na veřejné oblibě. O to více udivuje jeho životní příběh. Nejprve se prosadil jako světově uznávaný dramatik, jehož hry sklízely úspěchy od Prahy po brooklynské divadlo v New Yorku. Teprve po úředním zákazu svých děl v komunistickém Československu vstoupil na scénu jako občanský aktivista, který vtiskl charakter občanské rezistenci v nadcházejících dvou desetiletích. Zvolil nenásilnou formu odporu proti totalitě bez politických požadavků. Inicioval vznik Charty 77 a postupně byl uznán za neformálního lídra „nepolitické“ opozice.

Sametová revoluce jej poněkud nečekaně katapultovala do pozice hlavy státu a nejvyššího ústavního činitele. Jako prezident se soustředil především za zahraničněpolitické cíle země a významným dílem přispěl k začlenění České republiky do evropských a euroatlantických struktur. Z prezidentského úřadu odcházel jako vítěz, kterým se ale nikdy necítil být. I nadále zůstával ustavičně hledajícím, tápajícím a pochybujícím sebekritickým intelektuálem.

(z Předmluvy)

František Emmert (*1974) se narodil v Brně v rodině hudebního skladatele a profesora JAMU Františka Gregora Emmerta. Po absolvování gymnázia nejprve studoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, později vystudoval práva. ● V letech 1992 až 2006 pracoval jako novinář, publicista a knižní redaktor, byl tiskovým mluvčím Nejvyššího správního soudu v Brně. ● V současnosti pracuje jako vědeckovýzkumný pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a zároveň vyučuje právní dějiny na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. ● Psaní knih se věnuje od roku 2001. První dvě beletristická díla mu vyšla v letech 2003 a 2004. Prosadil se však až literaturou faktu o moderních českých dějinách. ● Píše také odbornou právnickou literaturu● V pozici odborného poradce se spolupodílel na přípravě českého historického velkofilmu Lidice (2011).

Publikaci Havel vydalo nakladatelství Universum, koupit ji můžete u svého knihkupce nebo na booktook.cz.