Čas jen pro mě

Dosud žijící předchozí japonský císař Akihito, narozený 23. prosince 1933 v Tokiu, vládl od roku 1989 do své nedávné abdikace dne 1. května 2019, přičemž jeho éra se nazývá Heisei, což doslova znamená „všudypřítomný mír“, a podle starých zvyků bude po své smrti přejmenován na „Císaře Heisei“. 

I císař je ale člověk, a tak není ušetřen nejrůznějších chorob. Postarší Akihito byl roku 2003 operován kvůli rakovině prostaty a v roce 2008 trpěl problémy spojenými s nadměrným stresem, které narušily chod jeho srdce, jehož úspěšnou operaci prodělal o čtyři roky později.

Japonský císařský rod je spřízněn s Korejci

Mezi Akihitovy příbuzné patří i současná korunní princezna Koreje (starý císař kdysi s láskou prohlásil, že z ní „pochází matka starověkého japonského císaře a přišel odtud do Japonska buddhismus a konfucianismus“) jménem Bangja a především jeho syn a nástupce Naruhito.

„Nový císařský pár bude muset ukázat, že umí udržet japonskou jednotu a pospolitost v době, kdy země prožívá dramatické geopolitické boje a prochází společenskou transformací,“ uvádí jeden z místních politických pozorovatelů Jiči Funabaši v článku pro deník Washington Post, který vyšel v souvislosti s abdikací starého císaře Akihita. Ten se za svého panování velice pozitivně podepsal na rozvoji Japonska. K poslední císařské abdikaci došlo před dvěma sty lety. Japonské císařství má přitom historii sahající do prastarých dob před 1400 lety.  

Poslední císař na celém světě

Aktuální císař Naruhito, celým jménem Naruhito Šinnó se narodil 23. února 1960 a po abdikaci svého císařského otce se stal 126. japonským císařem. Je jistě zajímavostí, že v současné době jako jediný monarcha na světě nosí titul císař, oslovaný oficiálně „Jeho císařské veličenstvo Císař“ anebo také „Jeho císařské veličenstvo“, jak se dá ostatně předpokládat. Sám se ovšem podepisuje „Panující císař“. Naruhitova éra se nyní nazývá Reiwa neboli „Krásná harmonie“.

Světlo světa spatřil Naruhito poprvé v císařské nemocnici Kunaičó bjóin v Tokiu jako nejstarší syn zmíněného již císaře Akihita a císařovny Mičiko. Vystudoval univerzitu a stal se magistrem historie, napsal knihu „The Thames and I: A Memoir of Two Years at Oxford“. Korunním princem se stal dva roky po nástupu svého otce na trůn (1991). O další dva roky později se oženil s diplomatkou Masako Owada a právě s ní má svou jedinou dceru Aiko, narozenou roku 2001, která však dle japonského dědičného práva nemůže po svém císařském otci nastoupit na trůn. Proč?

Zákon je nekompromisní, ale...

Ustanovení následníka císařského trůnu a budoucího císaře v Japonsku se řídí podle takzvaného „salického práva“, které vylučuje z následnictví ženy. Přitom však z japonské historie známe hned devět vládnoucích císařoven, z nichž ta poslední jménem Go-Sakurači vládla v letech 1762-1771 jako přímý potomek v linii předchozích císařů, stejně jako tomu bylo i u jejích předchůdkyň. Všechno to jsou buď neprovdané či bezdětné císařské dcery anebo vdovy.

Také současný japonský císař Naruhito má tedy zatím pouze jedinou dceru Aiko, ale ta nemůže zdědit trůn. Ten zdědí jeho synovec princ Hisahita, nicméně vzhledem k tomu, že do jeho narození se ve zdejší císařské rodině po celých čtyřicet let nenarodil žádný mužský dědic, vypadalo to na fatální dynastickou krizi, neboť císařskému rodu hrozilo vymření takzvaně „po meči“, tedy bez mužského potomka. Dokonce se začalo uvažovat o změně následnického systému. Jednalo by se o takzvanou „absolutní rovnou primogenituru“, která by se mohla inspirovat některými evropskými královskými rody, například švédským z roku 1980, užitým ve prospěch nové královny.

Vzdělaná panovnice se vzdala diplomatické kariéry

Císařovna Masako se 9. prosince 1963 narodila v japonském Tokiu jako Masako Owada v místní diplomatické rodině. Vystudovala Harvardovu, Oxfordskou a pak ještě Tokijskou univerzitu.

Princovu nabídku k sňatku přijala až napotřetí. Dvakrát ho odmítla, protože nechtěla přijít o svoji slibně se rozjíždějící diplomatickou kariéru. A také chtěla být nezávislá. Nakonec to vzdala – a přijala roli potenciální a nyní tedy i aktuální císařovny. Vzali se 9. června 1993, čímž ale Masako ztratila volební právo a má od té doby také ze zákona zakázáno vyjadřovat se k politickým otázkám.

Nyní už smí být pouze matkou. Ani to nefunguje

Po ztrátě zmíněných občanských práv se budoucí císařovna, jako manželka prince-následníka japonského trůnu, vžila nezbytně do role budoucí matky. Jejím primárním úkolem teď bylo porodit syna, tedy dalšího potenciálního následníka a pokračovatele rodu. Jenomže v tom „selhala“: narodila se jim holčička, jak už víme. A ta na trůn nárok nemá – jak už také víme.

Těhotenství byl navíc problém. Toho prvního se Masako dočkala až po šesti letech manželství, po intenzívním erotickém životě s manželem, založeném zejména na snaze otěhotnět. Jenomže záhy potratila. Znovu otěhotněla až po dvou dalších letech – a tentokrát to vyšlo!

Dcera holt není syn

Dceru Aiko porodila Masako 1. prosince 2001, holčička je zdravá, ale holt: není to syn. K dalšímu těhotenství zatím nedošlo a vzhledem k věku císařovny se dnes už dá těžko předpokládat (byť nedávno kdesi v jižní Americe porodila více než šedesátiletá matka?!).

Není divu, že při zkostnatělých společenských normách, zákonech a názorech, v nichž musí japonská císařovna žít, byť předtím i jen jako pouhá následnice, propadla Masako těžké osobní krizi gradované hlubokou depresí. Kvůli ní od roku 2014 téměř nevystupuje na veřejnosti. Nyní je tedy oficální císařovnou. Změní to její přístup k veřejnému životu? Zatím to tak nevypadá... 

Pozdravili tisíce Japonců

Císařovna Masako se objevila na veřejnosti jen krátce po jejich nástupu na trůn, když v sobotu 4. května 2019 vystoupila po boku svého manžela na balkón císařského paláce, aby společně poděkovali tisícům lidí, kteří je přišli pozdravit.

„Jsem hluboce vděčný a potěšený tím, že jste mne dnes přišli oslavit,“ řekl císař. „Přeji vám zdraví a štěstí a upřímně doufám, že naše země bude nadále spolu s ostatními usilovat o světový mír a rozvíjet se.“

K paláci přišlo na 65 tisíc lidí, kteří v davu stáli „frontu“, jež se zvolna posouvala. Aby je mohl císař všechny osobně pozdravit, musel vystoupit na balkón paláce hned několikrát.