Čas jen pro mě

Otevřenost a komunikace povzbuzuje tým

Ženský element v top managementu může být tou nejlepší školou, kde se inspirovat k tomu, abyste k vlastnímu podnikání přistupovali udržitelně, a to se vám odměnilo dlouhodobým úspěchem, zastává Ing. Jiří Jemelka, MBA, zakladatel společnosti JPF Czech. Působí jako expert na executive interim management a má přehled o tom, které malé a střední firmy u nás s řízením potřebují pomoci. Ty s ženami v čele se mezi nimi objevují výjimečně.

Ženy v businessu mají talent zavádět ve firmách ten správný trend. Kulturu, která přeje otevřenosti a komunikaci. Eliminuje strach. Zřídkakdy se v podniku, jenž má ve svých rukou schopná žena, setkáte s machistickou atmosférou, která staví na kultu uctívání a prezentace dokonalosti vedoucího pracovníka.

„Výhodou ženského elementu v čele je to, že právě manažerky obvykle mívají velký cit pro komunikaci.

Ztělesňují a do řízené organizace přinášejí takové hodnoty, které podporují otevřenost, lepší kooperaci a menší potřebu chránit si svůj pracovní píseček před ostatními. Umí v lidech rozvíjet chuť pracovat týmově a vzbuzují v ostatních pocit, že každý jeden z nich je stejně důležitý při naplňování vize firmy. Jsou to hodnoty, jež lze označit za pilíře udržitelnosti a odolnosti. Ženy s tímto přístupem dokáží totiž lépe motivovat tým, a to i navzdory nepřízni. Je to dovednost také nesmírně důležitá v dobách, kdy se zvyšuje fluktuace, zejména pak v oborech, kde je obrovský nedostatek odborníků. Tam je manažerský styl vedení jedním z argumentů, proč pracovní nabídku přijmout a v zaměstnání setrvat, i když jinde nabízejí třeba o něco lepší platové ohodnocení, avšak kultura firmy není tak zajímavá,“ uvádí Jiří Jemelka.

Ing. Jiří Jemelka: „Dobrý lídr nemusí dělat firemního šaška.“

Kreativita se bez zdravého sebevědomí neprojeví

Pokud je firma řízena silně direktivně, kdy je šéf v roli kata a soudce, který nemilosrdně hodnotí všechny aktivity a málokdy pochválí, bere to týmu elán a chuť do práce. V takovém podniku je pro ně výhodnější jít šéfovi na ruku, nevyrukovat se změnami a nápady. To firmu brzdí. Ve složitých dobách se to projeví ještě razantněji, protože takový podnik není schopen se rychle přizpůsobovat. Firma je daleko zranitelnější vůči výkyvům všeho druhu, je špatně připravená na změny a pomaleji se vyvíjí.

„Dnes víme, jen přitvrzovat na výkon není východiskem z nesnází. Ani kárání, křik a přehlížení se manažerům nemusí vyplatit. Lidé se potom cítí nedobře, pochybují o své práci, nemají k ní pozitivní vztah a jsou naštvaní na vedení. Direktivní styl šéfa jim navíc bere potřebnou sebedůvěru, aby se o své nápady dělili. Proč by se za takových podmínek měli snažit? Je pro ně výhodnější zůstat neviditelní, odkroutit si svoje, dostat výplatu a po večerech hledají jiné pracovní nabídky,“ osvětluje Jiří Jemelka.

Top manažerky mají díky svému naturelu v těchto situacích lepší výchozí pozici. Zaměstnance přirozeně podněcují k tomu, aby se nebáli a přicházeli s neotřelými řešeními. Žádné není špatné, každé může být přínosem. Tím zároveň roste sebevědomí lidí, mají větší odvahu a práci dobrovolně věnují více energie, tvořivosti a taky je víc naplňuje. Firma se stává pružnější, lépe rozvíjí lidský kapitál. Z toho roste úspěch v dnešní technologické době. Kreativita je klíčem k překonání jakékoli krize či hranic.

„Ostřílené šéfky umí z lidí dostat maximum, dokonce takové, že jednotlivci ani netuší, že by něco takového kdy dokázali, a to je přesně ten druh leadershipu, který dnes potřebujeme. Nespoléhá na sílu, ale na vynalézavost. Lidé jsou ochotní pod takovým vedením zdravě riskovat, inovovat, měnit se a své tvůrčí bohatství sdílet,“ upozorňuje Jiří Jemelka.

5 charakteristik dobrých šéfů

Obraz osobního úspěchu versus skutečný úspěch organizace

Muži mají obvykle větší potřebu v profesi vynikat a dávat to na odiv uvnitř organizace i mimo ni. Jsou více orientovaní na osobní úspěch a jeho prezentaci. Ženy ve vedoucích funkcích se daleko více zaměřují na to, aby jim konání připadalo smysluplné a cesta, kterou volí, byla naplňující. Na první místo pojetí úspěchu staví podnik a jeho kondici, tedy i spokojenost a iniciativu zaměstnanců. Úspěchy vnímají jako součet sil kolektivu, nikoli jen jako své individuální zásluhy.

„Ženy se v top manažerských pozicích soustředí na kontinuitu businessu. Používají důvtip a zároveň mají odvahu dělat potřebná rozhodnutí, která mnohdy jejich mužské protějšky vytrhnou z komfortní zóny. Od toho, jestli se firmě daří, odvozují, zda naplňují úspěšně svou firemní i osobní vizi. To však neznamená, že po lidech nechtějí výsledky. Naopak.

Přijdou-li potíže, kolegy burcují k tomu, aby se nebáli přednést originální řešení a myšlenky. Pracují s nimi průkopnicky, inovativně, a hlavně v týmovém duchu. Krize i konjunktura jsou pro ně prostě jen další etapy, v nichž se organizace musí smysluplně prosadit. I když se to zdá těžké, jejich houževnatost a pevná víra v to, co dělají, jim nedovolí vzdát se. Jejich pohnutky nejsou tak často závislé na potřebách ega, ale na vědomí toho, že všichni ve firmě jsou součástí pracovní rodiny. Vychází z toho, že je jejich zodpovědností se o tuto skupinu lidí postarat. I proto ženy ve vedení podniků zbrkle neriskují, ale staví své aktivity na zdravých a poctivých základech. To je regulérní odraz jejich kompetencí a nadání,“ podotýká Jiří Jemelka.

Schopnost seberegulace

Leadership se neobejde bez dobré seberegulace a emoční inteligence. Ženy jsou díky kulturním pravidlům více vychovávány k tomu, aby lépe dokázaly identifikovat nejrůznější pocity a porozuměly jim. Tyto dovednosti pomáhají v práci s lidmi. Je ale stejně žádoucí, aby je vedoucí pracovník uměl uplatnit sám vůči sobě. Umožní mu efektivně nakládat se svou energií a starat se také o své fyzické a duševní zdraví.

„Setkávám se často s manažery, kteří emoce zpracovat nedokáží. Nejen, že to u nich vede ke snížení míry spokojenosti v práci, horší výkonnosti, ale také si tak mnohdy dláždí cestu k vyhoření. Nezpracované emoce představují rovněž zátěž pro zdraví fyzické.

Jsem přesvědčený, že ani bez něj, ani bez schopnosti nalézat ve svém životě určitý balanc, nelze manažerskou profesi vykonávat dlouhodobě kvalitně a se skvělými výsledky. Pokud není šéf v kondici, brzy se to odrazí na firemní kultuře, rozpoložení lidí i efektivitě celé firmy. Stavy emočního přetížení a dlouhodobý stres mohou ústit ve fyzické potíže, jež dotyčnému zcela znemožní organizaci řídit, což pro budoucnost podnikání může znamenat opravdové ohrožení. Proto bych manažerům doporučil, aby se od žen v top pozicích učili zacházet s emocemi a také okoukali, kdy je potřeba tělu dopřát odpočinek. My muži máme totiž často tendenci jet až na dřeň, zacházet do extrémů. Domníváme se, že tím zvyšujeme svoji hodnotu. Přitom ale snižujeme hodnotu organizace, kterou řídíme. Vystavujeme ji vyššímu riziku,“ uzavírá Jiří Jemelka.